Ve středečním projevu ruského prezidenta Vladimira Putina bylo vedle hrozby jaderným útokem zarážející, jak dokázal zcela obrátit realitu. Jak z Ukrajiny udělal zemi, která zabíjí civilisty a podobně. My jsme za normalizace byli svědky něčeho podobného, kdy se invaze a okupace v srpnu 1968 vydávala za bratrskou pomoc. Jak na takové lži reagovat, co se s tím dá dělat?
Co se s tím dá dělat, je těžká otázka. Ale že ruská propaganda takto funguje, je fakt. Je zaměřená dovnitř ruské společnosti a já doufám, že mimo Rusko nemá šance nikoho oslovit a ovlivnit.

A co je to za hru Kremlu?
Je to hra, kdy se agresor staví do role oběti. Je to ale tak průhledné a jednoduché, že to nemůže vydržet příliš dlouho. A to ani v Rusku, kde veřejnost není tak izolovaná jako byla za komunistického režimu.

Ruský prezident Vladimir Putin.
Analýza Putinova projevu: Co chtěl Rusku a světu říct?

Je vyhlášení mobilizace pro Vladimira Putina riskantní krok?
Uvidíme, jak na mobilizaci, byť částečnou, bude ruská veřejnost reagovat. Tři sta tisíc lidí, o kterých se mluví, to už je opravdu velký zásah do chodu společnosti, který se týká i rodin odvedenců. Pro Putina to je velmi riskantní krok a mluvilo se o tom, že se ho on sám obává. A to proto, že může přenést napětí dovnitř ruské společnosti. Je to navíc jasný důkaz, že „speciální vojenská operace“ neprobíhá podle plánu a že je všechno jinak. Uvidíme, jaký to bude mít v Rusku samotném vliv. A bylo by dobré, kdyby tento typ ruské propagandy narazil na své limity.

V souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině jsme svědky nebývalé jednoty Západu. Bylo to očekávatelné a jak to bylo v minulosti? A vydrží nám?
Sovětské agrese v letech 1956 i 1968 měly určitý dopad na Západ. Po invazi v roce 1968 došlo například k obrodě NATO a některé do té doby Američany prosazované, ale odmítané, projekty spolupráce se uskutečnily. Ruská agrese proti Ukrajině je ještě vážnější důvod pro spolupráci a jednotu Západu než srpen 1968. Ta válka běží už měsíce, Západ se v ní angažuje v pomoci Ukrajině. Lze proto čekat, že jednota Západu vydrží dlouho. Agrese Moskvy v minulosti i dnes jeho jednotu posilují. A v tom smyslu jsou vlastně kontraproduktivní.

Češi mají zkušenost s přepadením vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Pomáhá nám podle vás tato zkušenost lépe pochopit to, co se děje na Ukrajině?
Pomáhá. Ukazuje to souvislost mezi historickou pamětí a formováním aktuální politiky vůči válce na Ukrajině. Chceme to na podzim tohoto roku udělat předmětem konference u nás v Ústavu pro soudobé dějiny. V českém případě je dobře viditelné, že zkušenost ze srpna 1968 velice změnila tradiční české rusofilství. Drolilo se i v poválečném dvacetiletí, kdy se muselo vychvalovat vše sovětské a kdy byl devótní postoj vůči Sovětskému svazu všudypřítomný. Nicméně ten strašný zážitek invaze a to, že Sovětský svaz byl velice správně vnímán jako hlavní opora a garant pokleslého normalizačního československého režimu v dalších dvaceti letech, byly zlomem. Velmi silně to ovlivnilo českou historickou paměť. A tím pádem i to, jak vnímáme současnou roli Ruska a jeho agresi proti Ukrajině.

V čem vidíte naopak rozdíl mezi tehdejší situací Československa a dnešním postavením Ukrajiny?
Hlavně v tom, že Československo bylo tehdy úplně samo a o žádnou pomoc a podporu se dokonce ani nikde neucházelo. Zatímco Ukrajina se nejméně do roku 2014 uchází a usiluje o ní velmi intenzivně. A také jí od Západu dostává.

Zásah ruské policie během demonstrace proti invazi na Ukrajinu - Petrohrad, březen 2022
Reakce na Putinovu mobilizaci: Policie zatýká demonstranty, mizí letenky ze země

Je  tato česká historická paměť  jeden ze základů ochoty Čechů pomáhat ukrajinským válečným uprchlíkům?
Ano. Ne jediný, ale důležitý důvod. Ukrajinci jsou vnímáni jako nevinné oběti ruské agrese. Agrese, kterou si dovedeme představit a dokážeme tak vnímat to, co se na Ukrajině nyní děje. Druhým důvodem je, že v minulých třiceti letech se každý Čech s nějakým Ukrajincem setkal. Na stavbě, v nemocnici s ukrajinskými zdravotními sestřičkami a na mnoha dalších místech. Pocit, že nebude s integrací Ukrajinců do české společnosti žádný problém, že to jsou lidé jako my, samozřejmě také pomohl.

Na Slovensku vyšel v minulých dnech průzkum, podle něhož si většina Slováků přeje vítězství ruského agresora nad Ukrajinou. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Mě to také šokovalo. A rád bych domluvil nějaké vystoupení slovenského sociologa na naší zmíněné konferenci. Slováci přece mají podobný zážitek ze srpna 1968, byť u nich normalizace probíhala trochu měkčeji a byla ekonomicky úspěšnější. Ale to by přece nemělo nic měnit na vnímání současné ruské agrese proti Ukrajině. Šokuje mě to, ale vysvětlit si to nedokážu.