Celé dva roky trval malému Honzíkovi marný boj s písmenky. Ještě na konci druhé třídy pro něj byla abeceda největším nepřítelem. Přesto si dnes, o necelých devět měsíců později, sám začíná vybírat knížky a čte si. Za svůj pokrok vděčí metodě čtení zvané Sfumato.

„Zpočátku jsem byla velmi skeptická. Ale zkusili jsme to a s výukou jsme začali loni v dubnu. A koncem září už Honzík dokázal číst. Teď jsme byli u psycholožky. Nechápala, kam se Honzík za necelý rok posunul,“ popisuje zkušenosti s metodou maminka devítiletého chlapce Jana Šlapáková z Prahy.

Každé písmenko si prožít

Honzík se dostal do rukou skutečně povolaných. Jeho učitelkou se totiž stala sama autorka Sfumata čili splývavého čtení doktorka Mária Navrátilová.
„Technika kopíruje to, k čemu je třeba dospět. Dospělý čte tak, že v předstihu vnímá další slova, takže může i od knihy zvednout oči, aniž by přestal předčítat. Dítě se při této metodě stejně učí snímat písmena dříve, než je vysloví, a do té doby vyslovuje předchozí hlásku. Ve chvíli, kdy slovo řekne, již ví, co znamená,“ vysvětluje autorka. Tím, že děti vyslovují každou hlásku dlouze do té doby, než jsou schopné přečíst další písmeno, vzniká dojem, že zpívají.

Sfumato je tedy založeno na sladění zraku, dechu, hlasu a sluchu. Nejdříve se děti učí číst pomalu. Při jednotlivých etapách, kdy se spojují dvě, tři a čtyři písmena, se proces automatizuje a zrychluje, přičemž se dlouhé vyslovování hlásek zkracuje.

Jedno písmenko se žáci učí týden. A výuka to není ledajaká. Je do ní totiž zapojeno divadlo, pantomima, kreslení nebo hudba. „Každé dítě má jinou paměť a představivost. Někdo je spíše pohybový, jiný hudební nebo matematický. Děti by se proto měly učit všemi smysly. Díky zážitkovému učení se krátkodobá paměť převede na dlouhodobou,“ říká Mária Navrátilová. Dyslektická společnost v Británii navíc objevila, že hudba při výuce je pro dyslektiky velkou pomocí.

Při učení B tak děti hrají na bubny, zatímco při O prodávají v obchodě. Písmenka si modelují z modelíny, při noční škole je tvoří pomocí prskavek ve vzduchu nebo je skládají jako skládanku. A protože si celá třída čte většinou společně, děti se nebojí, že budou muset číst nahlas samy. Tak se vyhnou stresu a zároveň získávají vztah ke knížkám.

Textu žáci rozumí

K výuce Sfumatem již bylo vyškoleno 17 tisíc pedagogů, ne každý ji však používá. Seznam všech škol, které metodou učí, ale neexistuje. Ačkoliv si totiž Mária Navrátilová žádala o 11 grantů, žádný se jí nepodařilo získat. A tak údaje o rozšíření a úspěšnosti Sfumata v Česku zatím chybí.
Splývavým čtením se učí děti nejen v Česku, ale i na Slovensku a v Polsku. Právě ze Slovenska má autorka metody o výuce nejvíce zpráv. Tam se totiž získat grant podařilo.

Výuku Sfumatem si chválí i ředitelka základní školy v Pelhřimově Vladimíra Madronová. Kurz splývavého čtení tu podstoupili všichni učitelé na prvním stupni i vychovatelky v družině. Budoucí prvňáčci, kteří se teď do školy zapsali, se tak mají na co těšit.
„Touto metodou vyučujeme čtvrtým rokem. Děti čtou plynuleji a s větším porozuměním. Máme teď malý počet žáků s poruchami učení typu dyslexie. A to jsou v počtu zahrnuti i ti, kteří nenavštěvují naši školu od prvního ročníku,“ chválí si metodu Vladimíra Madronová. Dobré výsledky navíc podle ní podtrhuje i to, že třídy mají nižší počet žáků, než je zvykem. To učiteli umožňuje věnovat každému větší pozornost.

Infografika - metoda sfumato

Odborník na dětskou psychologii z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Václav Mertin: Recept na zvládnutí čtení? Hlavní je zájem a trénink

Praha – Podle psychologa Václava Mertina by se děti měly na čtení připravovat již předtím, než začnou chodit do první třídy.

Velké množství dětí má dnes problémy se čtením. Dělají kantoři při výuce nějakou chybu?
Záleží na tom, jak jsou děti na čtení připravené a kolik toho umí z domova. Číst se totiž učí už předtím, než přijdou do první třídy. A pokud je příprava malá a dítě nemá před školou žádnou zkušenost, to znamená, že mu nikdo nečte, ani doma nemá knížky, mají to potom učitelé mnohem těžší. Kantoři musí učit všechny děti, které ve třídě jsou, a často to dělají podle jedné šablony. Takový přístup se ale pro některé žáky nehodí, protože jsou ve čtení nepoznamenaní a potřebují více pozornosti.

V čem je tedy problém?
Dítě často čtení neoslovuje a netuší, k čemu je dobré. Neví, že se tak může dozvědět, kdy bude večerníček, nebo si pohádku samo přečíst. Člověk by se mohl naučit i telefonní seznam, ale neudělá to, protože to nemá smysl. Podobně jsou na tom některé děti se čtením. Učitelé vždycky nemají čas a prostor na to, aby se takovým žákům věnovali odpovídajícím způsobem. Problém je tedy v tom, že kantor nepostupuje přiměřeně k možnostem konkrétního dítěte.

A co rodiče, mohou se nějak na potížích podepsat, když učí dítě dříve, než jde do školy?
Mohou udělat chybu, když na něj tlačí moc. Pokud si umanou, že se musí naučit číst, a ono na to ještě není připravené a nemá zájem, může tlak způsobit problém. Ale jinak metodou, kterou při učení používají, téměř nic zkazit nemohou. Na to je třeba dbát u dětí, které mají nějaké problémy, například s opožděným vývojem řeči.

Přibývá těch, pro které je naučit se číst problém?
Nikdy dříve toho člověk nemusel tolik přečíst jako dnes. Sice se říká, že lidé čtou méně, ale různým papírům, formulářům, výkazům a dalším podobným věcem téměř nelze utéct. A dětí, které mají s takovými vysokými požadavky problém, skutečně přibývá. Problémem není dyslexie, ale to, jestli žák čte, nebo nečte. Pokud nečte, je třeba mu pomoci.

Určit, kolik žáků vlastně dyslexií trpí, je složité. Proč?
Dyslexie je obtížně uchopitelná porucha. Její diagnóza má určitá kritéria, ale ta se různí. Rodiče a učitele ale nezajímají diagnózy, podstatné je, zda dítě umí číst.

Kolik je tedy odhadem dětí, které potíže mají?
Žáků, kteří mají prokazatelně problémy, je kolem šesti procent.

A trpí jimi spíše chlapci, nebo děvčata?
Častěji chlapci.

Co byste doporučil rodičům, jejichž potomek má se zvládnutím písmenek problémy?
Pokud má vážnější potíže, je dobré požádat o pomoc speciálního pedagoga či psychologa. Ti by mu měli ušít na míru způsob, který by ho ke čtení přivedl.
Lze například využít nějaký počítačový program, v němž si dítě čte a baví ho to. Pomoci mohou také cvičení posilující ty dovednosti, které mají děti špatně rozvinuté. A trénink. Čím méně čtení žákovi jde, tím více cviku je třeba.

A co metody jako je splývavé čtení?
Myslím si, že to není tolik o metodě, ale o osobnosti učitele. Když je kantor nadšený, dětem se skutečně věnuje a umí to s nimi, naučí žáky číst lépe než jeho kolega používající stejnou metodu, ale bez takového nasazení.