Předchozí
1 z 2
Další

Od letošního roku šéfuje společnosti Penta Hospitals CZ, která vlastní či pronajímá čtyři nemocnice (Vrchlabí, Sokolov, Ostrov a Sušice), síť ambulancí a do budoucna by firma ráda vstoupila i do dalších tuzemských špitálů. Je z čeho čerpat zkušenosti, Penta na Slovensku a v Polsku provozuje přes 40 nemocnic a poliklinik. 

Řídíte síť nemocnic, ale začínala jste v porodnici a pokračovala na urgentní medicíně. Uměla byste dnes pacientovi nabrat krev nebo pomáhat rodičkám? 

S náběry krve problém nemám a využila jsem to docela nedávno. Ve firmě jsme zkusili program, kdy si top manažeři vezmou „montérky“ a odcházejí na jeden den pomáhat přímo do nemocnic. Já jsem odjela do Vrchlabí na oddělení následní péče a celý den zase dělala sestru u lůžka.

Takže praktickou medicínu jste nezapomněla?

Dělala jsem tam všechno, co bylo třeba, ale na některé věci jsem se už musela kolegyní zeptat. Musím říci, že mě to bavilo a dostala jsem se do toho rychle. S asistencí u porodu by to bylo složitější, sama bych si takovou situaci nevybrala. Asi bych to zvládla, ale dobrovolně bych na porodní sál dneska nešla.

Znám několik porodních asistentek i lidí z urgentní medicíny. Bez výjimky jsou to všichni srdcaři, asi proto, že oba obory jsou náročné na psychiku. Kdy jste si řekla, že s denní medicínou končíte?   

Vystudovala jsem gymnázium, pak dva roky zdravotnickou nástavbu a začala pracovat v porodnici, kde mě to bavilo. Po čase jsem hlavně z finančních důvodů přešla na jednotku intenzivní péče a začala u toho studovat bakalářský obor na III. lékařské fakultě. Tehdy jsem na management nepomýšlela, maximálně na kariéru staniční nebo vrchní sestry. Teprve když jsem odešla studovat zdravotnický management na fakultě humanitních studií a dodělala si i titul MBA v odboru ekonomika, bylo v podstatě rozhodnuto.  

 Od letoška máte na starost vedení společnosti Penta Hospitals CZ. Antimonopolní úřad na konci října povolil vstup Penty do společnosti Nemos, čímž jste k jedné stávající nemocnici ve Vrchlabí přidali další tři: v Sokolově, Ostrově a Sušici. Co se vstupem soukromého investora změní pro pacienty?

V ČR obecně panuje strach ze soukromých provozovatelů nemocnic. Lidé i politici se někdy až iracionálně bojí zavírání špitálů, což je hloupost. Soukromý vlastník nikdy nebude zavírat fungující oddělení. Ve zdravotnictví není obor, který by byl vysloveně ztrátový, jen musíte mít dostatek personálu a hlavně pacientů. Kdyby ztrátový obor existoval, byl by špatně nastavený systém zdravotního pojištění.

Ilustrační foto
Praktičtí lékaři se do maloměstských a vesnických ordinací příliš nehrnou

Přesto u nás většina nemocnic vydělá „lepší nulu“.

Laicky řečeno jsou ve špitálech ztrátové hlavně ty obory, které v daném místě nemají pacienty. Anebo tam nemají dostatek specializovaných lékařů. Když do takové situace přijde soukromník, tak často zjistí, že pro podfinancovaný obor v regionu pacienti existují. V takovém případě musí začít shánět odborníky, pacienty oslovit a hlavně – investovat. Stojí to velké peníze, ale soukromníci k tomu mají chuť, jenom musí mít naději, že se jim to v dohledném horizontu vrátí.  

Jenže já to vidím i tak, že soukromník bude mít tendenci si některé obory „vyzobat“ a nechat si ty, které se mu z různých důvodů hodí.

Věřte mi, že „vyzobávání“ oborů je nesmysl. Když máte nemocnici, tak nejlépe funguje, když má komplexní péči a obslouží co největší spektrum pacientů. Znovu jsme si to ověřili ve Vrchlabí. Malá nemocnice, kterou jsme před rokem a půl převzali ve stavu, který byl za hranicí provozuschopnosti, byla personálně vybydlená. V podstatě tam bylo minimum lékařů i sester a co bylo nejhorší, špitál měl hroznou pověst, nechodili tam pacienti. Podívali jsme se tedy do minulosti, co tam fungovalo za obory a na co byli lidé zvyklí. A postupně to dáváme do pořádku. 

K čemu jste zatím došli?

Je to nemocnice pod horami, kde se v zimě i létě sportuje, léta tam nejvíce byla vytížena chirurgie a traumatologie. Tyto obory tam mají hlubokou historii, začali jsme proto do nich opět investovat. Že bude v regionu o takové služby zájem, se už dneska ukazuje a my děláme vše pro to, aby bylo Vrchlabí pro pacienty zase první volbou.

Říkáte, že investujete, ale kam?

Hlavně do personálu. Největší náklady ve zdravotnictví jsou personální. V posledních třech letech navíc stoupají – zdravotníci jsou až o třetinu „dražší“ než byli před třemi roky. Lépe musíte odměnit sestřičky i personál.

Do menšího špitálu asi specialistu z fakultní nemocnice nedostanete. Nebo se pletu?

Lidí, kteří by dobrovolně šli do hor, není tolik, většinou to udělají jen v okamžiku, kdy mění svůj životní plán. Zaměřili jsme se proto na odborníky, kteří původně ve Vrchlabí pracovali, nebo jsou z regionu. A začali jsme se s nimi bavit, zda by do toho s námi nešli, s tím, že tu nemocnici znovu postavíme na nohy. Nakonec se nám ale podařilo přivést i lékaře z Prahy. Jsme třeba moc rádi, že ve Vrchlabí operuje přednosta motolské ortopedie Tomáš Trč, určitě s ním počítáme i nadále.

Prezident České lékařské komory Milan Kubek.
Česká lékařská komora podá trestní oznámení kvůli eReceptům

Co nalákalo jednoho z nejznámějších českých ortopedů do špitálu pod horami?

Nabídli jsme mu, že u nás může operovat i pacienty, které si sám přivede. Pro nás to ale znamená, že se pak o takové pacienty musíme dokázat bezproblémově postarat pomocí kmenových lékařů, jimž bude věřit. A to se nám ve Vrchlabí povedlo. Máme tam vlastní špičkový tým, na který se můžou spolehnout i externí považované kapacity.

Zmínila jste sestřičky, i těch je v Česku nedostatek.

To je taky velká kapitola. U nich je dneska nutné nabídnout nejenom dobré finanční podmínky. Sama ze zkušenosti vím, že sestry jsou hodně zaměřené na kolektiv a zajímá je atmosféra na pracovišti. Taky musí být nastavený pevný systém bonusů. Když sestra udělá něco navíc, musí se to u ní projevit finančně. Tohle podle mě chybí hlavně ve velkých nemocnicích. A v neposlední řadě se snažíme omezit na únosnou mez případné přesčasy.

Chápu dobře, že Vrchlabí vydáváte za svůj vzorový projekt pro celou ČR, že i malý špitál má šanci se rozvíjet bez dluhů?

Ano. Mluvila jsem o chirurgii, ale ve Vrchlabí nám funguje interna, nově se nám podařilo otevřít diabetologickou poradnu a ambulanci kardiologie. Velký význam pro lidi z regionu má i následná péče.  Jinak chystáme už za pár dní novinku – ve Špindlerově Mlýně přímo v areálu Svatého Petra otevřeme chirurgickou ambulanci, která bude fungovat v zimě a částečně i v létě. Půjde o detašované pracoviště Vrchlabské nemocnice a ambulance bude mít smlouvy s pojišťovnami.

Na začátku jsem se ale ptal na tři nové nemocnice, tedy Sokolov, Ostrov a Sušici. Co se bude dít v jejich případě v horizontu jednoho dvou let?  

Máme plán rozvoje, v žádné nebudeme utlumovat obory, naopak. Špitály v Sokolově a Ostrově jsou poskládané velmi dobře. V Ostrově je silná část následné péče, LDN, kde společně s VZP rozjíždíme pilotní projekt domácí umělé plicní ventilace, aby pacienti závislí na podpoře dýchání mohli být doma i s přístrojem. Samozřejmě tam, kde to jejich stav dovolí a stále pod naší kontrolou. V ostrovské nemocnici se dělají i plánované chirurgické výkony, příkladem může být třeba artroskopie. Mezi pacienty je o ni velký zájem, protože je to výkon s jedno až třídenní hospitalizací.

A Sokolov?

To je pro změnu vlajková loď pro akutní péči, kde chceme udržet všechny obory, včetně rozvoje gynekologie a porodnice. Na Karlovarsku je výborná spolupráce s vedením kraje, kdy společně plánujeme péči tak, aby co nejlépe pokrývala potřeby lidí. Kraj nám rovněž výrazně pomáhá s opravou špitálu.

Nejkomplikovanější situace je v Sušici, kde chybí operatéři, chirurgie tam funguje jen jako ambulance. Špitál patří městu, provozuje jej obecně prospěšná společnost a vy jste tam poslední měsíc vstoupili jako provozovatel. Jak to nyní vypadá v reálu?

Nemocnici v Sušici jsme převzali ve stavu, kdy už tam v podstatě akutní lůžková chirurgie nebyla. Lékaři odešli a nebylo jak bezpečně pokrýt služby. Akutní chirurgie znamená, že tam jezdí záchranná služba či sami poranění lidé, a ta nemocnice musí buď zajistit ošetření, nebo diagnostiku. V Sušici zbylo pár chirurgů a jeden anesteziolog. Společnost Nemos, s jejímž nákupem jsme špitál od října převzali, se rozhodla akutní chirurgii zavřít a myslím, že to bylo správné rozhodnutí.

My jsme se ještě pokusili o krátký zvrat – přesvědčili jsme naše lékaře z Vrchlabí, aby přes půl republiky jezdili do Sušice operovat a sloužit noční a víkendové služby. Skutečně to chvíli dělali, ale to bylo dlouhodobě neudržitelné. Oslabili jsme tím vrchlabskou nemocnici a chirurgové neměli odpočinek. A bezpečí pacienta je první věc, kterou musíte mít za každé situace na mysli.

Ilustrační foto.
Onemocnění nenarozených dětí? Odborníci si předají poznatky na první konferenci

Máte tedy nějaký záchranný plán?

Postupujeme podobně jako ve Vrchlabí. Udělali jsme si analýzu, co se v Sušici reálně dělá a o co je zájem. Třeba loni, kdy akutní chirurgie ještě fungovala v nouzovém režimu, provedli v Sušici 580 operací. Šlo o malé zákroky, kdy navíc 280 z nich bylo možno udělat dopředu jako plánovaný výkon v režimu jedno- až třídenní chirurgie. Přesto tam zdravotníci museli trávit dny a noci, 24 hodin denně. Každopádně i v Sušici a okolí jsme zkusili obejít lékaře a zdravotníky s nabídkou, zda by nechtěli jít pracovat k nám. Snažili jsme se akutní nepřetržitou službu zachovat.

Podařilo se?

Hledali jsme primáře i lékaře a nabízeli platy, jejichž výši snad ani nemůžu říkat,  přesto jsme je nenašli. Ti lékaři tamější oblast znají a vědí, že operací je v Sušici hrozně málo. Každý chirurg chce operovat a sám pacient si radši zvolí nemocnici, kde je velká praktická zkušenost. Když půjdete na operaci třeba endoprotézy, určitě zvolíte místo, kde jich udělají desítky měsíčně. Pokud vykážete za měsíc jen dvě, nemáte dlouhodobě šanci.

Sama říkáte, že nechce nic utlumovat. Tady to ale zrovna vypadá na zavření.

To si nemyslím. Sušická nemocnice má v regionu svůj význam, je moc pěkná a má pořád celou řadu loajálních zaměstnanců, kteří tam chtějí pracovat. Našli jsme nového primáře interny, který ji chce rozvíjet, a stejně tak chceme rozvíjet následnou péči, která má skvělou paní primářku. A silná musí být i ambulantní péče, výborně funguje rehabilitace.

A ta chirurgie?

Nemocnice je zrekonstruovaná a jsou tam plně vybavené operační sály, tudíž tam chceme v rámci našeho rozvojového plánu udržet i chirurgii s lůžkovou částí, ale plánovanou, nikoliv akutní. Tudíž operovat přes den, ale ne ve dvě ráno. Sušice má podle nás podobně jako Vrchlabí perspektivu i pro ortopedii, kde by se daly zvládat i různé operace vazů a podobně. Třeba i pro sportovce, kterých je v regionu hodně.

Ilustrační foto.
Tažení proti léčitelům. Dotknout se má i čínské medicíny

Nemocnice je ovšem majetkem města. Co když vám na takový plán nekývnou?

Budeme se je snažit přesvědčit, protože si myslíme, že tohle je správný plán,a máme ho podložený čísly. Když zastupitelstvo řekne ne, pak budeme očekávat ukončení spolupráce, protože my jinou smysluplnou variantu nevidíme. Plán rozvoje jsme tvořili v dialogu se zaměstnanci. I oni vidí, kde jsou slabá místa. Třeba sušická nemocnice nemá vyšetření CT (počítačová tomografie – pozn. red.) a v dnešní době je téměř standard, že akutní pacienti po úrazu jsou na CT vyšetření. To není dobrá situace pro sloužícího lékaře ani pro pacienta, kterého přivezou po nehodě.  

Opakovaně se hovoří o vašem zájmu o nemocnice v Roudnici nad Labem, Litoměřicích či Rumburku. Která z těch akvizic je nejreálnější?

Zmínil jste všechny nemocnice, o kterých uvažujeme. Máme zájem je buď koupit, nebo jít do soutěže na provoz s tím, že je chceme rozvíjet. Rozhodně ne zavírat či utlumovat. Není pravda, že chceme utlumit provoz v Roudnici. Naopak, Roudnice má velký potenciál, třeba v chirurgii nebo také porodnici, která může být zajímavá i pro pražské maminky. Stejně tak hodláme v prosinci podat přihlášku na provoz nemocnice v Rumburku.

(Penta Hospitals CZ je součástí skupiny Penta, kam patří i VLM, vydavatel Deníku – pozn. red.)

V Česku stále chybí na 150 tisíc dárců krve.  Ilustrační foto.
Dárců krve je stále nedostatek, lidé mohou za odběr získat i finanční odměnu