Sobota

Kulisu dělaly gymnastické míče a rotopedy, krásné hostesky a nikdo se nemračil. Ve štábu hnutí ANO Andreje Babiše měli mezi vším tím luxusem důvod slavit. Druhé místo za zdecimovanou ČSSD udělalo z českého miliardáře tygra voleb. 
S více než 90 miliony korun od státu za hlasy (o vlastním majetku nemluvě) je při chuti a žádá, zdá se, ještě větší kořist. Nechce hrát druhé housle v možné vládě s ČSSD. Tolerovat ji spolu s lidovci nejspíš bude, ale to také znamená, že bude mít neustále prst na spoušti a možnost kdykoli křehký kabinet 
s nejednotnou ČSSD popravit. Možná do ní i vstoupí.

Babišovy první tahy nahrávají spekulacím, že v květnu po eurovolbách pošle první vlivné tváře nejen do evropské politiky, ale půjde si možná i v dalších předčasných sněmovních volbách pro silnější mandát od voličů. V metru už jsem narazil na plakát hnutí ANO s bývalým eurokomisařem Pavlem Teličkou. V hlavě má jistě Babiš podobně jako prezident Miloš Zeman připravenou paletu tahů. Spousta jeho kolegů z ANO ale jako by se bála udělat nějaký krok bez posvěcení od šéfa. „Na to se budete muset zeptat pana Babiše," zní obvyklá odpověď. Vidle mu do plánů může zabodnout snad jen slovenský soud, který řeší jeho údajnou spolupráci s StB. My teď začneme sledovat, jestli hesla „nejsme balíci" či „na rozdíl od politiků makáme" nejsou jen výkřiky bez konkrétních receptů, respektive suchou koblihou bez náplně.

Neděle

Každý občas lže. Jde jen o to, jak moc. Mně hnulo naposledy žlučí, když se na twitterovém účtu @AndrejBabis před volbami ohýbalo pravdou v tom smyslu, že autobusy Babišova podporovatele Radima Jančury jsou z Plzně v Praze za 50 minut a levněji, zatímco vlakům to trvá dvě hodiny za vyšší jízdné. Za prvé železniční koridor není dokončený, za druhé autobusy jezdí ne 50, ale 60 minut, a to jen na okraj Prahy, a za třetí vlak jede z centra (tedy delší trasu a na rozdíl od busu zastavuje i na trase).

Když si člověk prohlédne jízdní řády 
a ceníky, nemají si vlak a bus co vyčítat. V tu chvíli jsem při rozčilení nad tímto zdánlivě neškodným populismem netušil, že se jed a podlost budou dávkovat ve velkém.

Úterý

Apoštol Petr zapřel Ježíše třikrát. Místopředseda ČSSD Michal Hašek tajnou schůzku za zády předsedy Bohuslava Sobotky během pár minut jedenáctkrát! Přesně tolikrát kroutil hlavou a říkal NE v televizi, když se ho Daniela Drtinová ptala, jestli se konalo setkání u prezidenta. Spíš než biblický motiv má české prostředí znaky sicilské detektivky, která předčí i tanečky Karolíny Peake v minulé vládě. Pět spiklenců jede po neúspěšných volbách za svým kápem, který po debaklu strany SPOZ (jehož jméno nese) chce ovládnout zpátky ČSSD, odkud zhrzeně odešel. Všichni zarytě mlčí a lžou. Až do chvíle, kdy je jeden z nich práskne (Milan Chovanec, který vycítil, že ten správný vítr fouká na Sobotkovu stranu). Aktéři schůzky říkají: kdyby se to neprozradilo, lhali bychom vám dál, přátelé, voliči a občané. Hašek, muž s tajemným doktorátem ze Sládkovičova, kterému v srpnu média napočítala 29 funkcí, se už nálepky pučisty nezbaví. Pokud platí, že pravda vítězí, pak lhář nemůže řídit vládu a měl by opustit 
i čelní stranické funkce.

Když si ČSSD myslí, že mohla získat ve volbách více hlasů, měla na to myslet už na sjezdu a ještě před ním během prezidentské volby, kde se začala štěpit. Místo do náruče Miloše Zemana si mohla budovat sebevědomí a vrhnout se na získávání důvěry skrze tváře typu Jiřího Dienstbiera a dalších, kteří neinklinují k hradnímu patolízalství. ODS by mohla vyprávět, jaké to je, když se do strany míchá prezident. Kdyby byl v zákulisí schůzky lobbista Miroslav Šlouf, možná by byla zrežírována „chytřeji". Smutným paradoxem je, že agónie ČSSD prodlužuje vládnutí Rusnok-Zemanovy vlády bez důvěry. Zbývá vyjasnit, kolik másla má na hlavě hradní kancléř bez bezpečnostní prověrky Vratislav Mynář.

Středa

„Jsme plebejský národ. Vynořili jsme se z vesnických mlýnů a řeznictví," řekl v LN sociolog Ivo Možný. Příjemné bylo sledovat, že vedle politické řezničiny se tento týden objevily v zemi i chvíle, kdy se do národa dostavila hrdost. Třeba když hudebník Vladimír Mišík odmítl přijmout státní vyznamenání kvůli nesouhlasu 
s prezidentovými názory (ten metály rozdal i řadě svých přátel) nebo když na náměstích spontánně chodili lidé, kteří se postavili za Sobotku. I když může mít sebemenší charisma a i on nese vinu na propadu ČSSD, nějaký skrytý barometr dokázal lidi vyburcovat do boje za základní hodnoty.

Citát Miloslava Kalouska