Rok neměl příjmení, prožil si peklo

Všechno to přitom začalo zcela nevinně – v lednu 2008 se oženil, s manželkou se ale dohodli na užívání příjmeních, jaké platný český zákon z roku 1963 nepřipouští. Úředníci je proto nemohli takto zapsat. Než se komplikace vyřešila, připadal si dnes jednačtyřicetiletý muž jako někdo, s kým společnost vůbec nepočítá.

Ani Petr Hývnar, ani jeho nastávající si přitom nevymýšleli žádné obzvlášť neobvyklé příjmení. „Řekli jsme si, když napůl, tak napůl. Já chci tvoje jméno, ty si vezmeš moje jméno,“ líčí Hývnar. Po svatbě se chtěl jmenovat Kuba-Hývnar a manželka, dříve Kubová, měla přijmout jméno Hývnarová-Kubová. To také uvedli na dotazníku před svatbou.

Stal se mužem s papírkem

Úředníci ze Šternberka jim ale taková příjmení povolit nemohli.

„Bohužel zákon o rodině jednoznačně stanoví tvary příjmení, které si snoubenci mohou po uzavření manželství zvolit. Libovolná kombinace příjmení není možná. Matrikářky se musejí řídit zákony, které platí,“ vysvětluje vedoucí odboru vnitřních věcí na šternberské radnici Jaroslav Pour.

Sňatek tedy sice proběhl, novomanželé ale dostali oddací list, který v kolonce příjmení uváděl jediné slovo: Nezjištěno. A stejný nápis se skvěl i na potvrzení o změně, které po odstřižení růžku občanky dostal muž, který se dnes už opět jmenuje Hývnar.

„Tři sta šedesát devět dní jsem chodil s touhle bumážkou místo občanky. Prvních pár měsíců jsem to bral jako recesi,“ říká trpce muž.

Oddací list

Papírek místo občanky

A přišly krušné časy

Poté si ale život bez příjmení začal vybírat svou daň. Hývnar přišel o práci a sehnat novou se mu nedařilo.

„Dříve jsem pracoval jako číšník, mám maturitu, kasíroval jsem. Když jsem sháněl práci a popisoval jim své zkušenosti, vypadalo to nadějně. Ale jakmile jsem místo občanky vytáhl složku s dokumenty, které jsem nosil místo dokladů, a papírek s Nezjištěno, vysmáli se mi. Brali mě všude jako raritu, volali ostatní, ať se přijdou podívat, že něco takového ještě neviděli. Zaměstnavatelé mě odpálkovali jako člověka, který není schopný si udělat pořádek ve vlastním jméně,“ líčí Hývnar.

Když se mu nepodařilo najít práci, rozhodl se spolu s ženou rozjet podnikání v oblasti, se kterou měl už zkušenosti z minulých let.

„Naskytla se nám možnost pronajmout si hospodu. Chtěl jsem si vzít do začátku úvěr, asi tři sta tisíc korun. Pro banku ale s takovým dokladem vůbec nefigurujete, neudělají vám ani účet. A samozřejmě vám nikdo nepůjčí,“ dodává zklamaný muž.

Bez dokladu nemohl ani vycestovat za prací do zahraničí. Bál se usednout za volant, protože měl obavy, že policisté by při kontrole doklad s nápisem Nezjištěno nepřijali. Práci nakonec sehnal v kovošrotu. „Byla to podřadná práce za necelých pět tisíc, ale to už jsem věděl, že nic lepšího nedostanu,“ dodává.

Boj s úřady

Jak je ale možné, že muž ze Šternberka zůstal tak dlouho bez příjmení?

„V žádném případě nezůstal, neboť mu zůstalo dosavadní – Hývnar. Na toto příjmení si byl povinen do vyřízení celé záležitosti do 15 dnů vyřídit nový občanský průkaz. Což neučinil, i když na to byl upozorňován. My jsme nemohli postupovat jinak, než že jsme se obrátili na Krajský úřad Olomouckého kraje a posléze na Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra, které naše stanovisko potvrdil, “ popisuje další kroky Pour.

Muž, který se chtěl jmenovat Kuba-Hývnar, mezitím na svém návrhu trval. Dlouhé měsíce čekání na rozhodnutí věnoval tomu, aby pro svůj návrh na nové příjmení sehnal podporu.

„Psal jsem na ministerstvo spravedlnosti, na ministerstvo vnitra, obrátil jsem se na poslaneckou komisi i na ombudsmana,“ líčí Hývnar. Život bez jména se podepsal na jeho zdraví a také na vztahu s ženou. „Nejdřív jsme to řešili oba, potom se žena rozhodla, že by to stálo moc peněz. Všechno to postupně dospělo až k rozvodu,“ končí svůj smutný příběh muž, který podle svých slov nyní ani neví, zda se může rozvést, když není jisté, že se oženil.

„Sňatek platný rozhodně je,“ říká k tomu vedoucí odboru vnitřních věcí ve Šternberku Pour.

Teprve více než rok po svatbě získal Hývnar „normální“ občanský průkaz, když předtím souhlasil s tím, že jeho příjmení zůstane takové, jako bylo před sňatkem. Rok bez jména ho ale stál i nemalé peníze.

„Když počítám jen jízdenky na úřady a ušlou mzdu, tak je je 72600 korun. A morální újma? Ta se vyčíslit nedá,“ podotýká Hývnar, který nyní čeká na vyjádření ombudsmana. Poté hodlá zažalovat město Šternberk. „My se musíme řídit zákony. Pokud se někomu nelíbí, může jít za poslanci, aby je změnili. My jako úředníci to za něj udělat nemůžeme,“ shrnuje případ Pour.

Příjmení po svatbě se řídí zákonem

„Nejčastější variantou, která nastává v devadesáti procentech případů, je to, že si nevěsta vezme příjmení po ženichovi,“ odhaduje vedoucí správního oddělení šternberské radnice Miroslava Citovecká. Snoubenci se ale mohou rozhodnout i pro variantu opačnou – že si muž vezme jméno po ženě. „Také si může každý nechat své příjmení,“ říká Citovecká, podle níž tuto možnost využívají spíše ženy, které působí například jako vědecké pracovnice a s jejichž jménem je už spojená určitá kariéra a publikační činnost.

Poslední možností je zdvojení příjmení u jednoho z manželů. Ten si své dosavadní příjmení ponechá na druhém místě. „Není ale možné, aby se sňatkem oba manželé „dostali“ z jednoho příjmení na dvě,“ upozorňuje vedoucí správního oddělení. U žen je navíc možné, aby si zvolily „mužskou“ variantu příjmení. To se může hodit zejména v případě, že manžel je cizinec nebo pár plánuje život v zahraničí.

Pokud se ale snoubenci nedohodnou, nikdo jim příjmení nutit nemůže. „Pravomoc soudu k určení příjmení manželů není dána, neboť není možné někoho donutit ke změně příjmení proti jeho vůli s ohledem na paragraf 11 občanského zákoníku,“ konstatoval Martin Kavěna z Parlamentního institutu Kanceláře Poslanecké sněmovny, který se k věci vyjadřoval. Dokud si manželé nevyberou svá nová příjmení z možností, které jim dává zákon, zůstávají oběma ta, která měli přes sňatkem.

Změnu zákona může podle Kavěny navrhnout vláda, poslanci či senátoři. „Že by se v tomto směru chystala nějaká novelizace, o tom nemáme zprávy,“ podotkla Citovecká.

Příklad (převzato ze stanoviska Parlamentního institutu)

Novák, Tesařová

Novák, Nováková

Tesař, Tesařová

Novák, Nováková Tesařová

Tesař Novák, Tesařová

Novák, Tesařová