Pondělí
Na pořádné divadlo si zajděte do Národního. Tato věta začíná mít hned dva významy.
Ten druhý, negativní, vytváří bizarní situace kolem personální rošády ve Zlaté kapličce. Krizový manažer Jiří Balvín dokázal první scénu destabilizovat a následně stabilizovat v řádu několika hodin.
Podporu premiéra ovšem má. V pondělí Jiří Rusnok pravil, že Balvína neodvolá a už vůbec ne na nátlak uměleckých šéfů baletu a činohry.
A protože i odvolaný neodvolaný ředitel Jan Burian má své podmínky, za kterých první scénu povede, lze konstatovat, že divadlo pokračuje.
„Pány umělce zklamu, protože to nemůže takto ve státě fungovat, aby si zaměstnanci kladli ultimáta," pravil Jiří Rusnok. „To by pak zaměstnanci jiných státních složek mohli požadovat pád členů vlády," dodal premiér. Ale toho se věru bát nemusí. Vládu, kterou nikdo nezvolil, také nemůže nikdo odvolat. Zato sestřelit ředitele vybraného odbornou komisí v této republice lze. Co na to říci? Dění kolem Národního divadla připomíná špatně napsanou komedii. O jejím prapůvodním autorovi je známo, že rád čte, ale to psaní mu zatím nejde. Dokonce sám tento týden přiznal, že se mu to nelíbí.
Možná tedy, že výsledný dojem opraví závěr, který neznáme. V klasickém pojetí divadelních her, jak se o něm učí děti, jsme se totiž od expozice
a kolize dostali někam ke krizi či peripetii. Teď už nás čeká jen katastrofa. Je dobré být na to připraven.
Středa
Hned v prvním televizním rozhovoru po zvolení prezidentem Miloš Zeman uvedl, že pochybuje, že by někdy navrhnul na ústavního soudce již jednou odmítnutého kandidáta. „To by musela nastat úplně nová skutečnost, o které zatím nevím," řekl doslova.
Teď je jasné, že se „něco" stalo, neboť Jan Sváček, kterého loni Senát odmítl potvrdit ústavním soudcem mimo jiné kvůli jeho údajným nadstandardním vazbám na pražské podnikatelské kruhy, je zpět ve hře. A co víc, ve středu ho dokonce těsně podpořil jeden ze dvou výborů v Senátu.
O tom, zda se skutečně ústavním soudcem stane, rozhodnou všichni senátoři na společném hlasování 21. srpna. Nemělo by to však zůstat stranou pozornosti veřejnosti. Takový tlak a opakované pokusy na prosazení kandidáta vždy vzbuzují pochybnosti, kdo nebo co za tím stojí. Minulost nás poučila.
Ústavní soud je příliš důležitá instituce, než aby se její jméno mělo promrhat pochybami o jejím obsazení. Každý protlačený kandidát je svým způsobem zavázán těm, kteří jej tlačili. Platí to všude. V rámci justice je to ale zdaleka nejnebezpečnější.
Čtvrtek
Karolína Peake skončila. Jan Florián a Tomáš Úlehla skočili. Sněmovna skončí. Vláda skončila, aniž by začala. Kterou z těchto dobrých zpráv si vybrat? Všechny, protože spolu tak nějak souvisejí.
V případě Karolíny Peake šlo o podivný veletoč. Roztomile to glosovali lidé na internetu, kteří v jedné z diskusí napsali, že „trpaslíci přišli o Sněhurku". Odejít ze středečního hlasování o důvěře s odůvodněním, že chtěla upozornit na podtržení místopředsedkyně ODS Miroslavy Němcové vlastní stranou, je věc, o které se bude jednou učit. Do dějin politologie vstoupí i samo uskupení LIDEM, které vládlo, ač bylo zvoleno na jiné kandidátce. To Jan Florián i Tomáš Úlehla možná jednou budou za hrdiny, protože svým odchodem ukázali, že žádná koaliční stojednička neexistovala. Akorát to tedy mohli říci dřív, než hodinu před začátkem hlasování. Úřednickému kabinetu nedůvěra vadit nebude, protože s ní ve skrytu duše stejně asi počítal.
A konec sněmovny? Jediná dobrá varianta. Volby na podzim opět rozdají karty na stůl. Už teď je jasné, že voliči budou čelit novým tvářím, které jako vždy slibují, že jedině ony politiku pročistí. Herci a moderátoři už se na nás usmívají z billboardů a burcují hesly. Jenže minule to moc nevyšlo, nové tváře se rychle naučily staré pořádky. Uvidíme, jak to dopadne nyní. Bude to na nás.