Veřejností nedávno otřásl případ ze Slovenska. Patnáctiletého Romana z obce Parchovany v okrese Trebišov totiž spolužáci hecovali, aby skočil ze střechy školy, na kterou o přestávce vylezl. Jeho smrtelný pád si dokonce natáčeli na mobilní telefony. Chlapec byl dlouhodobě šikanovaný, a tak se opět vznesla otázka, kam až může ponižování zajít.

Při formování školní prevence je chybou řešit jen drogy a šikanu. Je třeba probírat i duševní zdraví dětí a také učitelů, říká v rozhovoru zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková:

Zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková
Děti svým chováním signalizují, jak se jim daří uvnitř, říka zmocněnkyně

Šikana trápí i Čechy. Podle České školní inspekce totiž v uplynulých třech letech řešilo asi 57 procent základních a 63 procent středních škol minimálně jeden případ šikany mezi žáky. Ta spočívá v tom, že je dítě zastrašované, ponižované či vysmívané. A i když to většinou nekončí tragédií v podobě ztráty života, dítěti to způsobí šrámy na duši.

Problém signalizuje i to, když se dítě šikany dopouští. Vliv na to totiž může mít kupříkladu domácí prostředí včetně násilí v rodině. „Násilí nemá pouze fyzický, ale i psychický, ekonomický či sexuální charakter,“ upozornila psychoterapeutka Lucie Horníková z online platformy Hedepy, která s oběťmi domácího násilí pracuje.

Kolik lidí na ulici pomůže dítěti, které spolužáci šikanují:

Zdroj: Youtube

Osvěta a prevence této problematiky má podle ní probíhat už na školách. „Děti samozřejmě vnímají chování v prostředí, ve kterém žijí. Je-li v rodině standard na sebe křičet, nadávat si a třeba se i bít, mají tento pokřivený vzor. Ne vždy, ale poměrně často jsou pachateli partnerského násilí lidé, kteří v takovém prostředí sami žili,“ vzkázala Deníku.

Zároveň uvedla, že dětská šikana je široký pojem, neboť se objevuje už u poměrně malých dětí až po teenagery. Tam jasně vévodí kyberšikana, což nejsou jen ty nejošklivější „hejty“ na sítích, ale i skrytější formy.

Krizová pomoc

Modelový příběh dvanáctiletého Honzy, který se stal obětí kyberšikany, nastínili odborníci z pražské Diakonie. Do třídy, kam chodil, totiž nastoupil nový spolužák, který zkoušel, co ostatní vydrží. Honza se odmítl zapojit, a tak spolužák spolu s ostatními, které k tomu strhl, zaplnil sociální sítě Honzovými fotkami s výhrůžkami, zesměšňováním a nadávkami.

Počet dětí a dospívajících s psychickými poruchami v posledních letech roste:

Počet dětí a dospívajících s psychickými poruchami v posledních letech roste
Přibývá dětí s psychickými poruchami. Musí vědět, že mohou požádat o pomoc

Ráno mu chodily zprávy, že si nezaslouží žít a ať se těší na peklo ve škole. Zhruba po třech měsících nemohl usnout a ráno vstát, ztratil chuť k jídlu a přestal chodit ven. Našel si proto telefon do SOS centra. Po dvou měsících od první návštěvy se cítí líp, do situace jsou zapojeni jeho rodiče, škola i policie. Většina spolužáků s ním už normálně mluví.

Diakonie Praha, která službu této krizové pomoci bezplatně nabízí, v říjnu spustila kampaň Narazit může každý. „Přijít mohou dospělí, senioři i děti od jedenácti let,“ informoval vedoucí SOS centra Martin Pešek.

Ohrožené dítě

Předejít případné šikaně či poznat, že dítě může být její obětí, učitelům pomůže Karta identifikace špatného zacházení s dětmi. Školy o ní informovali úředníci z ministerstva školství.

Jedná se o papírovou skládanku vytvořenou ve spolupráci společnosti SoFA a několika ministerstev. Zahrnuje informace, jak poznat dítě v ohrožení, jak mu pomoci a koho kontaktovat. Šikanované dítě může být kupříkladu uzavřené a stranit se spolužáků.

Ohroženým dětem v Česku pomáhá Karta identifikace špatného zacházení s dětmi (KID). Spolupracují při ní učitelé, sociální pracovníci, lékaři či strážníci:

Týráním dítěte opět vychováme tyrana. Ilustrační snímek
Účinnější pomoc týraným dětem: Ke včasnému odhalení pomůže speciální karta

Karta propojuje učitele, sociální pracovníky, dětské lékaře, strážníky, asistenty prevence kriminality či pracovníky školní dohledové služby. Aktivně ji využívají v Ústeckém a Středočeském kraji, nedávno přibyl Jihomoravský. „V rámci projektu Signály v těchto krajích letos a příští rok proškolíme téměř sto škol a tisíce odborníků z různých oblastí,“ řekla Deníku projektová manažerka Tereza Svačinová.

Informace jsou dostupné i zájemcům z dalších krajů. Mohou se připojit k bezplatným internetovým kurzům na webu kartakid.cz. Tam se na konkrétních či modelových případech dozvědí, jak dítě v ohrožení poznat i jak postupovat.

Děti dnes nejvíce trápí psychické potíže. Na Linku bezpečí se nejčastěji obracejí kvůli sebepoškozování, sebevražedným myšlenkám, depresím a úzkostem:

Krizová interventka Linky bezpečí Hana Petráková s Bohumilou Čihákovou
Sociální sítě a tlak na výkon děti dohání k sebevraždám, říká Hana Petráková

Šikanu i třeba to, že je na tom dítě sociálně nebo psychicky špatně, mohou odhalit nejen učitelé. „Některé děti se pohybují v nízkoprahových zařízeních či zájmových kroužcích. Pokud mají důvěru k tamním všímavým pracovníkům, ti mohou problém také rozpoznat,“ nastínila Svačinová.

Jak dodala, kurzem už prošlo 234 učitelů z celé republiky. „Ceníme si toho a doufáme, že i další si na jeho prostudování najdou čas,“ doplnila. Odborníkům pracujícím s dětmi organizace nabízí kupříkladu i bezplatný kurz e-Lektra, který lze nalézt na webu societyforall.cz. Zaměřený je na podporu dětí s traumatem.

Jak by se děti zachovaly v případě potíží kamaráda?

Téměř polovina dětí ve věku 12 až 19 let se setkala se sebepoškozováním či sebevražednými myšlenkami u kamarádů. Vyplývá to z průzkumu Česka v datech, T-Mobile, Nevypusť duši a G82, který byl proveden se 400 dětmi.

O tom, jak by se děti zachovaly, pokud by měly podezření, že některý z jejich kamarádů zažívá psychické problémy, informovala ředitelka organizace Nevypusť duši Barbora Pšenicová: „Zhruba ve dvou třetinách by si chtěly promluvit přímo s ním. Za rodiči by šlo čtyřicet procent dětí. V tomto případě nás trochu překvapil rozdíl u dětí, které deklarují zhoršený vztah s rodiči. Ty mají v řádu desítek procent menší ochotu se rodičům svěřovat. Volily by raději služby online nebo své kamarády. Celkově by na internetu hledalo pomoc každé páté dítě a na linku pomoci by se obrátilo každé desáté.“