NEDĚLE

Když Marcel Chládek skončil své ministerské angažmá a přesunul se do křesla manažera fotbalových reprezentací a akademií pod Peltova křídla, měl plná ústa pozitivního vlivu kopané na rozvoj mládeže. Po nedělním extempore Davida Limberského jsem marně přemítala, co je na českém fotbalu pro kluky a děvčata tak inspirativního, že bychom do toho měli strkat stamiliony. Plzeňský frajírek se opil a narval své bentley do zdi. Pokud někomu nedošlo, jaká to byla náramná švanda, všem to připomněl po vstřeleném gólu točením imaginárního volantu. Fanoušci Viktorky řičeli blahem a dorostenci se asi zasnili, jak to bude skvělé, až budou v podroušeném stavu destruovat své luxusní vozy a sklízet za to ovace. Limberský dostal pokutu a přišel o kapitánskou pásku. Neměl být ale spíš s okamžitou platností vyhozen z reprezentace a nekopnout si aspoň rok? Jenže na hřišti mu to jde, tak se raději nad jeho poklesky mávlo rukou. Bývalý aktivní sportovec a dnešní europoslanec za ANO Pavel Telička na svůj Twitter napsal: „On si asi Limberský řekl, že když to tak může ,řídit' dál Pelta 
s Berbrem, tak on může ,řídit' také. Těch nárazů do zdi je fakt víc." Jinak řečeno, jaký pán, takový krám. Co na to říká Marcel Chládek? Asi nic, hlavně, že do fotbalu dál potečou peníze. Jeho bývalý vládní šéf Bohuslav Sobotka spolu s ministrem financí Andrejem Babišem by v tomto případě měli fotbalové bafuňáře s klidným svědomím zastrašit ultimátem: Buď začnete hrát férově, nebo vám dramaticky zkrouhneme dotace. Možná ale čekají, až nám to v praxi předvedou Číňané, kteří si koupili Slávii.

ÚTERÝ

Na adresu německé kancléřky Angely Merkelové se snesla lavina nebývalé kritiky. První dáma EU nejdříve nabídla prchajícím Syřanům otevřené dveře, aby náhle změnila názor a začala hranice přivírat. Česká pravice jí vytkla absurdní otočení kormidla o 180 stupňů, nenašla však pochopení ani u sociální demokracie. Ukazuje se totiž, že na příliv stovek tisíc lidí z jiného civilizačního okruhu nebyl v Evropě připraven vůbec nikdo, včetně těch, kteří řídí bohaté země a s integrací migrantů mají dlouholeté zkušenosti. Merkelová jistě myslela upřímně svoje pozvání lidem, jež z domovů vyhnali fanatičtí islamisté. Jenže pak najednou zjistila, že takový nával nezvládnou ani systematičtí Němci. Navíc když hlavní nápor vede přes Bavorsko, kde se tento víkend koná Octoberfest a zdejší premiér Seehofer si chce se svými krajany pivo vypít v klidu.

Současná uprchlická krize ukazuje, že Evropa své propojování vzala za nesprávný konec. Společná měna měla přijít až jako třešnička na dortu unijní bezpečnostní a zahraniční politiky. Kdyby dnes Angela Merkelová byla evropskou prezidentkou s patřičnými pravomocemi, mohla být efektivně chráněna schengenská hranice, fungovala by registrační střediska v Itálii a Řecku i pomoc v ohniscích konfliktu. Evropa by zkrátka byla silným celkem. Zatím je hašteřivým klubkem států, které obhajují především vlastní zájmy. Akorát, že při jakémkoliv větším otřesu už možná nebudou mít co hájit. 
S obavou vyhlížím příští týden, kdy větší státy mohou přes odpor těch menších schválit uprchlické kvóty. Slovenský premiér Fico už dopředu řekl, že takové rozhodnutí nebude respektovat. Bude následovat přiškrcení dotací z Bruselu? To by byla rána na solar plexus unijního projektu. Evropa je na pokraji propasti, ale ještě je čas couvnout a pak urychleně myslet na to, jak podobným kolapsům v budoucnu účinně předcházet.

STŘEDA

Doma jsme mezitím sledovali roztržku mezi předními sociálními demokraty, ministry pro lidská práva Jiřím Dienstbierem a vnitra Milanem Chovancem. Podle toho prvního by Česká republika bez problémů zvládla přijmout 15 tisíc běženců, ten druhý ironicky opáčil, že netušil, jak velký byt jeho kolega má. Naštěstí se tahle primitivní debata dál nerozvíjela, vicepremiér Pavel Bělobrádek vše zasadil do správných kolejí, když řekl, že panu Chovanci také nikdo do bytu neposílá dlouhodobě nemocné nebo osamělé seniory. Od toho si platíme daně, čili stát, aby se o ně postaral. Stejně jako o azylanty. Mimochodem, je docela úlevné zjistit, že politika může mít i kultivovanou tvář, ba dokonce věrohodnou. Pro mě ji má třeba ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který, jak se svěřuje v rozhovoru pro dnešní Deník, věří v ideové principy. Například v ten, že demokracii nelze vyvážet na bodácích a vnucovat ji ostatním národům pomocí násilí. Říkal to jako poněkud vysmívaný opoziční bard a tvrdí to i dnes, kdy je ctěným šéfem diplomacie. Až zase budeme nadávat na všechny kolem, vzpomeňme si, že nás na mezinárodních fórech reprezentuje muž, za něhož se nemusíme stydět. Kupodivu, shoduje se na tom i značná část opozice.

PÁTEK

A když už jsem v tom chválení, nechci zapomenout ani na dalšího politika, který před třemi roky přišel s návrhem na uzákonění registru smluv. Tehdy starostoval v Semilech a snažil se ostatní poslance přesvědčit, že zveřejňování všech obchodů za veřejné peníze prospěje státu, obcím, všem občanům. Po letech už býval Jan Farský, o němž je tu řeč, trochu skeptický. Jeho předloha se neustále odkládala, spousta lidí k ní měla připomínky, komunisté v ní viděli podrývání konkurenceschopnosti státních firem, Vítězslav Jandák útok amerických tajných či jakých služeb, které prostřednictvím iniciativy Rekonstrukce státu chtějí vidět pod prsty našim starostům, primátorům a hejtmanům. V den, kdy se otevřel tunelový komplex Blanka, který stál skoro dvojnásobek původní ceny, je to fakt oprávněná obava. Díky občanským aktivistům, ale také Babišovu hnutí, se nakonec dobrá věc podařila. Jan Farský mi včera řekl, že už by se rád věnoval další práci než jen registru smluv. Bude-li ji dělat stejně tvrdohlavě a neúnavně, pak mu držím palce.

Výrok týdne.