Jazyková zkouška se skládá z testu, slohové práce a ústního pohovoru. Sloh z češtiny opravují centrální hodnotitelé podle jasně dané metodiky.

Od jara 2021, respektive 2022 se mělo maturovat povinně z matematiky i cizího jazyka. Nic z toho ale nebude platit. Vláda schválila návrh ministra školství, podle něhož matematika nebude povinná a společná část zkoušky bude mít formu didaktického testu.

Zdaleka ovšem neplatí, že je na něm všeobecná shoda. Potvrdil to seminář, jenž se konal na popud pirátského místopředsedy sněmovního školského výboru Lukáše Bartoně. Nejde jen o spor, zda matematiku zařadit mezi povinné zkoušky, což prosazují zástupci zaměstnavatelů, ale o celkové pojetí maturity.

Masový nárůst

Děkan Filozofické fakulty Univerzity Pardubice Karel Rýdl připomněl, že v českých zemích se poprvé maturovalo v roce 1854 a tehdy na tento stupeň vzdělání dosáhlo jedno procento populace, po vzniku Československa to bylo 2,5 procenta a v roce 1968 dvanáct procent. Toto číslo se do revoluce zvýšilo jen nepatrně. „Skokový nárůst začal v roce 1995 a o deset let později jsme se dostali na současných 72 procent,“ uvedl Rýdl.

Logicky pak zní otázka, zda lze takovou masu žáků srovnávat stejnou zkouškou. Všichni diskutující z odborné veřejnosti se shodli, že nikoliv. Zástupce slovenského ministerstva školství Karol Jakubík informoval, že podle zdejšího expertního týmu maturita nemůže být jednotná na všech typech středních škol a ustavená komise už pracuje na její změně s tímto zadáním.

Důležitou roli při formulaci zadání pro konečnou podobu maturity by mohla sehrát politická platforma pro vzdělávání, kterou založil šéf senátního školského výboru Jiří Drahoš. Účastní se jí sedm zástupců politických stran a výsledkem by měla být shoda na základních principech vzdělávací politiky.

U maturity jde například o stanovení toho, co má ověřovat předvídatelnost jejího vývoje, návaznost na cíle vzdělávání, aplikovatelnost zkoušené látky v praxi, ale také diskusi o možném rozložení dílčích zkoušek do více ročníků a větší využití žákovských portfolií.

Jeho prezentace se setkala s pozitivním ohlasem jako východiskem pro další debatu.

Vzdělávat nebo měřit?

Naopak vysvětlení změny postoje ministerstva školství z úst Petra Bannerta, ředitele odboru středního a vyššího odborného vzdělávání a institucionální výchovy vyvolalo různé reakce. Například předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií Renata Schejbalová upozornila, že převod hodnocení slohových prací zpět do škol není pokryt odpovídajícím objemem financí.

Za jeden sloh dosavadní hodnotitel pobírá 130 korun, takže pro češtináře třicetičlenné třídy by to znamenalo 3900 korun. Podle Bannerta po změně financování regionálního školství v rámci nadtarifní složky bude moci ředitel příslušné odměny udělit.

Táňa Veselá z organizace Cermat či učitelka Eva Píšová zase upozornily, že zúžení zkoušky z cizího jazyka na didaktický test omezí možnost ověřit úroveň produktivních dovedností žáka. Právě kolem měření znalostí se točila značná část debaty.

Zakladatel společnosti SCIO Ondřej Šteffl provokativně uvedl, že státní maturita by se klidně mohla zrušit. „My potřebujeme vzdělaný, nikoli změřený národ,“ uvedl.

Zazněl i názor, že současná podoba státní zkoušky je v rozporu s přijatou vzdělávací strategií, protože zatímco maturita klade důraz na znalosti, rámcové vzdělávací programy na kompetence. Z řečeného vyplývá, že ani projednávaná novela školského zákona za debatou o státní maturitě neudělá tečku.