Dobrý den, už jsem vám dříve několikrát volala a dnes tedy jen volám s tím, že už to chci udělat. Víte, to jsem já, ta, co se stará o manžela s Alzheimerem, co jí nepoznává. Dnes tu byla pečovatelka, ale ta se zase starala jen o něj, mně nikdo nepomáhá. Tak začala sedmdesátiletá seniorka Ludmila (jméno změněno - pozn. red.), svůj telefonát na krizovou Linku seniorů, provozovanou organizací Elpida. Ta usiluje o respekt ke starým lidem a také o co nejaktivnější prožití stáří. Podobné myšlenky jako Ludmilu trápí stále více starších lidí.

Jak poznat varovné signály před sebevraždou, jak umět pomoci:

Depresi může odstartovat i velká změna v životě
Přehledně: Počet sebevražd v Česku, jaké jsou varovné signály, jak pomoci

Děti Ludmila nemá, zbyl ji tedy jen těžce nemocný muž. Péče o něj ženu vyčerpávala a rychle se zhoršoval i její zdravotní stav. Třikrát týdně chodila k nim domů pečovatelka. „Když tu byla, umyla manžela a mně řekla, ať se jdu natáhnout do postele, že špatně vypadám, hodně unaveně. No bodejť ne, v noci jsem zase nespala. Nikdo mi nepomůže a pečovatelka se mnou nejčastěji neprohodí ani slovo,“ pokračovala Ludmila.

Pak operátorce na seniorské lince oznámila, že si dneska vezme celou krabičku neurolu, aby usnula. „Říkala jsem to té druhé pečovatelce a ta mi řekla, abych s těmi léky neblbnula, že to zase bude dobrý. Ona si myslí, že to nemyslím vážně. Na mě nikomu nezáleží,“ vylévala si své nešťastné srdce seniorka.

Zaměstnanci Linky seniorů ji nejen vyslechli, ale také pomohli zkontaktovat sociální odbor a zařídit pro chotě domov pro seniory. „Všechno dopadlo dobře. Paní se už zase může normálně vyspat, její zdravotní stav se zlepšil. Začala zase normálně fungovat, těžké deprese ustoupily a chodí každý den manžela navštěvovat,“ dovyprávěla Ludmilin zástupkyně vedoucí Linky seniorů psycholožka Klára Gramppová.

Dvakrát více hovorů o sebevraždě

V Česku ukončí život vlastní rukou kolem 1300 lidí ročně. Podle statistiky Linky seniorů se počet hovorů se sebevražednou tematikou mezi roky 2021 a 2022 zdvojnásobil. „Částečně za to může pocovidový efekt, který ještě není úplně vysvětlen. V covidu senioři hodně jeli na adrenalin, řešili strach o život, dostupnost očkování. Nyní situace pominula a oni se propadli do jakési díry. Do toho přišla krize spojená se zdražováním, inflací a válkou na Ukrajině,“ vylíčila psycholožka Gramppová.

Na duben 2023 přišla organizace Elpida s kampaní Dnes neumírej, jež upozorňuje na opomíjený problém sebevražd seniorů. Z dlouhodobých statistik totiž vyplývá, že právě na jaře si lidé nejvíce sahají na život. „Jaro je obdobím nových začátků, zároveň také obdobím jarní únavy, nedostatku sil. Lidé, kteří se zotavují z pokusu o sebevraždu, často hovoří o tom, že je do konce roku držela naděje, že se něco změní. Pro některé bylo důležité strávit se svými blízkými vánoční svátky. Ale když s příchodem jara namísto očekávané změny přišel další rok utrpení, ztratili víru i síly,“ vysvětlila vedoucí Linky seniorů psycholožka Kateřina Bohatá.

V Česku existuje řada preventivních programů zaměřených na mládež a mladé dospělé, na seniory ale nemíří žádný. To, že člověk ve vysokém věku postrádá smysl života, jeho náplň, a říká, že už nemá důvod tady být, se bere jako něco normálního. „Ale normální to z pohledu psychologa rozhodně není. Smysl života může klidně spočívat v tom, že na chalupě pečujete o rostliny, ale každopádně nesmí vymizet. To není normální způsob stárnutí,“ upozornila Gramppová.

Kam se obrátit o pomoc

Linka seniorů: 800 200 007
Linka první psychické pomoci (pomoc pro dospělé): 116 123
Linka bezpečí (pomoc pro děti, mládež a studující): 116 111

Jak vyplývá z dat Českého statistického úřadu, nejvíce sebevražd páchají čtyřicátníci a padesátníci. Postupně jich ubývá, za posledních deset let jejich počet klesl zhruba o čtvrtinu. Muži dobrovolně ukončí život zhruba pětkrát častěji než ženy. Psycholožky z organizace Elpida vysvětlují, že muži mívají častěji problém se svěřit někomu druhému či požádat o pomoc. A také mnohem častěji při sebevražedném jednání volí agresivnější způsoby ukončení života, nejčastěji oběšení někde stranou od lidí, zatímco ženy se spíše otráví doma léky, takže se je mnohdy podaří zachránit.

Peer Kateřina Navrátilová
Zvažovala sebevraždu. Žena dnes pomáhá v léčebnách či školách

Údaje Elpidy ukazují, že mezi seniory je pak nejvyšší procento dokonaných činů v poměru k pokusům o sebevraždu. „Když někdo z vašich blízkých vysloví, že už asi nechce žít a má pocit, že už neví, jak dál, nepodceňujte to. Nebojte se zeptat: Co se děje? Myslíš na to, že bys ukončil svůj život? Je velmi nepříjemné na takové věci se ptát, ale můžete tím dotyčného zachránit,“ apeluje na společnost psycholožka Gramppová.

Někomu podle ní postačí se jen svěřit, jiný v té chvíli potřebuje odbornou pomoc. Poradit se lze na jakékoliv lince krizové pomoci, která umí instruovat i příbuzné a známé daného člověka.

Sebevraždy podle způsobu provedení

Nejvíce lidí volí pro svou dobrovolnou smrt oběšením. U mužů tento způsob převažuje výrazněji než u žen: v období 2017–2021 se oběsilo 57 % sebevrahů-mužů, zatímco sebevražedkyň-žen 35. Druhou nejčastější formou dokonané sebevraždy bývá u mužů zastřelení (15 %), které je u žen evidováno naopak zřídka (1 %).

U žen na druhé pozici dlouhodobě figurovalo otrávení (22%, u mužů jen 6 % v letech 2017–2021). V období 2017–2021 však bylo odsunuto na třetí místo skokem z výše, jehož zastoupení se u obou pohlaví zvýšilo (u žen na 23 %, u mužů na 9 %).

Ve druhém desetiletí 21. století narostl význam i dalšího způsobu sebevraždy, a to skoku či lehnutí si před pohybující se předmět (v posledním pětiletém období podíl u žen 8 %, u mužů 6 %).

Zdroj: ČSÚ