Působil jste jako šéf personálního oddělení korporátní firmy ve Velké Británii a často dáváte britský přístup k rodičovské dovolené za příklad. V čem je tak dobrý?
Ve Velké Británii jsme hodně pracovali s maminkami a jejich návratem do zaměstnání. Chodily na rodičovskou dovolenou na šest až dvanáct měsíců. Byli jsme s nimi v pravidelném kontaktu, takže jejich návrat se pak odehrával mnohem plynuleji.

Na jaké největší bariéry jste narážel, když jste se vrátil do Česka a stal se z vás otec s dětmi ve střídavé péči?
První bariéru představovalo děti do střídavé péče získat. Posuzovalo se, kdo do doby rozvodu o dítě pečoval. To byla většinou máma a táta vydělával peníze, protože se na tom oba dohodli. A táta byl pak za to bit. Před třemi lety se to rozhodnutím Ústavního soudu změnilo a posuzuje se, do jaké míry se oba rodiče budou moci starat po rozvodu.

Prezident by podpořil návrh, který by rozšířil možnost dobrovolného střídání otců a matek na rodičovské dovolené.
Češky jsou doma s dětmi až tři roky. Petr Pavel by chtěl větší zapojení otců

Stal jste se konzultantem, zejména otců v nějaké složité rodinné situaci. Které nejčastější problémy řeší vaši klienti na konzultacích?
Většinou jde o táty pracující v nižším středním managementu, kteří hodně pracují. Oproti dřívějšku se chtějí více starat o děti, ale zároveň jim nikdo neubral jejich práci, takže nestíhají. Manželka se chce realizovat i jinak než jako máma a je frustrovaná. Oba partneři se od sebe odcizují. Role muže a ženy se nepodařilo překlopit do otce a matky. Muži navíc musí do role otce přepnout ze dne na den, maminka se na to připravuje celé těhotenství.

Nakolik brání včasnějšímu návratu žen po mateřské a sdílení péče o dítě s otcem společenské předsudky v Česku o krkavčích matkách a otcích slaboších?
Předsudky jsou to hlavní, co nám brání posouvat se dál. Mnozí muži se chtějí více starat o své děti. Vymění kamarády, stýkají se s těmi, kteří jsou také tátové, sdílejí své dojmy, jezdí spolu na Apaluchu a je to v pohodě. Ale když jdou s původními kamarády na fotbal, tak slyší, že je podpantoflák. Na předsudky naráží i v práci u starších manažerů, kteří nechápou, proč by měl být chlap na rodičovské.

David Škrobánek (vpravo) u britského velvyslanceDavid Škrobánek (vpravo) u britského velvyslanceZdroj: Se svolením Davida Škrobánka

Jak je těžké, aby se v péči angažovala generace otců, o jejichž výchovu jejich tátové skoro ani nezavadili a nechávali vše na matce?
Těžké to je, nikdo nás to neučil, musíme se to učit sami. Ale u prvního dítěte poznáme, jak je to i pro nás obohacující a u dalších dětí to jde pak snáze. Mladší generace, o níž už se tátové starali, vnímají tento trend pozitivně a chtějí v něm pokračovat.

Tátové s dětmi na hřišti nebo v parku jsou čím dál tím častější. Co se mění v naší společnosti?
Přijde mi, že tlak firem na výkon je tak veliký, že z toho hledají cesty ven. A toto je jedna z nich. Hodně změnil i covid. Otcové najednou trávili se svými narozenými potomky spoustu času. Zjistili, jak je to pěkné a nechtějí se toho vzdát ani dnes. Mladší generace má už jiné hodnoty než podat co největší výkon a postavit co největší barák. Rodina je jednou z jejich hodnot.

Ondra s rodiči
Pořád se musíme někoho doprošovat a bojovat, říká maminka postiženého syna

Jak slyší tatínkové na vaše rady, že kariéru a peníze doženou, ale vidět vyrůstat své dítě už jindy dohnat nejde?
Jak kteří. Mnozí vnímají spíše svou roli živitele, pro níž podle nich byli zrozeni. Někdo to pochopí až při druhém dítěti a někdo až při třetím, kdy si řekne: „Tohle už je moje poslední dítě, teď už si to opravdu nenechám utéct.“

Seriál Jak matky přicházejí o kariéru

Česká tříletá rodičovská dovolená patří k nejdelším v Evropě. Většinu času na ní tráví žena, naráží na spoustu bariér a utíká jí kariéra. Sdílená péče je v Česku spíše výjimkou, ale doba se začíná pomalu měnit: matky se chtějí více realizovat prací, otcové se více angažují v péči o dítě a některé firmy nabízejí flexibilnější podmínky. Více v seriálu Deníku.

Bavíme se tu o tatíncích, kteří jsou čím dál vstřícnější k péči o děti. Ale není to stále moc málo? Je tato jejich výpomoc dostatečná na to, aby to pomohlo ženě nerezignovat na svou kariéru?
Táta, máma a děti tvoří celek a ten si musí najít svůj balanc. Ne každá žena chce kariéru a být generální ředitelka a ne každý muž chce pečovat o dítě. Nicméně mými podcasty Dobrý táta již prošla spousta otců, kteří díky své péči o dítě umožnili ženě pokračovat ve slibné kariéře. Mělo by se více komunikovat, jak přínosný je pro vývoj dítěte otec. Je vědecky prokázáno, že jde o druhou půlku jeho osobnosti, kterou nikdo jiný nerozvine. Pak by se tatínkové zapojovali více než dnes, kdy si myslí, že mají především přinášet do rodiny peníze a že malé dítě potřebuje hlavně matku.

David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta.David Škrobánek, zakladatel projektu Dobrý táta.Zdroj: Se svolením Davida Škrobánka

Je Česko schopné dát se švédskou cestou sdílené rodičovské dovolené, která začala v roce 1974, a nyní tam tatínkové v průměru čerpají třetinu z této profesní pauzy?
Doba už je dnes jinde, než když tento systém Švédové zaváděli. Nepracovalo se tolik vzdáleně a online, zaměstnanci i zaměstnavatelé byli nastaveni jinak. Dnes to možná půjde i bez propracovaného systému. Mámy i tátové se potřebují realizovat prací, ale zároveň si dopřávat lásky k dítěti. Při flexibilnější pracovní době se model sdílené péče může vyvinout i přirozeně.