Pondělí

Marně si lámu hlavu otázkou, co přiměje čtyřiašedesátiletou profesorku trestního práva podepsat rezignaci, s níž nesouhlasí. Od autora Kmotra Maria Puza samozřejmě vím, že jsou nabídky, které se nedají odmítnout. Drží se při nich pistole u spánku. Copak je ale Andrej Babiš don Vito Corleone? Kdo a co držel Heleně Válkové u hlavy, že nedobrovolně podala demisi na post ministryně spravedlnosti? Pravda, statečně ji alespoň přepsala do přijatelné podoby, neboť slovakismy by se na úřední listině špatně vyjímaly. Veskrze trapné ministerské odcházení vyvrcholilo 
v pondělí. Helena Válková rezignovala už před týdnem, ale poté, co se o jejím počínání něžně vyjádřil prezident republiky slovy, že „se podělala", se křehká žena vzmužila. Listu Právo se svěřila, že neodchází dobrovolně, ale po nátlaku šéfa hnutí ANO. Prý jí vytkl nelichotivý obraz v médiích. Tedy v těch, které vlastní a jež odstartovala ministrynin pád. Pravda to podle mě není. Helena Válková svoji funkci nezvládla, je typickou akademičkou, která o věcech ráda diskutuje, je zvyklá pochybovat, vážit argumenty, nikoli rozhodovat. Jenže 
v monokraticky řízeném úřadě podobný styl může působit rozvratně. Což se prokázalo zmatečným odvoláváním nejbližších spolupracovníků. Resort poslední půlrok v podstatě řídil Robert Pelikán, dynamický mladý právník, který si rozumí s Andrejem Babišem a netrpí sentimentem vůči justičním autoritám. Když přišel loni na jaře na ministerstvo jako první náměstek, bylo všem, nejen Babišovým, novinářům jasné, že je pouze otázkou času, kdy Helenu Válkovou vystřídá.

Méně pochopitelné je, proč ji šéf neodvolal rovnou, ale nutil ji k ponižující rezignaci. To bylo nedůstojné a ve výsledku nemoudré, neboť Válková to Babišovi ve zmíněném rozhovoru vrátila s plnou parádou. Časem se také ukáže, jestli majitel MfD a LN používá své noviny k tlaku na politiky ze své stáje. Je-li tomu tak, musí se třást jak ministr obrany Martin Stropnický, tak pražská primátorka Adriana Krnáčová. Kritiky se oběma dostalo vrchovatou měrou.

Úterý

Na Hradě se sešly ústavní špičky ČR, aby debatovaly 
o zahraniční politice, respektive o tom, jak mluvit navenek v jedné tónině. Blankyt nad Hradem, Černínským palácem a Strakovou akademií vydržel necelých 24 hodin. Prezident Miloš Zeman totiž na své královéhradecké cestě oznámil, že „odebéře" zdejší polní nemocnici a odešle ji do Jordánska na pomoc uprchlíkům. Z tohoto vyjádření se zatmělo před očima premiérovi, ministrovi obrany i předsedovi sněmovny. O této formě pomoci uprchlíkům v Jordánsku se sice na schůzce mluvilo, ale nic se nedohodlo. Hlava státu žádné vojáky nikam vysílat nemůže, od toho je v parlamentní demokracii sněmovna a Senát. Také by to stálo stovky milionů, které, jak obratem sdělilo ministerstvo obrany, v rozpočtu nejsou. V Ammánu možná každým dnem čekají na české vojenské lékaře, ale hned tak to nebude. Třeba vůbec, pokud se nenajdou peníze a nadpoloviční většina všech poslanců a senátorů. Dopadne-li to jinak, než si prezident přeje, přivede jeho předčasné vyjádření Českou republiku do trapné situace.
V nich si ale Miloš Zeman poslední obou libuje. Na tom, že Ferdinand Peroutka napsal článek s názvem Hitler je gentleman, prezident trvá. Důvod je neprůstřelný. Má totiž fotografickou paměť 
a před 30 lety ho při pročítání Přítomnosti viděl. Proti tomu se dá opravdu těžko cokoliv namítnout. Nebo snad je tu někdo, kdo by si dovolil špitnout, že ani paměť vládce našeho, slunce našeho jasného, nemusí být díry prostá? Je škoda, že se nosná debata o roli intelektuálů, zbabělosti, selhání, statečnosti a vykoupení scvrkla do otázky, jestli Jiří Ovčáček našel něco, co Peroutka nikdy nenapsal.

Středa

Na Hradě se hodně času věnovalo Ukrajině, která vede zápas o svoji budoucnost. Bohužel ho prohrává. Padlo Debalceve, které po fatální vojenské chybě ukrajinské armády ovládli separatisté.

Kyjev si v neděli připomene rok od událostí na Majdanu. Bude u toho i český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Jakou zemi navštíví? Zpustošenou, zchudlou, rozpolcenou. Zemi, která je vnímána jako jeden velký problém. Když vidím v televizi zoufalstvím rozdrásané obličeje starých žen mezi troskami jejich domů, ptám se, jak je to možné? Jak jsme to mohli 70 let po skončení nejstrašnější válečné apokalypsy dopustit? Čí zájem, prospěch nebo pýcha mohou být tak výjimečné, že ospravedlní slzy na tvářích těžce zkoušených bezbranných stařen či dětí? Žádný. Ani Putinův, ani Jaceňukův, ani McCainův. Válka je ale výnosné řemeslo, a tak se obávám se, že to na Ukrajině dopadne špatně. Krátkodobé zisky ovšem mohou skončit krachem celé západní civilizace.

Čtvrtek

Miroslav Kalousek se 
v Událostech, komentářích tetelil blahem, když vysvětloval, jak si Řecko zaslouží bankrot, protože projedlo své rezervy nadměrným rozdáváním peněz obyvatelstvu. Odmítl též argument řeckého ministra financí Varufakise, že čím víc se budou lidem utahovat opasky, tím to bude pro ekonomiku horší. Místopředseda TOP 09 tvrdošíjně opakoval, že nejdůležitější je snižovat strukturální deficit, neboť jedině to zajistí zdravé finance. Vzhledem k tomu, jak dopadla TOP 09 a ODS ve volbách, i k jejich současným preferencím, to pro občany zřejmě nejdůležitější není.

Pátek

Miloš Zeman se na závěr své cesty po východních Čechách vyjádřil k tomu, že diplomaté starší 70 let, včetně Livie Klausové, budou muset skončit. Podle něj jde o hloupé opatření. Nikoliv. Jde o literu služebního zákona, který platí, 
i když ho prezident napadl 
u Ústavního soudu, přičemž ustavení o věkovém omezení mu nevadilo. Co jsme to za zemi, že její hlava zpochybňuje vlastní právní řád?

Výrok týdne.