Tehdy devětapadesátiletý muž a otec pěti dětí se odhodlal k činu při dožínkových slavnostech na Stadionu desetiletí. "Protestuji!" zvolal a jeho tělo vzplálo. „Lidé, pokud ve vás ještě zůstala jiskřička lidskosti, lidských citů, vzpamatujte se! Slyšte můj křik, křik prostého obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nadevše, nad vlastní život,“ napsal bojovník proti komunismu v závěti.

Siwiec sice hned po uhašení sám došel k autu, ale o čtyři dny později v nemocnici zemřel. Tehdejší polské orgány se však postaraly o to, aby se o jeho činu téměř nikdo nedozvěděl. Většina lidí na stadionu kvůli hlasité dechovce incident ani nezaznamenala, očitým svědkům policisté pochopitelně neřekli pravdu. Siwiecův čin vysvětlili tak, že to byl opilec, na němž začala hořet vodka, když si chtěl zapálit cigaretu. Byl to jeden z mála protestů, které se uskutečnily po okupaci Československa v zemích východního bloku.

Řád TGM od Havla

První - byť jen krátká - zmínka se objevila ve sdělovacích prostředcích o pár měsíců později, kdy se v Praze upálil český student Jan Palach. O Siwiecově tragickém konci se začalo otevřeně mluvit až po pádu totalitního režimu. V roce 1991 o něm režisér Maciej Drygas natočil dokument, v němž použil i do té doby utajené záběry Siwiecova činu, které pořídil kameraman filmového týdeníku.

V roce 2001 Siwiecovi prezident Václav Havel posmrtně udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka prvního stupně. O dva roky později Siwiecova rodina odmítla přijmout státní vyznamenání od polského prezidenta Aleksandra Kwasniewského z postkomunistické strany Svaz demokratické levice. Od roku 2009 nese jeho jméno bývalá Havelkova ulice na pražském Žižkově a před Ústavem pro studium totalitních režimů, který v ulici sídlí, byl také odhalen obelisk věnovaný Siwiecově památce.

Siwiecovo upálení na protest proti okupaci Československa je i jednou z historických událostí, které ohraničily současný projekt Polského institutu v Praze s názvem sPOLeCZně. Koná se od čtvrtku a do příštího týdne nabízí sérii kulturních akcí, diskusí nebo konferencí o česko-polských vztazích a historických okamžicích, které oba národy spojovaly během stovky let uplynulých od vzniku jejich moderních států v roce 1918. Závěr festivalu připadá na 15. září, kdy v roce 1918 v newyorské Carnegie Hall vystoupili pozdější československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk a pozdější polský premiér Ignacy Jan Paderewski, kteří se společně zasazovali o samostatnost národů střední Evropy.