I když Barboru diagnóza jejího syna překvapila, zároveň prožila velkou úlevu. „Lékaři a psychologové nám poradili, co máme dělat. Probrali jsme, jaké postupy zkusit, jak mu konkrétně pomoct," řekla.

V té chvíli bylo jasné, že Vítek potřebuje změnu. Nejenom kvůli tomu, že ostatní děti ho šikanovaly. Barbora začala hledat pro svého syna vhodnější zázemí. Možnost, že by z běžné devítiletky odešel do takzvané praktické školy, však nezvolila. „Chtěla jsem, aby zůstal se svými vrstevníky. Na Masarykově škole v Plzni na Slovanech nám vyšli opravdu vstříc a vytvořili pro Vítka skvělé podmínky," odůvodnila.

Klidný spánek

Letos v únoru sem třináctiletý chlapec přestoupil. „Je to tady mnohem lepší. Spolužáci se mnou víc mluví, jsou milí a nepozoruji ani žádnou nepřátelskost vůči mně," zdůraznil. Zlepšení zaregistrovala i jeho matka: „V noci klidně spí, což předtím tak nebylo. Důležité je, že do školy chodí daleko raději než dříve," řekla Barbora a Vítek souhlasně pokyvoval hlavou. Pozitivně se matka vyjadřovala také vůči asistentce, která Vítkovi při výuce pomáhá. Je mu k dispozici, kdykoliv něco potřebuje vysvětlit. Dohlíží na to, aby v hodině nevykřikoval nebo se příliš hlasitě neprojevoval, k čemuž má sklony," vyjmenovala. Doplnila, že dobře funguje také začleňování mezi ostatní, včetně fungování ve třídě.

„Nezůstává stranou, ale učitelé se snaží ho vhodně zapojit," nastínila.

Barboře vyhovuje také komunikace s asistentkou. Kromě praktických věcí týkajících se školních povinností se od ní dozvídá třeba to, co se aktuálně ve škole děje, s čím Vítek zrovna bojuje. „Zpětná vazba je velmi rychlá. Dostanu informaci v den, kdy se něco událo, takže na ně můžu hned reagovat," uvedla žena.

Sama pomáhá

Životní zkušenost ji přivedla k tomu, že absolvovala různé kurzy a od včerejška je oficiálně také osobní asistentkou na téže škole. „Je to pro mě úplně nová role a jsem zvědavá, jak ji zvládnu. Těším se, ale mám také obavy," přiznala.

Právě uvedená plzeňská devítiletka se na inkluzi začala od minulého roku soustřeďovat, letos ji navštěvuje devět žáků se speciálně vzdělávacími potřebami. „Jedná se o děti s tělesným postižením, mentálním nebo třeba výchovnými problémy. Jestliže na ně učitelé a asistenti berou ohledy a pracují s nimi, začnou nám kvést pod rukama, jako tomu bylo třeba u Vítka," říká ředitel školy Antonín Herrmann.

Jedním dechem však dodal, že inkluze není všelék. „Ukazuje se, že některým dětem nedokážeme pomoci, protože potřebují speciální péči," podotýká.

Přestože kritici inkluze strašili rozkladem školství, žádné drama se nekoná. V celé ČR se do inkluze od září zapojilo jen 205 žáků.