Tehdejší premiér Zeman mu prý řekl, že ho Američané nutili, aby prohlásil, že byl útok na věže Světového obchodního centra v New Yorku naplánován v českém hlavním městě. „Měli jsme sehrát roli užitečného idiota, z jehož iniciativy vznikne válečný konflikt a na jehož hlavu se sesype všechna kritika, až se zjistí, že žádná ‚irácká stopa' a propojení na Al-Káidu neexistovalo," napsal Růžek.

Někdejší ředitel Bezpečnostní informační služby v knize, kterou dnes pokřtil, píše také o Zemanově hněvu ve chvíli, kdy tehdejší předseda vlády zjistil, že se mu ministr dopravy Jaromír Šling snaží do projektu výstavby dálnice D 47 „propašovat" jinou stavební společnost. „Jestliže ten návrh nestáhne, tak ho okamžitě odvolám, třebaže je pár týdnů do voleb," vzpomíná na Zemanova slova Růžek.

Stav dávné historie

Co se týče výběru Špidly jako Zemanova nástupce, píše Růžek, že se česká politika nachází ve stavu dávné historie. „V tomto případě v nás rezonuje hluboký středověk, kdy moc byla osobní a ten, kdo ji vybojoval, měl právo vládnout, vybírat, odměňovat i trestat," uvádí bývalý ředitel BIS.

Špidla byl podle něj nicméně člověk, který začal využívat zpravodajské informace jako další pramen údajů pro rozhodování o závažných kauzách, kterými se jeho vláda zabývala. Naopak někdejší premiér a předseda ODS Václav Klaus zpravodajské služby a jejich informační výstupy „více méně ignoroval," dodává Růžek v knize.

Křest knihy

Dřívější ředitel kontrašpionáže zavzpomínal také na dalšího ze sociálnědemokra­tických předsedů vlády Stanislava Grosse. Podle něj vždy působil jako příjemný mladý muž, který se cílevědomě věnuje politice. „Nicméně zcela intuitivně pochopil, kde leží moc, a nasadil všechny páky, aby na ni rychle dosáhl," uvádí Růžek. Gross se v roce 2000 stal ministrem vnitra. Podle Růžka zřejmě tehdejší premiér Zeman počítal s tím, že se nezkušený politik „spálí a tím jeho politické akcie zlevní".

Bývalý šéf BIS pokřtil svou vzpomínkovou knihu dnes v pražském knihkupectví Luxor na Václavském náměstí. Publikaci připravoval asi dva roky a všechny texty psal zpaměti. Informace podle něj byly natolik živé, že by je nemusel hledat v zápiscích.