Proč jsou podle vás dětské sebevraždy větším problémem, než tomu bylo v minulosti. Bojují dnešní děti a mladiství s jinými problémy než například generace jejich rodičů?
Adolescenti v dnešní době bojují s jinými problémy než jejich rodiče. Dospívají do doby, která jim sice nabízí mnohem více možností, ale zároveň také mnohem více nejistot a celkově vytváří větší tlak na uplatnění se a nalezení svého místa v dospělé společnosti. Adolescenti se nacházejí v období, kdy už nejsou děti, ale stále ještě nejsou dospělí. Netuší, jak jejich dospělost bude vypadat, mají před sebou prakticky jiné problémy než generace jejich rodičů. Také se prodlužuje doba dospívání. Ve dvaceti už člověk neodchází z domova a nezakládá vlastní rodinu, jako to bylo běžné v době, kdy dospívali naši rodiče. Přidala se válka a další sociálně ekonomické nejistoty či přímo ohrožení.

Válku ani pandemii rodiče dnešních teenagerů tak zblízka nezažili…
Rodiče v tomto pro ně nemohou být oporou, říct jim a poradit: bude to tak a tak. Sami to nevědí. Přidává se k tomu doba epidemie, která hodně proměnila a značně narušila sociální vztahy.

Počet dětí a dospívajících s psychickými poruchami v posledních letech roste
Přibývá dětí s psychickými poruchami. Musí vědět, že mohou požádat o pomoc

Mají sebevraždy vždy kořeny v psychických problémech?
Sebevražedný pokus vnímám jako špičku ledovce, za kterým stojí dlouhodobé psychické problémy. U dětí se o sebevraždě jako impulzivním činu dá hovořit jen málo. Stojí za ní většinou dlouhodobé psychické obtíže, spojené s dlouhotrvajícími depresemi, úzkostmi a stresem. Impulzivní sebevraždy jsou vzácné. Většinou to, co působí jako impulzivní čin, je důsledek delšího a zhoršujícího se psychického stavu u dětí. I u dětí se setkáváme s tím, že je sebevražda spojená s nadužívání drog nebo alkoholu.

Kromě nich jsou to ještě jaké další rizikové faktory?
Pro dítě, pro jeho všestranně zdravý vývoj a psychickou pohodu, je primárně zásadní rodina, ve které vyrůstá. Dítě potřebuje bezpečné, klidné prostředí, které uspokojuje jeho fyzické i psychické potřeby. Pokud to neumožňuje, v rodině například dochází k týrání, domácímu násilí, sexuálnímu zneužívání nebo těžkým konfliktům, spojeným například s komplikovaným rozvodem rodičů, vznikají zde rizikové faktory, které se mohou podílet na tom, že dítě unikne k sebevraždě. Rizikovým prostředím mohou být i rodiny, které mají velké socioekonomické problémy. Často je provází zvýšená míra konzumace alkoholu, drog, násilí. Samozřejmě má vliv i šikana.

Psycholožka Daniela Müllerová. Foto: archiv Daniely MüllerovéPsycholožka Daniela Müllerová.Zdroj: se svolením Daniely Müllerové

Podílí se nějak i genetika?
Pokud jsou v rodině duševní onemocnění, může to hrát roli. I třeba nápodoba, kdy v rodině už někdo sebevraždu spáchal, může být také rizikový faktor.

Jaké způsoby sebevraždy tato věková kategorie volí nejčastěji?
Nejčastější je intoxikace léky. I proto, že jsou dobře dostupné. Děti je často nachází doma, berou je rodičům nebo je sami užívají. Dítě si léky může tajně shromažďovat a nasbírat si i velké množství. Druhou nejčastější příčinou jsou skoky-pády z výšek. Nemusí být jisté, zdali šlo o nešťastnou náhodu, či úmysl.

Duševní napětí děti čím dál častěji řeší sebepoškozováním. Nahromaděné problémy z domova či ze školy a vnitřní pocity způsobí přetlak.
Děti zažívají záchvaty paniky, roste počet sebepoškozování, varují odborníci

Je možné na dětech vysledovat nějaké typické chování, které upozorňuje na to, že o sebevraždě přemýšlí?
Ano. Je to možné. U dětí lze pozorovat apatii, ztrátu zájmů o koníčky či kamarády, o vztahy v rodině, děti mohou trpět poruchami spánku, zhoršením výsledků ve škole. Varovným signálem může být i sebepoškozování. Děti o tématu smrti začínají nápadně často a opakovaně mluvit. Ptají se na smrt, vyslovují nahlas myšlenky, jaké by to bylo, kdyby tady nebyly, co bude po smrti, zda to bolí a jakým způsobem je nejlepší odejít. Mohou také mluvit o tom, že by se rodině ulevilo, kdyby tu nebyly. Děti mají o téma smrti přirozeně zájem a potřebují o něm mluvit. Ale v těchto případech jde o nadměrné, ulpívající, vtíravé myšlenky. Není dobré podceňovat, pokud se tato debata otevírá často. Bohužel, rodiče často sami mají hodně svých obtíží, pracovních, osobních, a nemají kapacitu, aby tyto signály zaznamenali. Také je často neberou vážně, či je přehlížejí.

Má smysl kontrolovat například obsah prohlížených webů na internetu?
Pokud rodiče zachytí sledování stránek s návody či videi, které se k sebevraždám vztahují, měli by zbystřit. Takových stránek je hodně, i příspěvků na sociálních sítích.

Pokud se dítě chová zvláštně, jak nejlépe postupovat?
Rozhodně bych nedoporučovala otevřít debatu rázně a vytvářet tlak na dítě. To může mít za následek, že se jen více uzavře a začne tajit, že se něčím takovým zabývá. Je důležité dítěti ukázat svůj zájem, starost, říci mu, že jsme zde pro něj. Je potřeba jeho úvahy o smrti brát vážně, vždy za nimi může stát nějaký vnitřní problém. Je třeba mu ukázat, když debatu o smrti otevře, že ho bereme vážně. To je z pohledu dětí velmi důležité a zásadní. Je možné se poptat ve škole, v oddíle a tak podobně. Ať už u dítěte pozorujeme zhoršený psychický stav, apatii, depresivitu, úzkosti, sebepoškozování, nebo zaznamenáme přímo sebevražedné myšlenky, je nutné vyhledat odbornou pomoc. Rodiče by na to neměli zůstávat sami.