Proč se chce úspěšný starosta stát europoslancem?
Jsem sice starostou, ale Evropskou unií se zabývám během celé své studijní a profesní dráhy. Po revoluci jako náctiletý kluk jsem byl nadšený z toho, že se staneme součástí Evropy.

To jste si opravdu jako teenager řekl, že to bude krása, až budete nejen Čech, Moravan, ale i Evropan?
Přesně tak. Můj děda bojoval ve druhé světové válce s československými jednotkami a popisoval mi válečné hrůzy, on sám byl raněn na Dukle. Já si vážím míru a v něm vidím největší přínos evropského projektu. Ve škole se moderní dějiny, které mám rád, moc neučily, ale já jsem chodil na úžasné bilingvní česko-anglické gymnázium v Olomouci, kde nás učili mít svůj vlastní názor a nebát se postojů proti proudu. Pak moje cesta vedla na diplomatická studia na Vysoké škole ekonomické, byla to divoká, ale hodně dynamická 90. léta. Následně jsem studoval v Dánsku a byl i na stáži v Bruselu. A v roce 2004, kdy jsme vstoupili do Unie, jsem spolupracoval s tehdejším europoslancem a skvělým člověkem Janem Březinou, který byl i starostou Uničova a hejtmanem Olomouckého kraje. Bruselské prostředí mě uchvátilo.

Poslanec a šéf hnutí ANO Andrej Babiš
Kdybych řekl to, co prezident, je celá obrazovka ČT žlutá, řekl Babiš v debatě

V čem?
V tom, že lidé, kteří zastupovali tehdy patnáct, dnes sedmadvacet zemí, se snaží najít společný cíl. Řekl jsem si, že jednou bych právě tam chtěl využít všechno, co jsem se naučil, a zkušenosti, jež jsem nabyl.

Mrzí vás jako velkého příznivce unijní myšlenky, že Evropská unie či lépe řečeno Brusel teď nemá mezi Čechy příliš dobré jméno?
Obecně na všech debatách mi vadí černobílé vidění. V 90. letech, kdy se o všem vášnivě diskutovalo, nebyly názory tak vyhraněné a lidé byli paradoxně schopni spolu víc komunikovat. Dnes mají častokrát utkvělý názor, černý, nebo bílý, a nechtějí naslouchat jiným argumentům či úhlům pohledu. Netvrdím, že Evropská unie je ráj na světě, nic není dokonalé.

Zdroj: DeníkCo vás rozčiluje?
Alibismus Evropské komise, která se všeho bojí a nechce řešit důležité věci, jež jsou podle ní politicky citlivé. Na to jsem alergický už od roku 2011, kdy do Bruselu pravidelně jezdím. Přesto tvrdím, že pozitiva evropského společenství daleko převažují nad negativy. Své studenty na univerzitě rád beru do Bruselu, navštěvuji s nimi evropské instituce, snažím se je seznamovat s inspirativními lidmi, ukazovat jim, že Unie je jiná, než jak se o ní někdy referuje v médiích. Budoucnost Evropy je v mladých lidech, kteří jsou přirozeně proevropští. Ale to neznamená, že o jejích přínosech nemáme mluvit se starší generací. Já proto chodím do naší hospody v obci a s lidmi o tom mluvím. A když se obyvatel Dolních Studének zeptáte, je-li EU pozitivní projekt, věřím, že byste slyšela kladnou odpověď.

Takového starostu ale nemají všude. Jak byste přesvědčoval třeba voliče SPD, která požaduje referendum o vystoupení Česka z Unie?
Mně vadí ty neustálé dohady o tom, kolik stovek miliard k nám přiteklo z Bruselu a kolik dáváme do společné pokladny my. Přesto chci zdůraznit, že každá rodina, ač si to třeba neuvědomuje, díky členství v Unii, liberalizaci obchodu, snazšímu cestování a možnostem dobrého pracovního uplatnění ročně ušetří zhruba pět tisíc eur. Nemluvě o bohaté podpoře sportu nebo o dotacích na dobré věci. U nás jsme i díky nim mohli zrekonstruovat zámek Třemešek a vybudovat cyklostezky. To vše zásadně změnilo kvalitu života lidí v ČR.

Vnímáte kritiku, že v Unii se všechno točí jenom kolem dotací, které vlastně křiví tržní prostředí, a navíc mají korupční potenciál?
Dotace jsou často zmiňovány asi i proto, že pro politiky jde o nejsnazší cestu, jak propagovat evropskou myšlenku. Pro mě je nejjednodušším argumentem studijní výměna. Když mladý člověk z Česka vyjede na Erasmus, automaticky se vrátí jako Evropan. Dotační skandály jsou zkrátka hodně vidět, ale není jich zase tolik. A opakuji, že Unie není o penězích. Proč by v ní Němci byli, když už jsou dlouhá léta čistými dárci?

Budova Evropské unie v Bruselu
Čtenáři Deníku Evropské unii nefandí. Dvě třetiny by z ní vystoupily

A co argument, že Unie je dnes socialistické společenství s jednou pokladnou, do které někdo dává, jiný z ní bere a Brusel rozhoduje, komu co přidělí?
Není žádný ten Brusel, protože to jsme my. Češi jsou zastoupeni na všech unijních úrovních, ve volených i jmenovaných pozicích. Trochu mi vadí, že my nejsme tak aktivní u přípravy různých projektů, ale o to jsme aktivnější u jejich kritiky. Jinak však idea, že bohatší dávají a chudší berou, je spravedlivá. Na principu solidarity a soudržnosti je myšlenka evropské integrace založena. I když v budoucnu Česká republika už nebude čistým příjemcem, regiony typu Ústeckého nebo Karlovarského kraje pořád budou dostávat příspěvky na důležité rozvojové programy. Podobně by měla uvažovat i česká vláda. My se o to na ministerstvu pro místní rozvoj snažíme, ale vždycky narazíme na rozpočet a ministra financí, který řekne, že kohezní politika není potřeba, protože regionální rozdíly nejsou hlavním tématem. Je dobře, že aspoň EU nás nutí uvažovat soudržně a podporovat méně rozvinuté oblasti. Není přece cílem, aby se všichni přestěhovali do Prahy, nebo snad pak v pohraničí zhasneme a zavřeme krám? Máme k dispozici studii o tom, na kolik by český rozpočet vyšlo, kdyby Unie neinvestovala do politiky rozvoje venkova. Udržet toto území životaschopné by bylo pětkrát dražší.

Šéf ANO Andrej Babiš si stěžuje, že Evropská komise měla fungovat jako servisní orgán, který zúřaduje pokyny z Evropské rady nebo europarlamentu. Podle něj se to obrátilo a trumfy drží právě nevolení eurokomisaři. Jak to je?
Já to zažívám v první linii, když zastupuji pana ministra Bartoše na radách ke kohezní politice. A můžu prohlásit, že jednotlivé státy a jejich hlavy nebo ministři pořád mají hlavní slovo. Když se volil předseda Evropské komise, někteří premiéři jako Orbán nebo Babiš chtěli, aby tam nebyl nikdo kompetentní a šikovný, aby neměli zdatného protivníka. Naštěstí Ursula von der Leyenová ukázala, že se nebojí a má talent na leadership.

Bude i po volbách šéfovat Komisi?
Pokud bych si měl vsadit, řekl bych, že bude. Na summitu Evropské lidové strany jsme ji podpořili. Ona sama už ale pochopila, že v některých věcech je třeba zpomalit, třeba při prosazování Green Dealu. Zvolené tempo bylo přepálené a nerealistické. Do celé evropské politiky je třeba dostat selský rozum. Což neznamená, že pominuly velké výzvy, třeba v otázce klimatu. Musíme to ale řešit racionálně a získávat i lidi, kteří se necítí být na palubě společné unijní lodi. Také Ursula von der Leyenová vidí, že se musí změnit a už nemůže fungovat jako dřív. A v tom vidím také svou roli. Žiji a funguji na venkově, nikdy bych se nepřestěhoval a vážím si názoru svých spoluobčanů.

Vy možná, ale Bruselem si tak jistá nejsem. Zemědělci museli sáhnout k celoevropským protestům, aby mu dali najevo, že nesmyslné příkazy a zbytečnou byrokracii odmítají. Bude nejen jim příští Evropský parlament víc naslouchat?
V Evropském výboru regionů mám jako první místopředseda na starost zemědělství, životní prostředí, cestovní ruch, rozvoj venkova a zdravotnictví. Když jsme jednali v budově Evropského parlamentu, venku na náměstí hořely pneumatiky, ale v sále to nikdo nevnímal. Nevydržel jsem to a řekl jim, že tam sedíme, děláme, že se nic neděje, ale před budovou jsou zoufalí farmáři, a takových lidí na venkově je daleko víc, akorát nemají traktory, aby blokovaly silnice. Myslím, že tyto věci se už mění a po volbách se ještě posunou dál. Byrokracie je opravdu hydra. Na ministerstvu jsem jakýmsi ombudsmanem samospráv a těžko svým kolegům vysvětluji, proč je kolem evropských programů tolik papírování. Až tady jsem pochopil pojem mlýnské kameny, mezi nimiž jsem se ocitl. Pořád se bavíme o zjednodušování a pořád je to složitější. Ale můžou za to všichni, jak na evropské úrovni, kdy se někdy auditní dvůr chová jako inkvizice, tak na národní s přepečlivým úřednictvem, které ještě přibalí další požadavky.

Stephen Clark je šéfem styčných kanceláří Evropského parlamentu, tedy jakýmsi ministrem zahraničí Evropského parlamentu
Rozšíření Evropské Unie změnilo i náš pohled na Rusko, říká Stephen Clark

Při debatě s občany v Uherském Hradišti prezident Pavel uvedl, že třeba v otázce dvojí kvality potravin si spoustu problémů děláme sami a pak to svádíme na Brusel.
A já bych dodal, že si to do značné míry způsobují i sami spotřebitelé, kteří například nakupují zahraniční ovoce a zeleninu, které jsou méně kvalitní než naše. Asi před třemi lety jsem zjistil, že na jedné šumperské škole vaří pro děti ze zmraženého masa z dovozu a jen učitelský sbor a cizí strávníci mají kvalitní místní maso. Proto jsme rozjeli projekt Od vidlí po vidličku, v němž se snažíme o to, aby školní jídelny odebíraly suroviny od místních producentů. Chcete absurdní příklad? V Zábřehu se vyrábějí jogurty Olma, a oni dodnes nenašli způsob, jak je převézt rovnou do Šumperka, ale vozí je do Prahy, kde se kamion otočí a veze je zpátky do Šumperka. To nikdo nedokáže pochopit. My se snažíme děti odmala vést k poznávání zemědělské problematiky, vozíme je na farmy nebo do kulinářského institutu, aby se naučily vařit z místních surovin. A vysvětlujeme jim, jak jsou věci složité, byť by mohly fungovat jednoduše. Bývalý ministr zemědělství Jiří Milek má farmu Úsovsko, která prodává jablka do řetězců za dvanáct korun. V řetězcích je koupíte za čtyřicet. Tak proč by je rovnou nemohl prodat za dvacet do školy? Pro producenty je neuvěřitelně složité najít odbytiště přímo, a proto chceme, aby se do našeho projektu zapojilo co nejvíc škol, které by mohly odebírat produkty rovnou od farmářů. Zákony spotřebitelské chování lidí neovlivníme, ale můžeme naučit nejmladší generaci nakupovat kvalitní domácí suroviny.

Radim Sršeň je čtyřkou na kandidátce hnutí STAN do Evropského parlamentu.Radim Sršeň s Kateřinou PerknerovouZdroj: Deník/Martin Divíšek

Předseda hnutí STAN Vít Rakušan vyjednal migrační pakt, který ale nakonec česká vláda nepodpořila, neboť se změnily jeho parametry. Je to podle vás přesto v dané oblasti pokrok, nebo totální průšvih, jak tvrdí opozice?
Každý v tom textu vidí něco jiného. Flexibilita při vnímání migračního tlaku, konkrétně u nás počtu ukrajinských uprchlíků, tam zakomponovaná je a Brusel to bude zohledňovat. Migrace je pochopitelně velký problém, konkrétně ve Švédsku úplně zamávala životem v zemi. Byla to jedna z nejbezpečnějších destinací na světě a dneska v Malmö nemůže člověk pomalu vyjít na ulici. Na druhou stranu se málo píše o tom, že řada uprchlíků se dobrovolně vrací domů, protože jejich sny se nenaplnily. Podle mě by bylo správné uprchlíky, včetně ukrajinských u nás, více motivovat k životu na venkově. Sociální dávky bych klidně svázal s místem pobytu, alespoň v dočasném režimu. Pochopitelně když o dávku nepožádají, mohli by žít kdekoliv. Ale chápu, že je to asi příliš revoluční myšlenka. Do budoucna tady bude hlavně klimatická migrace, kdy se Afrika stane neobyvatelnou, z Itálie bude Afrika a z Česka Itálie, tomu se nevyhneme. Jiné než celoevropské řešení neexistuje. A opravdu musíme maximálně pomáhat v zemích původu, bohužel česká rozvojová pomoc je zatím na zanedbatelné úrovni a ještě není využívána efektivně. Těm lidem nemáme ryby vozit, ale naučit je rybařit.

Pomohlo by české ekonomice přijetí eura, což je velké téma hnutí STAN?
Jsem o tom bytostně přesvědčen. Z akademické, evropské, národní a hlavně lokální roviny svého působení si dokážu všechny argumenty spojit a z nich mi vychází, že euro je ekonomicky výhodné a navíc je to určitý průkaz příslušnosti k jádru evropské integrace. A ať se nám to líbí, nebo ne, je tu dvourychlostní Evropa, a my v té rychlejší nejsme. A v ní se neřeší jen záležitosti eura, ale také hospodářská politika. Prezident Petr Pavel výstižně řekl, že všichni, kteří euro mají, jsou s ním spokojeni. A nadávají na ně jen ti, kteří ho nezavedli. Jsem rád, že se debata kolem eura rozproudila, ale samozřejmě společnost na ně musí být připravená, nic nejde dělat lidem navzdory. Argumenty by měly být věcné, ne iracionální.

Ačkoliv se Česko zavázalo k přijetí eura už vstupem do Evropské unie v roce 2004, ani po dvaceti letech se u nás společnou evropskou měnou neplatí
Blíží se přijetí eura? Podívejte se, z čeho všeho Češi mají obavy. Co by uvítali

Vy kandidujete do europarlamentu na čtvrtém místě, lídryní je Danuše Nerudová, která aspiruje i na post eurokomisařky. Ukázalo se, že má ovšem podobný problém jako Pavel Tuleja, tedy publikace v predátorských časopisech. Někteří koaliční partneři to vnímají jako diskvalifikaci. Měla by zasednout v Komisi?
Měla. Její situace se od pana Tuleji liší v tom, že před rokem 2015 pojem predátorských časopisů vlastně neexistoval.

A co názor, že v Komisi může obstát jen člověk, který je v politice ostřílený, nejlépe bývalý premiér či ministr, což paní Nerudová není?
Ze své třináctileté zkušenosti s bruselskou politikou musím říct, že to takhle jednoduše nefunguje. V Komisi platí jiná logika než v národní vládě, kde má ministr svůj rozpočet a úředníky. Komisař zaštiťuje nějaké politické směřování, ale nemá pod sebou velký aparát, ba dokonce ani jedno euro, o němž by rozhodoval. Daleko důležitější je, aby uměl prosazovat své myšlenky a zároveň měl vyjednávací schopnosti. Z mého pohledu je úžasná třeba irská eurokomisařka Mairead McGuinnessová, která je pozitivní a skvěle moderovala třeba debaty v Evropském parlamentu, jehož byla místopředsedkyní. Žije s manželem na farmě v Irsku, ale v Bruselu se chová jako doma a umí vystřihnout parádní projev bez papíru. Přitom řeší finanční záležitosti, tedy poměrně náročnou agendu. Vybudovala si respekt, aniž by kdy byla členkou vlády. Naopak bývalý ministr, který byl doma úspěšný, může v Bruselu propadnout. Evropa se dívá po nových neokoukaných tvářích a ženy mají ještě výhodu navíc a mohou získat zajímavé portfolio. Kandidátem musí být člověk, který je schopen nové výzvy vnímat trochu s nadhledem a zároveň jako vizionář. Taková Danuše Nerudová je.

Proč Radim Sršeň obdivuje Dánsko, ačkoli tam odmítli euro? Poslechněte si víkendový podcast Jiný pohled Kateřiny Perknerové na Deník.cz.

Radim Sršeň je čtyřkou na kandidátce hnutí STAN do Evropského parlamentu.Radim Sršeň je čtyřkou na kandidátce hnutí STAN do Evropského parlamentu.Zdroj: Deník/Martin DivíšekKdo je Radim Sršeň

Narodil se 1. května 1980 v Zábřehu.

Vystudoval obor mezinárodní a evropská studia na Fakultě mezinárodních studií VŠE v Praze. Tamtéž získal i doktorát.

Od roku 2010 je starostou obce Dolní Studénky, v roce 2013 se stal 1. místopředsedou Sdružení místních samospráv ČR. Je zástupcem ČR v Evropském výboru regionů.

V letech 2016–2022 byl zastupitelem Olomouckého kraje a neuvolněným radním. Na tyto funkce rezignoval poté, co se v lednu 2022 stal náměstkem ministra pro místní rozvoj.

Je členem STAN, jehož byl v letech 2014–2021 místopředsedou. Nyní kandiduje do Evropského parlamentu na čtvrtém místě.

Evropa v souvislostech

Evropa v souvislostechEvropa v souvislostechZdroj: se svolením EU

Projekt byl spolufinancován Evropskou unií v rámci subvenčního programu Evropského parlamentu v oblasti komunikace. Evropský parlament se nepodílel na jeho přípravě a nenese žádnou odpovědnost za informaci, informace nebo stanoviska vyjádřená v rámci projektu, ani jimi není vázán, neboť za ně v souladu s příslušným právem odpovídají pouze autoři, oslovené osoby, vydavatelé nebo vysílatelé programu. Evropský parlament nemůže být činěn odpovědným ani za přímé nebo nepřímé škody, které mohou vzniknout při realizaci projektu.