Na počátku roku vedla Česko přesluhující úřednická vláda populárního premiéra Jana Fischera. Někdejší šéf statistického úřadu už v té chvíli ale vládnout neměl. Za jeho protažené angažmá může rozhodnutí Ústavního soudu, které proti vůli většiny politiků znemožnilo konání předčasných voleb na podzim loňského roku.

Strany půl roku zbrojily do voleb, které se pak v řádném termínu odehrály koncem letošního května. Pro ambiciózní ČSSD znamenaly Pyrrhovo vítězství. Její koaliční potenciál byl po předsednictví Jiřího Paroubka tak mizivý, že vládu i přes Paroubkův odchod z čela vítězné strany sestavila strana, která ve volbách skončila druhá, tedy ODS. Občanští demokraté se svého předsedy a Paroubkova nejviditelnějšího rivala Mirka Topolánka zbavili po skandálech už před volbami.

Nová vláda

Koaliční kabinet premiéra a nového předsedy ODS Petra Nečase vznikal ve složitých, ale relativně rychlých vyjednáváních se dvěma nováčky vrcholné politické scény - s TOP 09 a Věcmi veřejnými. Obě strany těžily podle politologů z nálady společnosti, která dala ve volbách jasně najevo, že si přeje změnu, a odklonila se od tradičních stran. V parlamentních volbách tak zcela propadla třeba KDU-ČSL, ale i mnozí známí jednotlivci na kandidátkách ostatních stran.

Zatímco konzervativní TOP 09 měla k dispozici zkušené politiky s minulostí v KDU-ČSL, jako byl třeba Miroslav Kalousek, a charismatického lídra v podobě Karla Schwarzenberga, velkou neznámou byla nejmenší strana vznikající koalice. Věci veřejné vedl do voleb populární televizní moderátor Radek John, šedou eminencí strany však byl a stále zůstává nynější ministr dopravy Vít Bárta. Ten byl kontroverzní především v souvislosti se svou úspěšnou bezpečnostní agenturou ABL, jejíhož vlivu na vládu se mnozí politici obávali.

Trojice stran se nakonec dohodla na vzniku vlády, která bude ostře bojovat s korupcí, zajistí potřebné reformy a bude hlídat rozpočtovou odpovědnost země v době ekonomické krize. V Poslanecké sněmovně kabinet získal nebývalou většinou 118 křesel, jen dva hlasy vládě chybějí do většiny ústavní. Šéfové obou menších koaličních stran se stali vicepremiéry.

Spořit, spořit, spořit

Prvním - a očekávaným - krokem kabinetu byla snaha spořit. O úspory se pokusil už v letošním rozpočtu. S pomocí legislativní nouze, kterou opozice ve sněmovně kritizovala, pak vláda protlačila parlamentem čtveřici úsporných zákonů, které umožnily přijetí rozpočtu pro rok 2011 se schodkem 135 miliard. Škrtání v platech státních zaměstnanců vyvolalo v prosinci celodenní stávku odborářů. Podle premiéra i ministra financí Kalouska jsou však tyto škrty jen přípravou na "skutečné reformy" plánované na příští rok.

Od počátku ale kabinet provázely i spory mezi jednotlivými vládními stranami. První - a dosud neuzavřený - konflikt se rozhořel mezi předsedou vlády Nečasem a šéfem diplomacie, vicepremiérem a předsedou TOP 09 Schwarzenbergem o agendu, kterou měl dříve na starosti vicepremiér pro evropské záležitosti. ODS a TOP 09 rozdělil i spor o stokorunovou "povodňovou daň", která nakonec pouze v roce 2011 sníží slevu na dani.

Nejtvrdší spor ale koalici teprve čekal. Přípravou na něj byl požadavek předsedy Věcí veřejných a ministra vnitra Radka Johna na odchod policejního prezidenta Oldřicha Martinů. Než si špičky stran stihly věc vyříkat, přišel deník Mladá fronta Dnes (MfD) s odhalením kauzy, která na konci prosince vládou tvrdě otřásla a kromě rezignace ministra životního prostředí Pavla Drobila (ODS) znamenala právě i odchod Martinů.

Kauza Drobil

Ministrovi Drobilovi vaz zlomily a celé vládě málem zlomit mohly nahrávky, které si při rozhovorech tajně pořizoval šéf Státního fondu životního prostředí (SFŽP) Libor Michálek. Nahrávky měly naznačovat, že Drobilův poradce údajně tlačí na vyvedení velké finanční částky z fondu, zřejmě ve prospěch Drobila či celé ODS.

Nečas se za svého stranického místopředsedu Drobila nejprve postavil, vzápětí ale oznámil jeho odchod. Opoziční ČSSD se i přesto rozhodla vyvolat hlasování o nedůvěře vládě, čímž vnitrokoaliční spory ještě přiživila. Věcem veřejným totiž umožnila trvat výměnou za podporu koaliční vlády v tomto hlasování na některých požadavcích, mezi kterými byl i odchod policejního prezidenta Martinů.

Záležitost nakonec jen pár hodin před prosincovým hlasováním o nedůvěře kabinetu vyřešila po několika dnech zákulisních jednání schůzka stranických zástupců a prezidenta Václava Klause na Pražském hradě. Martinů, kterého prezident za jeho práci ocenil, ohlásil odchod jen o den později, v souladu s neveřejnou ústní dohodou učiněnou na Hradě. Vládní politici odmítají zveřejnit její obsah, upozorňují pouze, že jejím garantem je momentálně nejdůvěryhodnější český ústavní činitel, tedy prezident republiky. Vyústění Drobilovy kauzy oslabilo Nečase jako premiéra a posílilo Klausův vliv na politickou scénu, uvedli politologové.

Vláda tak těsně před Vánoci přestála nejhlubší krizi od svého ustavení v létě. Na jejím konci slíbila intenzivní přípravu protikorupčních a úsporných reforem. Uceleně je hodlá prezentovat na jaře roku 2011 a pak co nejrychleji uvést do života. Vzhledem k rozdílným postojům vládních stran k návrhům změn komentátoři očekávají, že se prosazení reforem neobejde bez dalších vnitrokoaličních rozmíšek.