SOBOTA

Znáte ten pocit, kdy se nejdříve radujete, jste hrdí, ale pak vám začne vrtat červ v hlavě, jestli to vlastně naplno dokáže společnost ocenit? Jednou 
z takových situací bylo zvolení generála Petra Pavla do čela vojenského výboru NATO.

Statečný, charismatický profesionál. Člověk, o kterém jeho blízcí říkají, že sice asi nějaké slabiny má, ale oni o nich nevědí. Získat tak důležitou 
a prestižní funkci jako reprezentant země, kde armáda, podobně jako třeba vězeňství není pro politiky téma k vystavování na billboardy, je hodné respektu.

Není to člověk typu bafuňáře, kterému moc přerostla přes hlavu, jak jsme byli 
v případě některých jeho předchůdců svědky. Mít stále nějaký cíl, riskovat i svůj život, zdolávat další mety a umět jazyk. Jeho příběh je důkazem toho, že schopný člověk se ve světě neztratí – bez ohledu na to, jací politici byli, jsou nebo budou u moci. Uprostřed týdne mě zaujal jeho výrok v ČT: „Mnohdy jsme tak jako náčelníci generálních štábů při jednání ve vojenském výboru pro samou politickou korektnost nebyli schopni pojmenovat věci pravými jmény a dobrat se standardního vojenského doporučení." Bude zajímavé sledovat, jak bude oproštění od politické korektnosti vypadat v praxi.

Pavel má Rusko za protivníka. Prezident Miloš Zeman mezitím tráví čas na ostrově Rhodos na konferenci Dialog civilizací. Fond, který už řadu let toto fórum organizuje, vedou manželé Jakuninovi. Mocný a bohatý Vladimir Jakunin, který desetiletí pracoval v KGB, je přítelem Vladimira Putina a terčem opozice.

Zeman a Pavel. Jedna země, stejná doba. Novinář Alexandr Mitrofanov mluvil v ČRo trefně o hluboké trhlině v české společnosti. Ta se dá ale vysledovat i z mnohých, nejen webových, diskusí. Je pro nás vzorem západní, občanská společnost, svoboda jednotlivce? 
A nebo se modlou stává Rusko, popírání západních hodnot, netolerance ke všemu cizímu, „mimonárodnímu"? Dva tábory, které si momentálně nemohou přijít na jméno.
Podobně jako když se kvůli výrokům Miroslava Kalouska směrem ke komunistickému poslanci Zdeňku Ondráčkovi řeší, kdo je a není fízl. Stejně tak se můžeme bavit o tom, kdo je a není lampasák. Ponechme stranou, že faktický lídr opozice ze svého výroku udělal předvolební exhibici.

Mlácení vlastních lidí pendrekem se samozřejmě nedá omluvit. Zároveň má ale každý právo na vývoj a nevybavuji si, že by schopnému generálovi Pavlovi s image zápaďáka někdo předhazoval jeho studium na vojenské vysoké škole za minulého režimu. Je na každém, jakou cestu si vybere. Jestli posun dopředu, nebo stále navlečené rudé tričko.

STŘEDA

Českem kolují vtipy, že aerolinky ČSA jsou po stále nekončících potížích spíš jen takovým aeroklubem. Ohlášené škrty a propuštění ale ke smíchu nejsou.

Zprvu lákavá vize orientovat se na východní trh ukázala, že není dobré mít, lidově řečeno, všechna vajíčka v jednom košíku. Kroků k postupnému odumírání ČSA bylo podle kritiků víc: přehnané investice z éry politického trafikanta Jaroslava Tvrdíka, vyklízení pozic na zajímavých linkách či neschopnost držet krok v konkurenci nízkonákladových aerolinií. Stát přihlížel a teď politici křičí. Vedení ČSA, věřme, ví, co dělá.

Můžeme se uklidňovat aspoň tím, že pořád je lepší mít „malý aeroklub" než se s ČSA rozloučit, podobně jako Maďaři s Malévem či Španělé se Spanair.