Je to zhruba rok, co se v jedné valašské vesnici zničehonic objevili lvi. Malý kotec s výběhem jim tam bez povolení vystavěl slovenský chovatel. Sousedé s tím sice nesouhlasili a starosta úředně chov šelem zrušil, zvířata tam přesto žijí dál. Podobných případů v poslední době přibývá. Co vy na to?

Že je to špatně. Soukromých chovů exotických zvířat je tady stále víc a pro velké kočkovité šelmy to platí dvojnásob. Chovají se jich u nás řádově stovky. Někdy to skoro vypadá, že si v Česku může exotické zvíře pořídit prakticky kdokoliv, což je šílené. V mnoha případech jde přitom o chovy velmi kontroverzní.

V čem jsou kontroverzní?

Ve více směrech. Zvířata například nemají dostatečný prostor. Velké kočkovité šelmy potřebují k životu víc než jeden kotec o rozměrech pět krát čtyři metry. Přesto o takových případech vím. Ubikace těch zvířat jsou navíc bez možnosti pořádně je vyčistit od výkalů a zbytků potravy. Tak by chov rozhodně vypadat neměl. Někteří lidé dokonce profitují z odchovů mláďat „na mazlení“.

Máte na mysli takzvané kontaktní zoo?

Ano, někdo si pořídí mládě, které bylo předtím odebráno matce, a nabízí je za peníze k pomazlení v „kontaktní zoo“. To mládě je ovšem uměle odchováváno pouze z tohoto důvodu, nikoli proto, že by se o něj matka nemohla nebo nechtěla postarat. Zvíře pak jde z ruky do ruky a svému majiteli vydělává. Z takových zvířat se pak stávají naprostí psychičtí mrzáci. Nikdo to už nespraví. A samozřejmě si musíme klást otázku, co je s těmito mláďaty dál. 

A co s nimi je?

To je spíš otázka na Českou inspekci životního prostředí. Ale je tu podezření, že dochází k nelegálnímu obchodu a dokonce i k „porážkám“ tygrů za účelem získání tradičních léčiv, která jsou vysoce žádaná v Asii.

Porážkám?

Ano.

Co to jsou za lidi? To tady člověk nemusí mít na založení „zoo“ žádné povolení, aby se tyto chovy daly uhlídat?

Povolení samozřejmě potřebujete. Dovoz jakéhokoliv méně obvyklého zvířete podléhá určitému administrativnímu procesu. Přesto tady takováto zařízení vznikají a nikdo s tím moc nenadělá.

Jak by se to dalo zastavit?

V první řadě bychom potřebovali stanovit nějaká vymahatelná pravidla. Ta stávající jsou nedostatečná a nereflektují současnou situaci. My vlastně nemáme nikde stanoveno, jaké podmínky je třeba zajistit třeba právě pro chov velkých kočkovitých šelem. Jsou tady jen doporučení a ta nejsou z podstaty závazná. Takže když přijde veterinář na kontrolu, co může dělat? Je pro něj prakticky nemožné účinně zakročit.

Kam by měla odebraná zvířata směřovat?

Problém je právě v tom, že je není kam dát. Občas se objeví nápad, že by se o tato zvířata mohly starat zoologické zahrady, ale to je naprosto nereálné. Jednak na to nemáme kapacity a jednak tato zvířata nelze zařadit do chovů, a to jak kvůli jejich stavu, tak z toho důvodu, že nejsou geneticky čistá, nebo jsou neznámého původu. Několik posledních zoologických zahrad včetně té naší doposud provozuje tzv. CITES centra, kam se umisťují zvířata zadržená Českou inspekcí životního prostředí při nelegálních dovozech nebo z nelegálních chovů. Možnosti ani ochota těchto nemnohých zoo ovšem nejsou bezbřehé. Chybí tady specializované CITES centrum, které bylo před lety plánováno, ale nakonec nebylo postaveno. A podobné centrum by mohlo sloužit i pro umístění exotických zvířat zabavených nezodpovědným chovatelům.

Kdo by se o tyto „exotické útulky“ staral a platil je?

Provoz by se mohl dotovat třeba z pokut od chovatelů, kteří zvířata do jejich tragické situace přivedli.

Pokouší se někdo něco takového prosadit?

Aktivní je v tomto ohledu ředitel Ústřední veterinární správy Zbyněk Semerád. Ten už oznámil, že by se u nás měly přinejmenším zpřísnit podmínky pro chov šelem „podomácku“. Jinými slovy, měly by existovat závazné normy, které by stanovily například minimální plochy ubikací a venkovních výběhů pro lvy, tygry, pumy a další šelmy v soukromých chovech. To by byl dosti významný průlom. Do budoucna by měla následovat i další opatření, například důsledná evidence zvířat, která by byla propojená s DNA databází. To navrhují pracovníci zmíněné České inspekce životního prostředí. Každé zvíře by mělo svůj životopis aby se nestalo, že se někde najednou nějaké vynoří a nikdo neví, odkud se vzalo. Nebo aby se naopak záhadně neztrácela. To by různé kšefty přinejmenším zkomplikovalo.

V poslední době se objevil i nápad zavést speciálního „zvířecího ombudsmana“, který by na ochranu zvířecích práv dohlížel. Spolupracoval by třeba s dobrovolnými spolky a nutil netečné úřady k činnosti. To by se vám líbilo?

Nejsem a priori proti jeho zavedení. Osobně se ale domnívám, že nejprve by se měla doladit současná legislativa a dohlédnout na to, aby se tyto normy důsledně dodržovaly. Teprve potom by mělo smysl uvažovat o zřízení jakékoliv nové funkce.