Užitečné rady vám může dát i poctivý vinotékař, máte-li takového v okolí. V dobré restauraci se o to postará číšník či sommelier.

Nebojte se na Moravu. Studovat

Cesta přímo k vinařům (hlavně) na jižní Moravu je už dnes běžnou záležitostí a lidé se při degustaci dozvědí mnoho věcí o víně. Problém je, že ráno už si to nepamatují. Čím dál populárnější jsou tak vinařské kurzy (většinou jedno-či vícedenní). Jsou určeny začátečníkům a pořádají je například v Národním vinařském centru ve  Valticích (www.vinarskecentrum.cz ) či ve Vinařském institutu ČR (www.vinarskyinstitut.cz). Ceny školení začínají od 890 korun. Užitečné je to, že na školeních vám cíleně dávají napít i vína kazová (např. korkem, oxidací). Naučíte se tak poznávat chyby.

Sudovku? Ano, ale jindy

Sudové víno, je-li od prověřeného vinaře z prověřené vinotéky, nemusí být špatné. Bohužel sudovka je (společně s medem) nejfalšovanější potravinou v ČR. Pro úplné začátky je tedy lepší do sebe investovat a kupovat si vína v lahvi. Jaká a za kolik? To si nechte zkraje doporučit (od kamaráda, od vinotékaře). Psychologickou hranicí v supermarketech je pro základní „výuku“ nováčka rozmezí 100 až 200 korun. Slušná vína pod stovku koupit lze, ale jde většinou o akce.

Pálavu, nebo červené?

Většina lidí začíná divokými mixy: bílým, následuje červené, pak pokus s růžovým. Nakonec je jim špatně a utečou k pivu či míchaným nápojům. Jestli budete s vínem seriózně začínat kdekoliv (na večírku, v restauraci), zkuste dodržet aspoň toto pořadí: začít bílým, pak růžovým a teprve poté červeným. Nejdříve vína suchá a teprve pak sladká. A u bílých vín nejdříve 4 odrůdu, která je méně voňavá (např. Ryzlink  rýnský, Rulandské bílé), a teprve pak odrůdy voňavější (pálavu, tramín, hibernal, muškát). Stejně tak začněte své vzdělávání víny  tichými (bez bublinek), a teprve pak přidejte i vína perlivá.

Vy máte v obýváku 16 stupňů?

K pití vína – hlavně doma – patří správná teplota servírování. V restauraci by se o to měl postarat číšník. Vína (včetně červených) jsou tam většinou skladována v chladicích vinotékách s rozdělenou teplotou. Doma je to na vás. Hned zkraje ale odbourejte základní mýtus, že červené víno se podává při pokojové teplotě (která je fakticky 23 a více stupňů). I červené víno se může nepatrně zchladit. Jak, to ukazuje tabulka správných teplot servírování.

Teploty servírování

* Sekty, perlivá a šumivá vína 4–8 °C
* Bílá vína 8–12 °C
* Růžová vína 10–13 °C
* Sladší vína, mladší červená vína 13–16 °C
* Sladká vína, červená vína 16–19 °C

Za okno patří květina, ne lahev

Když víno skladujete, dbejte na to, aby nebylo na světle. K delšímu skladování stačí chladnější temná komora se stálejší teplotou. Víno (pokud je uzavřeno korkem, a nikoliv třeba šroubovacím závěrem) je dobré skladovat naležato, aby byl korek neustále zalit vínem a nedocházelo k jeho vysychání a nežádoucímu pronikání vzduchu do vína. Když víno otevíráte (korek), dělejte to pomalu a korek „nervěte“ rychle ven. Po nalití vína do sklenic držte sklenici za stopku, nikoli za její „břicho“. Zapatlaná sklenice s otisky prstů je faux pas – jak doma, tak ve společnosti.

Pět litrů a růžová pilulka

Že po víně bolí hlava? Pokud ho pijete po litrech, tak určitě. Stejně jako u jiného alkoholu. Víno je nutné zapíjet vodou a průběžně zajídat. Hlavním „bolehlavem“ ve víně ale není cukr. Víno je odnepaměti konzervováno pomocí síry, a právě „toleranci“ vůči síře (SO2 ) má každý člověk jinou. Někomu stačí vypít „dvojku“ a druhý den to cítí, jiný vypije dvě lahve a druhý den je bez problémů. Maximální obsah síry je stanoven vyhláškou a vinaři v poslední době sírou šetří. Hlavní rada, jak se ráno vyhnout kocovině (a růžové pilulce), je tedy stále stejná: pít střídmě, zapíjet vodou a zajídat.

Vínu rozumí „každý“. Nenechte se otrávit

Víno je v Česku na vzestupu, je to „trendy záležitost“ a konzumuje ho čím dál více lidí (aktuální spotřeba je cca 22 litrů na hlavu a rok). Spolu s tím roste i edukovanost lidí, ale zároveň i „vinný snobismus“. Jde o různé knížecí rady poučených laiků („Červené  víno jedině z Francie atd.“). Opravdový milovník vína se „nepovyšuje“, nedělá rychlé soudy, ale naopak zkouší různá vína z různých koutů světa. Každý vinařský region i každý ročník jsou úplně jiné. Právě proto jsou vína zábavná, jejich poznávání totiž nikdy nekončí. Začít bychom ale měli kvalitními domácími víny, jen tak můžeme srovnávat.