Kliknutím zvětšíteV neděli se na Letné uskuteční demonstrace proti Andreji Babišovi. Jak nynější vlnu mohutných protivládních akcí hodnotíte? Domníváte se, že se premiérovi Babišovi vyplatí jeho postoj, kdy svým kritikům z řad občanských aktivistů odmítá čelit v otevřené debatě?
Já samozřejmě respektuju, že ti lidé demonstrují, jsem rád, že 30 let po revoluci tu máme svobodu a demokracii, kdy si každý může říct svůj názor. Ale mám dojem, že mají už svůj názor dávno utvořený a ani silné argumenty by na ně v této chvíli velmi pravděpodobně neměly žádný vliv. Jasným důkazem je podle mne fakt, že pan Babiš už několikrát veřejně odmítl jakýkoliv zásah do justice. Žádné nestandardní kroky se nedějí a ani dít nebudou. Ale organizátoři jako by to nechtěli slyšet.
Jste stejně jako Andrej Babiš přesvědčen, že přístup bruselských úředníků při vyšetřování dotací pro Agrofert je jenom „nesmysl“ a „kampaň“?
Na základě toho, co se v návrhu auditní zprávy píše o našem ministerstvu je zřejmé, že zpráva je plná chybných, neověřených a nepravdivých informací. A podobně se vyjadřují i ostatní resorty. Ale jsou to jen předběžné dokumenty, Česká republika má právo se k nim vyjádřit a to taky k tomu odpovědní úředníci udělají.
Posílejte fotky a sledujte Deník.cz
Server Deník.cz i tentokrát chystá přímý video přenos z Letné. Začne v neděli v 16.30. Míříte také na Letnou? Posílejte nám fotky přímo z místa (s kratšími popisky) na adresu demonstrace@denik.cz. Nejlepší snímky zveřejníme na webu i v novinách.
Odhlédneme-li od aktuálního politického dění, velkým tématem jsou stále kotlíkové dotace, které vaše ministerstvo vypsalo. Lidé o ně mají obrovský zájem. V Moravskoslezském kraji si požádali o pár stovek milionů korun za necelou minutu. Příjem žádostí již byl uzavřen. Jaké mají šance zbývající lidé, kteří ještě topí postaru v neekologických kotlech?
Z toho zájmu máme samozřejmě velkou radost, protože jen potvrzuje, že kotlíkové dotace jsou opravdu skvělý projekt. Ale i zde platí, že kdo dřív přijde, ten dřív mele, protože je jasné, že z peněz, které se nám podařilo vyjednat v rámci evropských fondů, nebude možné pokrýt všechny potenciální žadatele.
Do prvních dvou výzev kotlíkových dotací přišlo zhruba 60 tisíc žádostí, naším cílem je nyní vyměnit dalších minimálně 35 tisíc kotlů. V Moravskoslezském kraji bychom byli schopni z poslední výzvy uspokojit zhruba polovinu došlých žádostí. Proto nyní jednáme o navýšení o dalších 500 milionů korun pro tento kraj, protože má dlouhodobě největší problémy s kvalitou ovzduší.
S vedením kraje jsme už domluveni a v příštích týdnech předložíme materiál ke schválení do vlády a věřím, že budeme úspěšní. Pokud ano, potěšíme dalších pět tisíc domácností, které si díky našemu programu budou moci vyměnit starý kotel za nový, čistý a úsporný zdroj tepla s tím, že financování chceme zajistit z národních zdrojů.
Moravskoslezský kraj stejně jako Ústecký a Karlovarský připravil program půjček pro sociálně slabší občany. Co ale mají dělat třeba lidé ze sousedních krajů, kteří žijí jen o pár kilometrů dál a dýchají stejně znečištěný vzduch?
Ten program půjček jsme připravili pro tzv. strukturálně postižené kraje, tedy regiony, které si z důvodu určitého ekonomického, sociálního nebo ekologického handicapu zaslouží větší podporu. V roce 2012 ještě za vlády ODS byla schválena novela zákona na ochranu ovzduší, která uzákonila, že v září 2022 budou muset být z provozu odstaveny všechny staré kotle 1. a 2. emisní třídy.
Tehdy se to asi politikům zdálo moc daleko, takže nepřipravili žádný program podpory výměny těchto kotlů ve velkém. S tím jsme přišli až my, byli jsme aktivní. Kdybychom nebyli a nevyjednali jsme těch devět miliarda dneska to bude dokonce už hodně přes deset miliard, které do toho dáme, ať už z evropských, nebo národních peněz, tak by ti lidé byli v úplně jiné situaci. Prostě by se změnil zákon a oni na to nějak museli reagovat. Samozřejmě, že to nepodceňujeme, protože si uvědomujeme, že to je doslova kotlíková revoluce.
Odhaduje se, že starých kotlů v Česku před spuštěním dotací čoudilo na 300 tisíc. Očekáváte, že díky dotacím se jich vymění asi 100 tisíc. Co budes těmi zbývajícími?
Víme, že další desítky tisíc lidí nečekají na dotace a jdou jinou cestou, například i proto, že dotační podmínky jsou přísné a nepodporují dnes třeba jakýkoliv kotel, který umožňuje spalování nebo spoluspalování uhlí. Náš program kotlíkových dotací je dnes považovaný za jeden z nej-úspěšnějších v Evropě, Evropská komise ho dává jako vzorový příklad, jak by to mělo fungovat.
Za vzor si nás bere Polsko, Slovensko a nově údajně i Rumunsko a já si myslím, že si zaslouží, abychom v něm nějakým způsobem pokračovali dál. Proto se budeme snažit získat další peníze, z evropských fondů nebo i z výnosu z prodeje emisních povolenek. Budeme se snažit ve spolupráci s kraji i obcemi najít nějaké řešení pro sociálně slabší obyvatele.
Ekologické iniciativy tvrdí, že těžaři platí příliš nízké daně. Při zavedení uhlíkové daně by se podle nich mohly zaplatit kotle pro chudší lidi, stejně jako likvidace ekologických zátěží. Je šance překonat odpor velkých firem a taková opatření zavést?
Ekologové mluví o dvou věcech. Za prvé, že by se mělo platit ještě víc na těžebních poplatcích, tedy za vydobyté nerosty, v tomto případě především uhlí. Když jsme v lednu 2014 přišli do vlády, tak jsme zjistili, že jako stát dostáváme velmi nízké těžební poplatky. S panem Babišem, který byl tehdy ministrem financí, jsme o tom začali hned jednat.
Nakonec došlo k určitému navýšení, byť daleko menšímu, než jsme navrhovali, protože jsme asi podráždili hada bosou nohou – velmi proti tomu lobbovali nejenom těžaři, ale třeba i odboráři. Výrazné navýšení těžebních poplatků natolik, abychom z toho mohli získat další významnější finanční zdroje, neprošlo ani přes naše tehdejší koaliční partnery. To téma ovšem stále není uzavřené, znovu jsme ho otevřeli a jednáme o tom i s ministerstvem průmyslu a obchodu.
A uhlíková daň?
Taková daň by měla významný dopad právě na sociálně slabší, tedy stovky tisíc lidí, kteří topí uhlím a dalšími fosilními palivy. Současná vláda ve svém programovém prohlášení zavedení uhlíkové daně nemá. Před dvěma měsíci jsem přišel s myšlenkou založit uhelnou komisi, v níž bychom se seriózně bavili o uhlí a jeho dalším využití v budoucnosti.
Měli by tam být odborníci ze všech oblastí, teď o tom jednáme s panem vicepremiérem Havlíčkem. A uhlíková daň může být jedním z témat v rámci debaty této komise. I ze Státní energetické koncepce vychází požadavek, aby ohledně uhlíkové daně byla zvážena všechna pro a proti. Ale s největší pravděpodobností půjde o doporučení příští vládě.
Vaše ministerstvo nyní připravuje odpadové zákony, jejich příprava se ovšem dlouho protahuje. Kdy by měly vstoupit v platnost?
Pro nás je to jeden z pilířů naší legislativy. Počítáme s tím, že by měly být platné od 1. ledna 2021. V meziresortním připomínkovém řízení opět přišly stovky připomínek od řady subjektů, ale my jsme od začátku věděli, že není možné, aby byli všichni uspokojeni. V odpadovém byznysu jsou subjekty, které mají zcela protichůdné zájmy. Kapři si nevypustí vlastní rybník a já se nedivím tomu, že nás nejvíc kritizuje Česká asociace odpadového hospodářství vedená skládkaři. Protože ten zákon jde proti miliardovým ziskům skládkařů.
Zásadní pro nás je tedy odklon od skládkování a naopak postupné zvyšování recyklace odpadů. A co se dlouhé přípravy týče – opozice nás často kritizuje za to, že „hrneme“ další a další zákony a že bychom o nich měli déle diskutovat. Ale potom nám ti samí lidé vyčítají, že už o tom diskutujeme moc dlouho. Je to důležitý zákon, který se týká milionů lidí, a tak dáváme přednost kvalitě před spěchem.
Jak moc bude potřeba skládkování redukovat?
Výrazně. I když třeba v rámci EU na tom nejsme zdaleka nejhůř. Ale máme tady jasné evropské recyklační cíle. Zatímco nyní recyklujeme zhruba 39 procent komunálního odpadu, v roce 2025 ho musíme recyklovat minimálně 55 procent.
Náš cíl je, aby toho v černých popelnicích v netříděném komunálním odpadu skončilo co nejméně, naopak aby co nejvíce odpadu šlo do barevných kontejnerů, z čehož potom profitují i obce. Proti zvyšování skládkovacího poplatku byly obrovské námitky, proto navrhujeme jinou kombinaci. Sice se postupně navýší, ale využijeme různé způsoby motivace.
Třeba třídicí slevy nebo systém „zaplať, kolik vyhodíš“. Pro občana, který se ve finále bude rozhodovat, to nemusí znamenat, že za popelnici bude platit víc. Je to podle mého názoru dobrý kompromis, který jsme hledali, a s hlavními hráči také našli. Samozřejmě se i poté najde řada subjektů, které budou protestovat. Všichni být spokojeni nemůžou.
Kde lidé třídí odpad dobře a kde je to horší?
Nejlepší výsledky třídění mají v rodinných domech, kde jej lidé mohou mít třeba ve sklepě nebo v garáži, a jednou za týden to po roztřídění odnesou. Relativně horší výsledky jsou ve čtvrtích s paneláky, kde je jenom pár kontejnerů, a ne všichni to do nich roztřídí. Je to stále ještě někde doznívající jakási kolektivní neodpovědnost z minulých dob. Ale celkově jsme na tom jako stát v třídění výborně.
Naším cílem je, a to přinese skutečně až zákaz skládkování, že už na skládce nebude smět skončit recyklovatelný, spalitelný, biologicky rozložitelný nebo jinak využitelný odpad. Potom by ho správce skládky ani neměl přijmout, protože za to budou hrozit vysoké pokuty. V tom se už můžeme velmi dobře poučit ze zemí, kde zákaz skládkování funguje.
V Německu začal fungovat v roce 2009, a tam se to opravdu pečlivě kontroluje až na úroveň domácností. Je tam běžné, že se lidi z komunálních služeb klidně podívají na obsah popelnice nebo rozříznou pytel s odpadem a zjistí, co tam je. Pokud tam lidé mají něco, co tam být nemá, hrozí jim docela citelné pokuty. Obec, která vozí odpad na skládku, si totiž musí ohlídat, co na té skládce skončí.
Bude to, co funguje na Němce, platit také na Čechy?
Věříme, že ano. V některých věcech se ale tamější přístup od našeho skutečně liší. Zrovna u odpadů se ukazuje, že třeba v Německu je systém kontejnerů daleko řidší než v České republice. V Německu člověk třídí přes týden a o víkendu to hodí do auta a zaveze to do sběrného dvora. A v Česku se nám zase skvěle osvědčilo dát popelnice lidem co nejblíž od bytu.
Dodali jsme jim do ulic stovky tisíc barevných kontejnerů a lidé je výborně využívají. Když jdeme nakoupit a můžeme tam nechat třeba staré baterie, tak to rádi uděláme. Kdybychom je museli odvézt někam do okresního města, tak to někoho spíš bude lákat, aby je hodil jen do normálního odpadu. Proto to všechno potřebujeme přímo v ulicích, popřípadě v obchodní síti roztřídit na co nejvíc položek.
Velkým strašákem dnešních dnů je sucho. Půjde přesvědčit veřejnost, že se bez lepšího hospodaření s vodou neobejdeme?
Když minulé vlády hovořily, jistým způsobem posměšně, o klimatické změně a o tom, že České republiky se to týkat nebude nebo tak někdy za sto let, možná řada lidí podlehla mylnému dojmu, že to tak opravdu bude. Já jsem o suchu začal intenzivně mluvit hned poté, co jsem v roce 2014 na ministerstvo přišel.
Troufám si říci, že jsem byl z ministrů první. Ne proto, že bych byl tak geniální, ale protože jsem poslouchal vědce, kteří už dlouho věděli, že nás sucho dostihne. Že s povodněmi to jsou jen dvě strany jedné mince. Nyní se mluví o tom, že s vodou máme více šetřit. My s ní ale především musíme lépe hospodařit ve všech oblastech, což nemusí znamenat jenom omezování spotřeby.
Ostatně už teď ji na obyvatele máme jednu z nejmenších v Evropě, ještě před patnácti lety jsme ji měli dvojnásobnou. Ne proto, že bychom jí snad plýtvali, ale protože tehdy měl mnohem větší spotřebu průmysl. A také je voda samozřejmě drahá. Neznamená to, že bychom ve spotřebě neměli rezervu, ale není příliš realistické si myslet, že se z nynějších necelých 90 litrů na osobu a na den můžeme dostat na 30, 40 litrů, protože to už je pod hygienické minimum.
Se suchem souvisí další nepříjemnost – kůrovcová kalamita. Podepisuje se také na chráněných oblastech?
Relativně nejhůř je na tom asi Národní park České Švýcarsko. Národní park Šumava je, přes všechny nesmysly, které občas říkají někteří tzv. vědci, naopak paradoxně v lepším stavu než jeho okolí, takže tam spíš kůrovec létá zvenku, z hospodářských lesů. Kůrovec dnes výrazně zasahuje i do menších chráněných území typu národních přírodních rezervací. Vždy záleží na konkrétní situaci, ale na některých místech jsou plochy, kde je lepší nezasahovat a nechat přírodu dělat, co umí. Samozřejmě tak, aby nebyly ohroženy majetky okolních vlastníků lesa.
Co bude kůrovec pro českou přírodu znamenat v dlouhodobém horizontu?
Nemám rád přehnaná vyjádření, ale v tomto případě mi nezbývá než udělat výjimku. Čelíme něčemu, co je na našem území naprosto bezprecedentní. Takový rozsah kalamity v českých zemích v minulosti nikdy ani nemohl nastat, protože jsme nikdy neměli tolik jehličnatých lesů, jako máme dnes.
Před třemi sty lety byl smrk zhruba na deseti procentech lesů, dnes ho máme na šedesáti procentech, na postižené Vysočině dokonce na sedmdesáti. A v nižších a většinou i středních polohách smrk ani není původní druh, začal zde být masivně sázen až na přelomu 17. a 18. století. Špičkoví odborníci, vědci, už patnáct, dvacet let říkají, že vzhledem ke své struktuře jsou naše lesy doslova prostřený stůl pro kůrovce.
A teď se k tomu ještě přidaly dopady klimatické změny, tedy především dlouhotrvající sucho. Dochází k dramatickému snížení ekologické, turistické i hospodářské hodnoty lesa, jsou tam ztráty za desítky miliard korun a budou to stovky miliard. Celá řada přijatých opatření zatím nestačí na to, aby se tak obrovská kalamita kůrovce zcela zastavila.
Máme šanci ji zpomalit, a to i díky přírodě, tedy studenému a vlhkému květnu, ale klimatická změna hraje velkou roli. Přes to všechno ale máme velkou šanci, abychom právě tuto katastrofu využili jako nový začátek a vytvořili lesy smíšené, pestřejší, druhově bohatší, a tím i odolnější vůči škůdcům.
Ve funkci působíte už přes pět let, takže jste historicky nejdéle sloužícím českým ministrem životního prostředí, nejdéle jste ve funkci vydržel také ze všech dosavadních ministrů za ANO. Postupně jste však z pozice prvního místopředsedy vlády klesl na „pouhého“ řadového ministra. Co to pro vás znamená a jak vidíte svou politickou budoucnost?
Byl jsem zrovna pracovně v Číně, když se rozpoutala debata, co to vlastně znamená, že už nejsem vicepremiérem. Můžu rozhodně vyvrátit spekulace, že jsem vyhořel nebo že jsem snad vyčerpaný. Naopak, moje práce mne pořád hrozně baví a i energie mám myslím pořád dost. Ale moje hlavní práce je především ministr životního prostředí.
Prvním vicepremiérem jsem byl v době, kdy tehdejší premiér pan Sobotka „vypudil“ pana Babiše ze své vlády, a já jsem převzal jeho roli. Poté, když přišla jednobarevná vláda ANO, tak nemělo smysl to nějakým způsobem rozlišovat. A v nynější koaliční vládě jsem měl trochu zvláštní roli vicepremiéra, který měl koordinovat práci ekonomických ministrů, ale sám ekonomickým ministrem nebyl, takže to bylo určité provizorium.
Už dřív jsme se s panem Babišem dohodli, že funkci vicepremiéra převezme někdo z ekonomických ministrů. V minulosti jsem opakovaně dostal nabídky stát se ministrem průmyslu, které jsem odmítl. Životní prostředí mě baví o to víc, jaké obrovské výzvy tady jsou, například právě příprava státu na dopady klimatické změny, především sucho. A já jsem moc rád, že můžu být u toho a ze všech sil se na této obrovské výzvě podílet.
Mgr. Richard Brabec
- Narodil se v roce 1966 v Kladně.
- Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor ložisková geologie v kombinaci s cizími jazyky.
- Pracoval například ve společnosti Unipetrol a ve Spolaně Neratovice, poté byl generálním ředitelem Lovochemie.
- Od roku 2013 je poslancem za ANO.
- Od roku 2014 byl ministrem životního prostředí ve vládě premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD).
- V ministerské funkci zůstal i v obou následujících vládách premiéra Andreje Babiše (ANO).
- V roce 2017 byl jmenován místopředsedou vlády, byl jím až do konce letošního dubna.
13
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
