Do té doby tehdejší německá politická reprezentace odmítala být součástí nově vzniklé Československé republiky a prosazovala své právo na sebeurčení v rámci provincie Deutschböhmen. Ta byla narychlo ustavena ve Vídni už 29. října, den po vyhlášení samostatnosti.

I přes silnou německou většinu na severu Čech ale byly některé její části převážně české. Čeští vojáci obsadili Šluknovský výběžek, nacionální Němci drželi Děčín. Pevnost Terezín byla česká, Litoměřice držela hrstka deprimovaných německy orientovaných generálů, plukovníků a vojáků spolu s dobrovolníky, kteří se hlavně zajímali o to, aby dostávali pravidelné příděly. Pod německou správou byl i Liberec.

Provincie však nedokázala udržovat pořádek na svém území. Nejvíce se to projevilo právě v Ústí nad Labem. Obyvatele sužovala španělská chřipka a neměli dostatek potravin. Docházelo k nepokojům a rabování. Starosta města Bornemann si nakonec vyžádal příchod československého vojska.

„Hlavní vojenské síly dorazily do města večer. Jeden prapor 8. pluku střelců z Prahy se stal ústeckou městskou posádkou. Major Hulík 12. prosince vyhlásil stanné právo, čímž ve městě začal zavádět pořádek," popsal archivář Kaiser.

SLAVNÝ DEN BEZ OSLAV

V prosinci 1918 provincie Deutschböhmen definitivně zanikla. Přesto velké oslavy vzniku Československa nebyly na severu Čech za první republiky v módě.

„Německá politická reprezentace na severu Čech odmítala Československou republiku. Až po roce 1923 se začal projevovat tzv. československý aktivismus mezi některými německými politiky v Československu. Vstřícnost vůči republice projevovali zvláště sociální demokraté, komunisté a někteří křesťanští demokraté. Vznik republiky oslavovali především místní Češi a čeští státní zaměstnanci," uvedl již dříve Václav Houfek, ředitel ústeckého muzea.