První díl představí první muže Komunistické strany Československé a politické pozadí celé okupace.

Politická situace v Československé socialistické republice se začala pomalu měnit už na začátku roku 1967, kdy zesílily hlasy, volající po prohloubení ekonomických reforem. V červnu téhož roku pak volání po demokratizaci podpořil závěr IV. Sjezdu Svazu československých spisovatelů, který žádal zrušení cenzury.

Politici však zareagovali až na samém konci roku 1967. První změny a budoucí oteplení se v řadách Komunistické strany Československa začaly připravovat během prosincového plenárního zasedání ústředního výboru strany. Reformní křídlo komunistů se pro rigidnost a neschopnost snažilo o sesazení tehdejšího prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného.

Kvůli průtahům v jednání a blížícím se vánočním svátkům Novotný přečkal ve vedení strany do začátku nového roku. Nepomohl mu však tlak vysokých vojenských představitelů v čele s generálem Janem Šejnou, ani údajně připravovaný vojenský zásah na jeho podporu. Hned 5. ledna 1968 byl odvolán a reformní komunisté vynesli za podpory konzervativců, včetně Vasila Bilaka, Aloise Indry, Oldřicha Švestky a dalších do vedení KSČ Alexandera Dubčeka.

Mimo něj se postupně do nejvyšších stranických funkcí dostal Ludvík Svoboda coby prezident Československa a další reformní komunisté, například Josef Smrkovský, Ota Šik, Čestmír Císař, František Kriegel, či Zdeněk Mlynář. Právě podle Mlynáře Novotný nakonec Dubčekovu volbu přivítal. „Je to dobrý, Dubček je slaboch a ostatní členové politbyra jsou zbabělci, ještě na nás dojde,“ pronesl dle záznamu Mlynáře Novotný v kruhu svých přívrženců na lednovém plénu.

„Současný politický systém se nedá zdokonalovat, musí se kvalitativně změnit obnovením svobody projevu, svobody spolčovací, shromažďovací a dalších lidských práv.“

Rudé právo, 15. února 1968 z článku Naše politická soustava a dělba moci – autor Zdeněk Mlynář

Obměněný ústřední výbor pak 5. dubna schválil tak zvaný Akční program, který naplno odstartoval proces celkové liberalizace společnosti, ekonomického uvolňování a především postupné svobody tisku a projevu. 

Rychlé uvolňování poměrů během pražského jara s nelibostí sledovali nejen konzervativní členové české komunistické strany, ale především nejvyšší představitelé států sovětského bloku v čele s prvním tajemníkem sovětských komunistů Leonidem Iljičem Brežněvem.

Rychlé uvolňování poměrů v Československu během pražského jara se však zalekli výše zmínění konzervativci KSČ, a s velkou nelibostí ho sledovali nejvyšší straničtí představitelé Polska, NDR či Bulharska. Obávali se dominového efektu reformního dění v ČSSR. V polovině června na schůzce ve Varšavě společně tlačili na generálního tajemníka sovětských komunistů Leonida Iljiče Brežněva, aby Sovětský svaz učinil přítrž pražskému jaru. Poslední kapkou pro ně byl zákon z 26. června, který v ČSSR prakticky zrušil cenzuru.

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ