Středa

Od středy platí zákaz zveřejňovat průzkumy preferencí a volební modely.
Kdyby však platila poslední data, má Česko nakročeno k povolebnímu patu. Pokud ano, právě jsme absolvovali generální zkoušku na ty opravdické volby, které se odehrají v květnu 2014.

Touha po změně v nejvyšších patrech politiky může způsobit, že lidé zvolí hned několik stran s nulovým potenciálem. Do vlády, respektive do koalice jako by nikdo nechtěl. Chápat to můžeme tak, že buďto politici lžou a do vlády nakonec půjdou (s odůvodněním, že chtějí zabránit návratu té či oné partaje nebo politiků), nebo do vlády skutečně nepůjdou. Pak to ale může ukazovat na jejich nejistotu, amatérismus či ryzí vypočítavost. A co s takovými.

Letošní kampaň byla poměrně krátká. I tak dokázaly politické strany vytvořit v nedlouhé době dlouhé předvolební programy, které se bohužel dají shrnout pod sousloví „obecné kydy". Jen málo toho bylo konkrétního, objevily se však drobnosti, které minimálně zaujmou. Jedna ze stran si například vzala za své, že zruší povinnost policistů, aby ročně 150 hodin přesčasů pracovali pro stát zadarmo. Další strana třeba slíbila, že se bude věnovat takzvané sendvičové generaci, tedy lidem, kteří se 
v jeden čas musejí věnovat svým dětem i stárnoucím rodičům a moc se o nich nemluví. Další chtějí podpořit různými úlevami lidi, kteří bezplatně trénují sportovní oddíly či vedou kroužky pro děti.

Prostě když se chce, pár dobrých nápadů se objeví. Otázkou je, kdo má čas je mezi nic neříkajícími větami hledat.

Čtvrtek

K tomu, aby se volič nic nedozvěděl, nepřispívají jen politici, ale i média. Zatímco minule se vlna kritiky svezla po veřejnoprávním rozhlase a průzkumech preferencí, které připomínaly „hausnumera", letos si slabší chvilku vybrala veřejnoprávní televize. Regionální lídři dostali předem určené okruhy, kterým ale nerozuměli. A tak se stalo, že pokud někdo náhodou věděl něco o dopravě (třeba v Plzeňském kraji), musel podle představ televize povinně mluvit o kůrovci, o němž samozřejmě nevěděl zhola nic a podle toho to také vypadalo. Ostudnou a zcela nesmyslnou podobu pořadů zachránila až čtvrteční superdebata devíti celostátních lídrů. Václav Moravec se správnou dávkou jízlivosti nechal jednotlivé politiky odkopat.

Ministrovi dopravy Zdeňku Žákovi nepomohl ani pozdrav „ahóóój", za zmínku o „naprosto nejlepších odbornících" ve vládě bez důvěry se mu publikum vysmálo. Reakce ve stylu „no počkejte, nesmějte se",tragikomickou situaci jen dorazila.

Andrej Babiš pro změnu narazil u publika s návrhem, aby byl druhý pilíř penzí automaticky povinný pro všechny. I v tomto případě se část publika začala smát. „Co je na tom směšného. Asi tady všichni vedete velké firmy, že tomu rozumíte," obořil se na přítomné.
Tomio Okamura vysvětloval, proč chyběl na třetině hlasování Senátu, ve kterém je jen rok. „Já se omlouvám, že jsem tam nebyl, protože jsem byl třeba nemocný, ale jsem vysoce nadprůměrný, co se týče průměru v Senátu," pravil lídr Úsvitu. Karel Schwarzenberg pobavil větou, že by chtěl za ministra financí „toho, který byl dvakrát zvolen nejlepším ministrem financí Evropy".

Pátek

Nechtěl, aby na půdě univerzity prezident dělal kampaň. To však hlava státu považuje za urážku. Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek bude chybět na oslavě 28. října ve Vladislavském sále a podle pátečního vyjádření na protest nedorazí i většina rektorů vysokých škol v České republice.

Možná nepřijdou už nikdy, kdo jednou pozvání od prezidenta nepřijme, už se podle jeho slov nezve. Miloš Zeman se vzdaluje od akademické sféry, naopak podpořil horníky a uhlobarony v boji za prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách, o kterých si teď netroufají rozhodovat ani odborníci.

Přímo volená hlava státu, která tvrdí, že není prezidentem pražské kavárny, by měla hájit jak horníky, tak svobodu akademiků. V reálu se ale nechala ovlivnit vlastní záští.

Citát Jiráka