PONDĚLÍ

Hokus pokus – a zase to nevyšlo. Když chce opozice poškádlit ministra financí Miroslava Kalouska, vyčítá mu, že je povoláním chemik a že se své původní povolání snaží aplikovat do praxe. Bohužel do té daňové. Teď opozičním poslancům ministr financí poslal další „vodu na mlejn". Chtěl zavést daň na tiché víno (to hlučné neboli šampus už zdaněno je), ale nepovedlo se. Spotřební daň na tekutou révu se usilovně připravovala skoro rok, od ledna. Až v pondělí ministerstvo financí pravilo, že nenašlo způsob, jak daň zavést, a zároveň tím nepoškodit tuzemské vinaře. Čili z velké části podpořilo argumenty, které vinaři položili na stůl minutu poté, co se záměr na zavedení daně objevil 
v médiích. Stálo to za to? Výběr daně, aby byl férový a účelný, by teoreticky stál i víc, než by vynesla samotná daň. Jediným výsledkem by byl nárůst byrokracie. Žádná daň proto nebude. Teplický senátor a známý šprýmař Jaroslav Kubera často opakuje, že v Česku existují tři lobby, které si prosadí vždy a všechno: hazard, myslivci a vinaři. Něco na tom je. Stejně třeba platí rčení o tom, že „neznáme chudého vinaře". Ale zrovna v případě chystané daně na víno šlo o systémový nesmysl, který měl vyřešit nesystémovou podporu jednoho odvětví. Tudy cesta nevede. Zavádět daň, kterou nikdo v civilizované Evropě nemá, by byl smutný unikát a dobře, že tak daleko jsme nedošli. Jako poučení bychom se aspoň měli zamyslet nad tím, jestli i v jiných oborech podnikání či života neexistují nesmyslné byrokratické poplatky a daně, které lidem a firmám obtěžují život a státu nic nepřinesou. Najdeme jich určitě dost.

ÚTERÝ

Ústavní soud nařídil: zvyšte platy soudcům. Jak to udělat? V podání poslanců z rozpočtového výboru sněmovny zní návrh takto: zvyšme platy nejenom mužům a ženám v talárech, ale taky sobě. Podle sněmovny by plat soudců měl být někde mezi 2,51- až trojnásobkem průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře. Stát by tak soudcům polepšil na platech v souhrnu od 103 do 1,3 miliardy korun. A zároveň 
s tím by se ze zákona vypustila pasáž, která poslancům zdaňuje jejich náhrady. V reálu by si tak zákonodárci polepšili 
a je jedno, jestli jde o pravici, či levici. Budiž. Jenže v normální firmě (která se v tomto případě jmenuje parlament) je normální, že pracovníkům se mzdy zvyšují na základě úspěchů, přínosů či zvýšeného úsilí, který zaměstnanci vyvíjejí. O tom, jakých „úspěchů" dosáhli poslanci, vypovídá nejvíce fakt, že si na sklonku roku 2010 sami odhlasovali zákon, který jim snížil plat o pět procent a zdanil náhrady. V lednu 2011 pak chodili vyděšení po sněmovně a při pohledu na výplatní pásku si stěžovali, že nevěděli, o kolik jim plat klesne. Evidentně odborníci na slovo vzatí. Na mávání rukou o zákonech, kterým evidentně nerozumí, jim tudíž stávající plat bohatě stačí i se zdaněnými náhradami.

STŘEDA

Populární televizní reality show nazvaná Výměna manželek má pokračování: jmenuje se výměna ministrů a cílem je vytvořit co nejbizarnější kombinaci lidí a resortů, kteří k sobě odborně vůbec nepasují. V prvním díle se patrně představí Karolína Peake, která nejprve organizovala záchranu dětských hřišť na Praze 1, aby se posléze stala vicepremiérkou pro boj s korupcí a nyní se stane ministryní války a bojovnicí s korupcí dohromady. Vlastně by se to nevylučovalo. Armádní tendry v našich podmínkách potřebují v ideálním případě 24hodinový dohled protikorupční policie. Jenže šéfovat armádě vyžaduje víc – nejlépe ji znát. Minulost nás poučila, že dosazení slabého ministra na silový resort zavání průšvihem. Kolem něj se totiž vždy vytvoří zástup „pomocníků", kteří však většinou svoji úlohu zvládnou velmi dobře. Tu nakoupí letadlo CASA, jindy zase obrněný transportér. Vždy samozřejmě s patřičnou přirážkou. Uvidíme, kterým směrem zavelí Karolína Peake. Jestliže však jejím místodržícím bude Robert Vacek, kterého premiér odmítl jmenovat ministrem dopravy (prý má jen negativní reference), máme se nejspíše na co těšit.

Citát týdne

„Tyto valy považuji za zrůdnou, nesmyslnou, absurdní věc a já je podepisovat rozhodně nebudu." Prezident Václav Klaus těmito slovy v pátek 7. prosince zdůvodnil, proč nepodepíše doplněk lisabonské smlouvy, který se týká záchranného fondu eurozóny - Evropského stabilizačního mechanismu, tzv. eurovalu.