Uhelná je nejmenší a podle místních zároveň i nejkrásnější okrajovou částí města Hrádek nad Nisou. „Do nedávna sem nejezdil autobus, není tu obchod ani hospoda. Najdete tu však něco jiného pohodu a soudržnost lidí z několika baráčků rozesetých na sotva znatelném návrší. Občas vyčnívá z ranní mlhy jako malý ztracený ostrůvek. Přesto sem přicházejí lidé a kupují bývalé chalupy, aby se tu usadili na stálo. Nejspíš právě proto, že je Uhelná taková, jaká je…“ představují osadu na hranicích s Polskem její obyvatelé.

V poslední době je Uhelná v hledáčku médií i politiků. Její jméno se skloňuje velice často v souvislosti s plánovaným rozšířením nedalekého hnědouhelného dolu Turów. Dopady těžby na obyvatele a životní prostředí na české straně hranice totiž budí obavy u místních obyvatel, ale i ochránců přírody.

Většina obyvatel Uhelné je na důl zvyklá, uhlí se v dolu těží od 60. let a vysoké komíny přilehlé elektrárny jsou vidět na kilometry daleko ze všech stran české hranice. Někteří v Uhelné bydlí odjakživa, jiní přišli před 15 lety a několik rodin se přistěhovalo teprve nedávno. Všechny obyvatele ale spojují obavy o dalším osudu jejich poklidného domova.

„Hrozí snížení hladiny podzemní vody, které nutně nastane s dalším prohloubením dolu, jehož dno se už teď nachází pod úrovní hladiny moře. Zhorší se kvalita ovzduší a zvýší se prašnost. Je tu riziko zvýšení hlučnosti a nebezpečí ohrožení stability staveb. V důsledku vizuální devastace krajiny se sníží kvalita našeho života a nemovitosti v Uhelné ztratí svoji hodnotu,“ popisují problémy, které v souvislosti s těžbou nedaleko českých hranic nastanou, obyvatelé ve společném stanovisku. Jedním z jeho autorů je Milan Starec, který se svou rodinou přišel do Uhelné teprve přede dvěma lety.

Děti tady jsou svobodné a v bezpečí

„Uhelná je na konci světa, silnice tady končí, nikdo tudy neprojíždí, autem sem přijedou jen lidé, kteří tu žijí. Pro děti je to tu neskutečně svobodné, ráno vyběhnou ven, vrátí se na oběd a pak jsou zase pryč až do večera bez toho, abychom se o ně museli strachovat,“ vyjmenovává Milan Starec hlavní důvody, proč se s dvěma malými dětmi přestěhovali z Liberce na vesnici. Zároveň ale dodává, že důl Turów byl při zvažování největší negativum lokality.

„Když se na to budeme dívat realisticky a došlo by k nejhorší variantě, že se v rozšiřování těžby bude pokračovat, tak za 25 let to skončí. Už nebude co těžit, a i kdyby Poláci odešli a nechali tam důl, tak jak je bez nějaké rekultivace, tak tím, jak odčerpávají vodu, tam stejně vznikne vodní plocha a Turów padne. Naše děti by se tak nemusely dívat na kouřící komíny a poslouchat hluk z těžebních strojů,“ říká Starec.

Přesto se ale rozhodl proti rozšiřování dolu bojovat. Společně s dalšími lidmi z Uhelné zkouší co nejvíce omezit negativní vlivy těžby na jejich domovy.

Rozšiřování těžby je sprosté a bezohledné

„Chceme udělat maximum pro to, aby těžbu nemohli Poláci rozšiřovat, nebo alespoň aby nerozšiřovali důl v rozsahu, jakém chtějí, protože ten je z našeho pohledu bezohledný a sprostý. Když si stavíte barák, tak ho také nepostavíte na hraně sousedova pozemku,“ dodává Milan Starec.

Poukazuje tak na fakt, že důl by se měl rozšiřovat směrem k české hranici. Kolesové rypadlo by se tak při dobývání hnědého uhlí mohlo zakousnout do země jen několik stovek metrů od domů v Uhelné. V cestě mu stojí také polské obce Opolno-Zdroj a Bialopole, které brzy nadobro zmizí z mapy. Uhelná ale zdaleka není jediná osada, jejíž obyvatelé se budou muset potýkat s negativními dopady Turówa.

Problém se týká 30 tisíc lidí

Problém se týká několika desítek obcí podél české hranice. Podle odhadů by o vodu mohlo přijít až 30 tisíc lidí na Hrádecku, Chrastavsku a Frýdlantsku.

„Těžební činnost dolu Turów výrazně změnila směr proudění podzemních vod. Došlo k radikálnímu snížení hladiny podzemní vody na ploše až 40 km². Kvůli těžbě se začala ztrácet podzemní voda a ubývá rovněž voda povrchová,“ píše se ve zprávě Severočeské vodárenské společnosti (SVS), která zásobuje obyvatele Hrádecka pitnou vodou.

Hluk, prach a znečištění ovzduší jsou dalšími negativními vlivy, které přináší povrchová těžba hnědého uhlí. Nejviditelnějším dopadem na životní prostředí a životy místních ale zůstává úbytek povrchových a podzemních vod. Polská strana výraznější vliv na zásoby vody popírá a v dokumentaci popisující proces další těžby v Turówě se zabývá jen ochranou vod právě v blízkosti Uhelné.

Řešení, které navrhuje firma PGE provozující důl i elektrárnu, je postavení zdi zapuštěné hluboko do země, která by měla zabránit odtoku vody z české strany hranice. Na Frýdlantsku se zase mluví o projektu vodovodu, který by přiváděl vodu z přehrad Souš a Josefův Důl přes CHKO Jizerské Hory. Není však jisté, že tato řešení budou fungovat.

„Přestože to polská strana popírá, již dnes voda z krajiny Hrádecka a Frýdlantska mizí a podle expertů bude v případě rozšiřování a zahlubování dolu mizet dál, neboť voda bude do hlubokého dolu stékat z české strany. Žádné z navrhovaných řešení nedokáže zabránit celkovému úbytku vody z krajiny. Jediným řešením podle nás je proto nerozšiřovat důl Turów,“ vysvětluje Nikol Krejčová, koordinátorka uhelné kampaně organizace Greenpeace ČR, která nedávno spoluorganizavala mezinárodní protestní akci v Trojzemí.

Těžba hnědého uhlí nedaleko hranic bude mít fatální následky na české životní prostředí i životy lidí v pohraničí. Proti rozšiřování dolu Turów nedávno v Trojzemí protestovali Češi, Poláci i Němci, k aktivistům a místním se připojili i politici, například hejtman LK Martin Půta, starosta Frýdlantu Dan Ramzer a starosta Hrádku nad Nisou Josef Horink. Osada Uhelná se po rozšíření bude nalézat jen pár stovek metrů od hranice dolu, místní Milan Starec se spolu s ostatními obyvateli Uhelné snaží rozšíření dolu omezit. 

Protestu, jehož cílem bylo upozornit na hrozby rozšiřování dolu, se účastnil i Milan Starec z Uhelné.

„Chodilo za námi mnoho lidí z různých obcí a všichni popisovali stejné problémy, jako máme my. Prach ve vzduchu a hluk, který je nepravidelný, ale dostatečně silný, aby vás vyhnal ze zahrady. Je potřeba se bavit o všech negativních vlivech, a nejenom o vodě. Uhelná je první na ráně, dostaneme všechno z první ruky, i proto jsme sepsali naše připomínky a všichni vyjma jednoho obyvatele je podepsali, říká Starec.

V současné době totiž běží mezinárodní proces vyhodnocení vlivů dolu Turów na životní prostředí (tzv. EIA), ke kterému se mohou dotčené subjekty vyjádřit. „Ideální výsledek naší snahy by byl, kdyby se důl vůbec nerozšiřoval, ale existuje i mnoho dílčích opatření, která by nám mohla pomoci zmírnit ty dopady. Chápeme, že energetická strategie polské vlády je založena na uhlí, ale přijde nám nefér, že je elektrárna na hranicích s Českem a Německem,“ dodává Starec.

Hnědouhelný důl Turów se nachází na území obce Bogatynia, v blízkosti státních hranic s Německem a Českou republikou. V případě rozšíření se má přiblížit až na hranice.Těžit se zde má až do roku 2044. Polsko má podle Evropské environmentální agentury nejhorší kvalitu vzduchu v Evropské unii a Bogatynia je jeden z nejznečištěnějších regionů.