Podle centrální evidence serveru valecnehroby.cz, který spadá pod ministerstvo obrany, se na území České republiky nachází asi 15.200 míst, která se týkají první světové války. Z toho je více než 8500 hřbitovů či hrobů a přes 6600 pietních míst, které zahrnují stavby nebo pamětní desky.

Podle odhadů jich je ale, ať už zachovalých, zpustlých či zaniklých, daleko více. V roce 1924 totiž Ústřední správa válečných hrobů evidovala na 4970 hřbitovech v obvodech 4591 obcí v Československu celkem 139.557 válečných hrobů. Podle Imricha Vetráka z ministerstva obrany ale kvůli neexistenci příslušného zákona majitelé některých obecních a církevních hřbitovů po uplynutí tlecí doby hroby zrušili, aniž před tím vyrozuměli zástupce vojenské správy.

Péče o válečné hroby

Zákon definuje válečný hrob (VH) jako místo, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci (i v odboji) nebo v důsledku zajetí. Válečným hrobem je i pietní místo – pamětní deska, pomník, památník nebo jiný symbol připomínající válku a její oběti.

První instituce zaměřená na péči o VH byla zřízena již půl roku po konci první světové války. V dubnu 1919 byl při ministerstvu národní obrany zřízen Ústřední inspektorát válečných hrobů.

Podle současného zákona poskytuje finance na péči o VH ministerstvo obrany, údržbu zabezpečují jejich vlastníci. Pokud vlastník není znám, vlastník nemovitosti, na které je válečný hrob umístěn. Vlastníky válečných hrobů jsou především obce.

Unikátní stavba

Vzhledem k tomu, že se na území současné České republiky nebojovalo, jsou pochováni na válečných hřbitovech hlavně vojáci, kteří zemřeli v zajateckých táborech nebo zemřelí z vojenských lazaretů. Pomníky padlých Čechoslováků ale lze nalézt v mnoha vesnicích či městech.

V Olomouci se například nachází mauzoleum 1188 jugoslávských vojínů, kteří zemřeli v olomouckých vojenských nemocnicích. Později byly do mauzolea svezeny ostatky vojáků i z jiných částí země. Unikátní stavbu ve stylu monumentálního neoklasicismu z roku 1926 navrhl Hubert Aust.

V Milovicích je na italském vojenském hřbitově pohřbeno 5170 italských, 521 ruských a 51 srbských vojáků. Tento hřbitov vznikl již v průběhu války, kdy byl v Milovicích tábor pro italské a ruské zajatce. Tehdy zde bylo internováno téměř 20.000 mužů, z nichž mnozí zemřeli na následky tyfové epidemie a hladu.

Asi 3000 vojáků 13 národností je pohřbeno na hřbitově Černovír v Olomouci. Ostatky 1550 vojáků mnoha národností z obou stran konfliktu, kteří zemřeli ve vojenské nemocnici v Hranicích, se nacházejí v místním mauzoleu, a ostatky stejného počtu zahraničních vojáků jsou také uloženy na vítkovickém hřbitově v Ostravě. Ve Valašském Meziříčí se nachází hromadný hrob tureckých vojáků, kteří zemřeli v místní nemocnici.

Čeští vojáci v Evropě

Po celé Evropě jsou roztroušeny hroby a památníky, které jsou připomínkou účasti Čechoslováků v konfliktu. Databáze valecnehroby.cz jich eviduje na 1300. Asi 350 jich je ve Francii. Ostatky československých vojáků se nacházejí například na vojenském hřbitově v Cernay, známý je také pomník československých legionářů a vojáků na hřbitově P?re-Lachaise.

Důležité místo v historii má národní hřbitov v Darney. Na planině nedaleko tohoto městečka se poslední červnový den roku 1918 shromáždilo na 6000 legionářů, aby přísahali věrnost vznikající republice. Na přehlídku tehdy přijela řada oficiálních hostů – budoucí ministr zahraničí Edvard Beneš, představitelé Československé národní rady a francouzský prezident Raymond Poincaré. Ten jménem své země uznal právo Čechů a Slováků na samostatný stát a jednotce předal jako dar od města Paříže červenobílý prapor zhotovený na návrh malíře Františka Kupky. V následujících dnech se českoslovenští vojáci přesunuli na frontu, kde se v září a říjnu 1918 zapojili do těžkých bojů.

Tento den se od roku 2002 rozkazem bývalého prezidenta republiky Václava Havla slaví jako Den ozbrojených sil České republiky.

Asi 250 pietních míst, které se týkají legionářů, se nachází v Rusku. Vybudování nových legionářských památníků je výsledkem mezivládní česko-ruské smlouvy z roku 2010. Do roku 2018 mají být v Rusku obnoveny až čtyři desítky legionářských pomníků, které byly původně postaveny ještě během operací legií, ale později je bolševici zničili. Nové památníky už stojí v sibiřském Buzuluku, kde se tak symbolicky protnuly osudy československých vojáků první a druhé světové války, v Jekatěrinburgu, Nižním Tagilu, Čeljabinsku, Kunguru, Pugačevu v Povolží nebo například v Samaře, kde výstavba dlouho narážela na odpor místních komunistů.

Hrob neznámého vojína je nyní umístěn na Národním památníku na Vítkově. V květnu 2010 zde byly uloženy ostatky neznámého vojína z bitvy u Zborova a účastníka dukelské operace. Poprvé se tak stalo již v roce 1922, kdy byla rakev s ostatky vojína od Zborova uložena na Staroměstské radnici. Nacisté ale hrob zničili a rakev se po válce nepodařilo dopátrat. Za minulého režimu byly ve vítkovském památníku uchovány ostatky bojovníka z dukelské operace.