Ještě před 25 lety byl podíl žitné mouky v chlebu až 55 procent. Dnes je to mnohem méně. Důvod je podle potravinářů cenový. S nástupem obchodních řetězců a tlakem na cenu, začali pekaři dávat vyšší poměr pšeničné mouky, protože je levnější. Druhý důvod je obchodní. Pokud je totiž větší podíl pšeničné mouky v chlebu, ten má větší objem a zákazník po něm sáhne raději. Navíc mladší generace již není zvyklá na dříve klasický kyselejší kvasový chléb.

„Za nárůstem spotřeby pečiva patrně stojí cenová politika obchodních řetězců, které drží jeho cenu nízko. Například rohlíky se dnes prodávají za korunu padesát, zatímco před pěti lety to bylo i o korunu na rohlíku více," říká předseda Svazu pekařů a cukrářů Jaromír Dřízal.

Zatímco v roce 2006 činila roční spotřeba na obyvatele 45,3 kilogramu pečiva, v roce 2014 to bylo 52,7 kilogramu. Naše spotřeba se odráží i v množství pěstovaných obilovin. Ještě v roce 1946 bylo vypěstováno v naší zemi 691 tisíc tun pšenice a 770 tisíc tun žita. Loni byla produkce pšenice již 1,2 milionu tun, zatímco žita jsme vypěstovali pouhých 120 tisíc tun.

Cereální produkty bývají často dávány do souvislosti 
s cukrovkou druhého typu. Obzvláště vysoký glykemický index má zejména pečivo s vysokým obsahem cukru a tuku, nejhůře jsou na tom například croissanty, listové těsto, pizza, ale i běžné pečivo ze světlé pšeničné mouky. Zato u běžného pečiva z tmavších mouk, chleba a zejména výrobků s vyšším obsahem vlákniny je glykemický index velmi nízký.

Celiakie a problémy s lepkem

Některé obiloviny ale představují pro část populace zdravotní rizika. Spolu s vyšší konzumací bílého pšeničného pečiva tak jde ruku v ruce nárůst některých chorob. Tou nejzávažnější, která se týká jednoho procenta naší populace, je celiakie. Jde o celoživotní autoimunitní onemocnění, kde jedinou zatím známou léčbou je dodržování bezlepkové diety. „Výskyt celiakie stoupá, a není to dáno jen lepší diagnostikou. V naší populaci je 30 procent lidí s genetickou informací, která by mohla vyústit v celiakii. Ne u každého ale onemocnění propukne. Zatím nejvyšší výskyt je ve skandinávských zemích, kde se pohybuje mezi 1,5 až 2 procenty populace," vysvětluje vedoucí Centra výživy v pražské Thomayerově nemocnici Pavel Kohout.

Narůstá i počet lidí s alergií na lepek. Příznaky těchto alergií jsou rozmanité a nemusejí vyžadovat nutnost celoživotní bezlepkové diety jako u celiakie. Pro pacienty s nutností této diety dnes na trhu existuje široký sortiment bezlepkových výrobků, které jsou stále dostupnější.

V Česku ovšem v současnosti roste počet lidí, kteří dobrovolně přecházejí na bezlepkovou dietu bez toho, že by při konzumaci pečiva a dalších potravin obsahujících lepek měli jakékoliv zdravotní potíže. Podle odhadů tento trend vyznává 15 až 20 procent populace. Žádný negativní vliv lepku na zdraví nebyl nikdy jakkoli prokázán a jeho vyloučení z jídelníčku nepřináší zdravému jedinci žádné benefity.

„Bezlepková dieta je v současné době moderní. V USA omezuje nebo vylučuje lepek třetina až polovina lidí, ale od tohoto trendu postupně odstupují. U nás naopak tato móda narůstá," říká lékař. Podle něho je třeba rozlišit lidi na ty, kteří jsou intolerantní na lepek a ty, kteří si to vsugerují a dietu dodržují proto, že je to moderní. Pro ty je podle lékaře dodržování bezlepkové diety nejčastěji spojené s úbytkem tělesné hmotnosti. To je ale dáno hlavně tím, že nahrazují bílé pečivo ve větší míře ovocem a zeleninou a starají se o to, co jí.

ZDENA KOLÁŘOVÁ