Pondělí

Jen co skončily volby, tedy zatím ty krajské, začalo postupné uvolňování celospolečenských poměrů. Mistr nečekaných výroků - premiér Petr Nečas - najednou v pondělí pravil, že by bylo fajn revidovat (česky řečeno změkčit) používání sKaret, které už v tuto chvíli dostaly stovky lidí a do konce roku se jich v peněženkách pobíratelů různých dávek objeví až 600 tisíc. Když se o sKartách oficiálně jednalo, o změkčení či jiné úpravě veřejně nepadlo ani slovo. Ani z úst z premiéra, ani kohokoliv jiného z vlády.

Smlouvu podepsal tehdejší náměstek ministra Vladimír Šiška, toho času ve vazbě, a kontrakt tedy platí. Stát se ve smlouvě mimo jiné zavazuje, že přes sKartu prožene v příštích dvanácti letech až 98 procent všech vyplácených dávek a podpor. Takže jakmile dojde k avizovanému změkčení, tedy že kartu vydáme povinně třeba jen někomu, není vyloučena právní bitva.

Česká spořitelna, respektive její rakouská matka, by se právem mohla domáhat svých práv. A protože už jsme pár arbitráží zažili a ze svých daní zaplatili (vzpomeňme na deset miliard darovaných americké CME za televizi Nova), ničeho pěkného se zřejmě nedočkáme. Případný účet za zmařenou investici ať zaplatí vláda. Třeba složenkou, kterou mají politici v oblibě.

Karikatura k SedmiDeníku Jana Kličky.

Středa

Zrovna v den, kdy se veřejnost dozvěděla o úmrtí prvního Čecha s pumpami místo srdce, se zdravotnictví začalo probírat i z odvrácené strany. Kvůli nedostatku peněz.

Ani fenomenální úspěch českých kardiochirurgů, který i přes nešťastný konec dává naději stovkám dalších pacientů, nevyřeší zásadní problém. Všech sedm zdravotních pojišťoven je v minusu - v souhrnu asi pět miliard. A kdyby to tak mělo zůstat i nadále, nebude nejenom na superspecializované operace, ale na vůbec nic.

Třeba VZP pro příští rok čeká v pesimistickém scénáři schodek devět miliard. Stát, který z deseti milionů pojištěnců platí účet za šedesát procent z nich, nedá navíc ani korunu. Recept z úst vlády zní: pojišťovny by měly zlepšit svoji efektivitu. Co si pod tím představit, není jasné. Při pohledu na paláce, které si tu pojišťovny stavěly, a miliony utracené za projekty typu karet IZIP (ach, ty karty) je i každému pacientovi jasné, kudy tekly peníze.

Varianta, že by se zvýšily poplatky v ordinacích nebo odvody pojištění pro OSVČ, ještě není zcela vyloučena. Ze všech možností je to ale řešení nejubožejší. Na západ od nás běžně existuje jen jedna (státní) zdravotní pojišťovna. A třeba Švédy či Brity s jejich pravicovými vládami byste asi těžko obviňovali z podporování socialismu. U nás jsme ale vsadili na konkurenci pojišťoven. Nějak jsme zapomněli, že předmět podnikání se jmenuje lidské zdraví a to, jak známo, odsouvá peníze až na druhé místo. Nebo by alespoň mělo.

Čtvrtek

Tak nám zabili pomazánkové máslo, mohla by znít parafráze na známou pasáž z vojáka Švejka. Česko ve čtvrtek prohrálo u Soudního dvora EU spor o to, zda pomazánkové máslo může býti nazýváno máslem. Nesmí, je málo tučné, řekl soud. Takže po konci tuzemského rumu a vzniku tuzemáku nás čeká také vznik „pomazánkáče". Důležité je, jak bude chutnat, ne jak se jmenuje. Koneckonců víme, v jaké ekonomické situaci se EU nachází. Takže se teprve ukáže, kdo, koho a co si nakonec namaže na chleba.

Citát týdne.