Klvaňa se totiž jako první pokusil s lidmi z okolí Brd mluvit o jejich pocitech a potřebách. Nemuseli jsme to ale ani zaznamenat. Rozezlená návštěvnice příliš malého sálu se totiž rozhodla, že už je v něm novinářů dost a do dveří další prostě nepustila. „Jedna stačí,“ bafla na moji kolegyni z Deníku.

To Klvaňa má za sebou možná školení ve správné komunikaci, která v předchozích sděleních politiků chyběla. Zaměřili se totiž na předvádění mocenského vztahu a negativní hodnocení odpůrců radaru.

Jak? Třeba směšnými výhrůžkami o znovuzavedení povinné vojny, odpověďmi „To je blbost“ nebo označováním odpůrců za komunisty. Klvaňa se místo toho naučil říci i jednoduché nevím, ale informace seženu. Možná se naučí i naslouchat.

Publikum ale takový kurz evidentně nezažilo. Pokud měli někteří lidé v něm pádné a rozumné argumenty, shodil je křik. Závěr patřil vaječnému střelci, který se trefil doKlvani. Přitom k vylepšení diskuse by stačila prostá zásada respektovat a být respektován. Ačkoli mám třeba jiný názor…

Je fajn, že si ty různorodé názory můžeme dovolit.

Související článek: Debata o radaru se málem zvrhla v potyčku