Po sociálních sítích koluje „zpráva“, že respirátory nebyly vynalezeny proti virům a tudíž by se proti nim neměly používat. Kde je počátek roušek a později respirátorů?
Poprvé v historii se roušky objevily asi během morových epidemií v sedmnáctém století, pravděpodobně jako ochrana proti zápachu a špatnému vzduchu. Všichni známe obrázky typických „zobáků“, jež byly plněny bylinkami a vonnými směsmi. Případně se používala houba namočená v octě, která se držela před nosem a ústy, aby se vzduch dezinfikoval. Roušky podobné dnešním, zpočátku látkové, se pak začaly objevovat od devatenáctého století.

Ze začátku je používali ve zdravotnických zařízeních, zejména na operačních sálech. Měly sloužit jako ochrana před kontaminací rány pacienta, aby zachytily mikroorganismy vydechované ošetřujícími lékaři a dalším personálem. Od začátku dvacátého století, zejména v souvislosti s rozšířením moru v Mandžusku, později španělskou chřipkou a tuberkulózou, je začali nosit nejen zdravotníci, ale i další lidé, zejména nemocní. V šedesátých letech se začaly používat roušky jednorázové.

A ty respirátory?
Pokoušela jsem se dohledat jejich historické začátky. Začaly se pravděpodobně používat od druhé poloviny dvacátého století, také byly určeny k jednorázovému použití. Respirátory dělíme podle funkčnosti filtru a maximálního celkového průniku na tři třídy, FFP1, FFP2 a FFP3. Chrání svého nositele před vdechováním kapének s infekčními činitely, prachových částic, aerosolu a podobně. Tedy i před virovou nákazou.

Kateřina FabiánováKateřina FabiánováZdroj: Archiv Kateřiny FabiánovéV tom textu se tvrdí, že by respirátor měl člověk nosit maximálně 75 minut v kuse, protože pak je to nebezpečné. Je nějaká časová hranice, po kterou by ho člověk měl mít na sobě?
Když se podíváte na zdravotníky, kteří používají roušky a respirátory, jsou v nich určitě déle než 75 minut a většina z nich žádné zdravotní problémy nemá. Abych se vrátila ještě k tomu tvrzení, že respirátory nebyly vynalezeny proti virům: je to těžký nesmysl. Už na základě jejich určení, tedy že mají zabraňovat vdechování virů, bakterií a plísní. Filtr respirátorů je tvořen speciální sítí vláken, jejíž kvalita určuje stupeň filtrace, například respirátory FFP filtrují minimálně 94 procent aerosolů až do velikosti 0,6 mikrometru; má tedy účinnost minimálně 94 procent.

Mnoho lidí si ale stěžuje, že se jim v něm hůře dýchá…
Správně nasazený respirátor by skutečně měl zhoršovat vaši dechovou pohodu. Je to známka toho, že nedochází nikde na stranách, na tvářích, pod bradou nebo u nosu, k úniku a jste tudíž chráněni. Pro spoustu lidí je nošení respirátorů a roušek běžnou rutinou. Pro ostatní je to nová věc, ale dá se na to zvyknout. Já očkuji, nosím respirátor celý den a s dýcháním problém nemám.

Jak dlouho by měl člověk jeden respirátor nosit před jeho vyhozením?
Obecně je podle výrobce určen k jednorázovému použití. Například na nějaký omezený časový úsek, obvykle se udává osm hodin, což je jedna pracovní směna. Ale také lze respirátor použít k opakovanému kratšímu použití do kumulativního součtu cca 8 hodin.

Takže ho nemusím vyhodit, když jdu do obchodu, kde ho mám na sobě nějakých dvacet minut? A to ani, když je jednorázový?
Problém je, pokud se respirátor znečistí tělními tekutinami a zvlhne. Nelze ho pak použít opakovaně. Nicméně pokud respirátor požíváme krátkodobě, nasadíme si ho na dvě hodiny, například když jdeme nakoupit nebo na poštu, je možné jej použít víckrát. Ale nemělo by to v součtu přesáhnout výrobcem doporučenou dobu. Takže zhruba těch osm nebo deset hodin.

Je potřeba jej nějak ošetřit?
Po krátkodobém použití bychom respirátor měli zevnitř i zvenku dezinfikovat prostředky na bázi alkoholu a pak jej nechat vyschnout. Za těchto možností je možné použít jej opakovaně. Nicméně dezinfekční prostředky na bázi alkoholu sice hubí bakterie i viry, ale zároveň snižují účinnost respirátorových filtrů.

A kde ho mám nechat vyschnout? Někde jsem četl, že by to mělo být v původním igelitovém pytlíku.
To určitě ne. Pokud respirátor strčíte do igelitového sáčku a necháte ho tam do druhého dne, tak se mohou množit bakterie, které mají na vlhkém respirátoru výbornou živnou půdu. To by vašemu dýchacímu ústrojí neprospívalo. Raději ho pověste nebo položte na nějaké dobře větrané místo a nechte jej vyschnout.

Ještě je možné použít u respirátoru takzvanou nouzovou dezinfekci teplem, kdy jej dáte do trouby na sedmdesát stupňů na deset nebo patnáct minut, aby se zlikvidovaly patogeny. Určitě jej ale nedávejte do mikrovlnné trouby, protože jednak velká část respirátorů obsahuje kovové součásti a jednak by mohlo dojít k vznícení a k požáru.

Jak poznám, že má respirátor třídu FFP2 nebo FFP3?
V Evropské unii se pro polomasky a respirátory používá jednotný systém klasifikace, který rozděluje polomasky či respirátory podle filtrační účinnosti a maximálního celkového průniku na tři třídy FFP. My se řídíme normou ČSN EN 149, která je modifikací té evropské normy. Na respirátoru, který vyhovuje normě, musí být uvedena jeho třída – například FFP2 – spolu s názvem normy.

Takže tam musí být napsáno ČSN EN 149, případně rok jejího vydání, například 2001. Také musí být na obalu respirátoru nebo přímo na něm označení CE s číslem subjektu, který je zodpovědný za sledování kvality výroby. Pokud mimoevropské respirátory s označením KN95, což je čínská norma, a N95, což je americká norma, nemají současně evropský certifikát, který by je opravňoval k označení FFP2, nesmí se na českém ani evropském trhu prodávat.

A mají nějakou certifikaci i nanoroušky?
Samozřejmě. Garancí kvality je shoda s evropskou normou, která má číslo EN 14683. Mělo by na ní být opět prohlášení o shodě, tedy ta CE značka. A pokud se jedná o nanoroušku respirátorovou, měla by být ve shodě s normou EN 149. Nanoroušky by měly mít filtrační účinnost až dvanáct hodin a nevadí jim na rozdíl od respirátoru vlhnutí, protože neovlivňuje jejich účinnost.