Vláda na tři týdny zavřela školy a omezila tím kontakt dětí s učiteli a spolužáky. Co to pro jejich psychiku znamená?
Část z nich už to na jaře zažila, takže pro ně to není tak likvidační. Hůř na tom jsou skupiny dětí, které to zažívají poprvé a navíc pouhý měsíc a půl po začátku školního roku.

Načasování není ideální, neboť uzavření přichází v době, kdy se děti se nestihly po prázdninách úplně aklimatizovat. Některé mají potíže s navazováním vztahů a udržováním kontaktů, takže po návratu do lavic je budou muset budovat od začátku. A pro mnohé žáky to neznamená vůbec nic, možná je to pro ně i úleva, neboť našli pozitiva v tom, že se zmírnily tlaky na jejich výkon, kterým jsou ve škole denně vystaveni. 

Hodně se mluví o zátěži prvňáků, kteří se teprve seznamují se spolužáky a učí se číst a psát. Bude u nich výpadek prezenční výuky největší problém?
To nikdo neví. Nedá se přesně predikovat, jak se to projeví. Jedna věc je budování vazeb v kolektivu a vztahu s paní učitelkou. Druhá je vzdělávání, kde mohou přijít obavy, že několikatýdenní výpadek je tragédie.

O tom je třeba otevřeně mluvit a říct, že i když prvňáčci nepojedou jako na běžícím páse další písmenka, tak se vůbec nic nestane, pokud po tu dobu budou trénovat jiné dovednosti. Ty jim pomohou k tomu, že poté budou látku zvládat rychleji.

Nebude to nakonec daleko větší nápor na jejich rodiče než na ně?
Jednoznačně to nápor bude. Důležité je uvědomit si, že není možné jednoduše překlopit prezenční hodiny do online prostředí. Tady je nutná komunikace mezi pedagogy a rodiči, kteří by měli umět říct, jak na tom skutečně jsou a nakolik se do výuky mohou zapojit.

Děti by se podle dovedností měly rozdělit do skupin. Není třeba výjimkou, že někteří prvňáci už umějí číst, takže jejich výuka bude vypadat jinak než u úplných začátečníků. U nich doporučuji zaměřit se na činnosti, kde mohou písmenka procvičovat, vyhledávat je v tištěných textech, vybarvovat, překreslovat. Zábavné formy jsou tady namístě, vedle slabikáře by měly přijít na řadu alternativní přístupy. 

Objevil se názor psychologů, že kvůli výpadku klasického rytmu školního roku vyroste v Česku generace asociálů. Je to až tak vážné?
Rozhodně to nevnímám takto dramaticky. Generace, která tu vyrůstá, má i bez koronaviru svá specifika. Jejich způsob komunikace je jiný, odehrává se víc na sociálních sítích než z očí do očí. Distanční výuka ovšem může prohloubit obtíže při navazování kontaktů.

Velmi záleží na tom, jak to uchopíme my dospělí. Musíme s nimi mluvit, ptát se jich na názor, na jejich potřeby, strachy i radosti. V některých rodinách komunikace stále velmi vázne a odehrává se spíš mentorovacím stylem, cestou zákazů a negativní motivace.

Chybí tam doptávání, zjišťování, co si dítě myslí a čeho se třeba obává. Otevřená komunikace je nejlepší recept na to, abychom dopady současného stavu zmírnili. Měli bychom se snažit ve spolupráci s pedagogy i o to, aby třída jako základní funkční atribut zůstala zachována. Spolužáci by měli zůstat v kontaktu, a to i díky pochopení rodičů. Mohou si třeba určit hodinu, kdy se vzájemně propojí a v takové situaci by je rodiče měli nechat o samotě, aby se spolu pobavili v intimním prostředí.

Teď jsme všichni svázáni nejistotou a obavami, každá rodina má své problémy, někdo se bojí o práci, jiný o prarodiče, řeší se chod domácností, když děti zůstávají doma. O všem je třeba se bavit a rozebírat to, najít komunikační schéma, od něhož se lze odpíchnout.  V tom by měli pedagogové hrát stěžejní pomocnou roli.

Není tedy důvod panikařit kvůli výpadku výuky, ale spíš se soustředit na zachování komunikace a živého kontaktu ve skupinách, byť by byl online?
Přesně tak. Důležité je také diferencovat nároky. Jiný způsob je třeba aplikovat na prvňáky až třeťáky, jiný na děti starší. Nestačí říct, že je povinná distanční výuka. Musí se nabídnout metodické platformy, jak ji uchopit, co se osvědčilo u malých a větších dětí, jaká videa se dají využívat, předávat si metody učení i hodnocení.

Tuto věc by měla zaštítit nějaká autorita, protože když to necháte na jednotlivých školách, může se to zadrhnout na učitelích, kteří k moderním technologiím nemají úplně blízko. Musíme si také uvědomit, že ani druhostupňový žák neudrží při onlinové výuce pozornost déle než tři hodiny.

Je dobré rozdělit výuku na výklad a další aktivity. Kdo látce porozuměl, může vypracovat úkol, kdo ne, může se doptávat, a kdyby chtěl někdo věci probrat podrobněji a bez pozornosti ostatních, může učitele kontaktovat třeba odpoledne. Jde o praktické věci, které by se měli mezi pedagogy sdílet.