Zvoní budík, je krátce po čtvrté hodině ranní, venku mrzne a já vyrážím s řidičem kamionu na jeho každodenní cestu. Proč tak brzo? Nejdříve musíme dojet osobákem z Prahy do Chýně, kde sídlí přepravní společnost, pro kterou jezdí. Chvíli po páté padla mlha a tak na úzké silničce do Chýně není vidět na krok. Nejsou tam bílé patníky, ani čáry na krajnici či uprostřed silnice.

Jsme na místě, stojím pod obrovským autem. Nejprve je potřeba zdolat schůdky do kabiny, překvapuje mne výška, ve které sedíme, stejně jako pohodlná houpací sedačka. Vyjíždíme s tahačem bez návěsu pro náklad do Staré Boleslavi. Cestou potkáváme nehodu minimálně deseti osobních automobilů. Řidiči zřejmě nezvládli ranní ledovku.

Zdroj: Zuzana Zelenková

My do Staré Boleslavi, kde zapřáhneme návěs, dojíždíme v pořádku. Mají pro nás připravené klece, které přepravíme do Svijan. Řidič si je musí sám naskládat do auta. Při couvání kamion na krátkou dobu zapadl do sněhu, ale nakonec se mu podařilo zajet ke skladu.

Naloženo a můžeme vyrazit směr Svijany. Venku je stále mlha, ale za světla už vidíme lépe. Ve Svijanech jde vše hladce. Vyložit, naložit a vyrážíme zpátky do Boleslavi, kde pro mne cesta končí. Muž, který mne dnes vzal s sebou otočí ještě dvě stejná kolečka.

Čtěte také: Ve městě se „ztrácejí" kamiony. Chybují navigace, ale i řidiči

Řidičům není co závidět. Vstávání, doba strávená za volantem, problémy, kam si odskočit na toaletu. Tito lidé musí dbát na to, aby byli řádně vyspalí. Přeci jen jejich auta mohou mít i 40 tun. Jak se na svoji práci dívá samotný šofér? „Člověk má volnost, nesedí v kanceláři, ale pozná celý svět, všude se dostane. Moc dobré není platové ohodnocení, stres na cestách a odloučení od nejbližších," uvedl Jan Kodrla.

Než přešel na vnitrostání přepravu, jezdíval i do zahraničí, o této práci ví své. „Mám za sebou celkem nepříjemné zážitky, třeba jednou jsem vyjížděl z parkoviště, na kterém bylo málo místa. Kolegovi vedle jsem tak urazil zrcátko," řekl Kodrla. Má ale i hezké vzpomínky. „Těch je, pojí se hlavně s cestováním, ať už to bylo Švýcarsko, Anglie, nebo Maďarsko," dodal.

Radosti a strasti
Mzda se odvíjí od toho, zda řidič jezdí po Česku, nebo v zahraničí. Horší jsou přesčasy, člověk šidí rodinu a přátele, jelikož je neustále na cestách. Slabší jedinci mají velkou šanci, že si na ně zasedne dispečer, kolegové nebo při dlouhých výjezdech nezvládnou samotu. 

Zdroj: Zuzana Zelenková

Jako u každého povolání se i tady najdou lidé, kteří ostatním kazí pověst. Existují tací, kteří třeba při dálkových cestách sledují filmy na notebooku. Jde ale o jedince, ne o pravidlo. Na hříšníky se velmi rychle přijde a dojezdí. 

Ježdění samotné je bezpečné. Řidiči jsou sledování GPS zařízením, mají hlídané pauzy a tak i doby jízdy, hlásí se svým dispečerům přes vnitřní systém. Vše se nahrává, ať už doba jízdy, pauzy, nebo vícepráce na čipovou kartu, kterou každý řidič musí vkládat do speciálního zařízení ve chvíli kdy sedá za volant.

Nepřehlédněte: Lidi v Hořovicích obtěžuje nákladní doprava, brání se peticí