Stejně beznadějně zní další vzkaz: „Neustále ji jak slovně a psychicky, tak i fyzicky napadají, většinou o přestávkách a po vyučování mimo školní areál, berou jí svačiny, kopou do ní a učitelé dělají, jako kdyby to neviděli, a to už to nejmíň dva zahlédli. Mají poznámky typu: ‚Ty tlustá buz*o, nejez nebo praskneš. Být tebou, tak radši chcípnu než být terčem posměchu.‘ Je to dost kruté. Už sem ani nechce chodit. Mám výčitky, že nemůžu udělat více, tak jsem si našel tuto stránku.“

Nenech to být

Tyto naléhavé žádosti o pomoc, stejně jako dva tisíce dalších, prošly za poslední rok systémem Nenech to být, který funguje jako on-line schránka důvěry.

Impulzem ke vzniku této platformy brněnských studentů byl dotek zla, který zažil jeden z jejích autorů, Jan Sláma.

Na základní škole byl jeho spolužákem Štěpán Uhlík, milý a bezproblémový kluk, jemuž je letos 18 let.

Negativní jevy na školách.Když se po rozvodu rodičů v osmi letech přestěhoval, nastaly pro něj dny hrůzy. Jak popisuje koordinátor projektu HateFree Culture Lukáš Houdek, Štěpánova šikana zašla tak daleko, že nebyl schopen chodit do školy.

„Byl jsem z toho na dně. Nemohl jsem se tam ukázat. Bylo to hrozné,“ líčil Štěpán, který přiznal, že se dostavily i myšlenky na sebepoškozování. Po jednom konfliktu s rodinou se řízl do zápěstí a byl na měsíc hospitalizován v Bohnicích.

Útočiště po čase našel na taneční konzervatoři Duncan Centre, kde se cítí bezpečně, a snaží se na minulost zapomenout. I když ne zcela. Štěpán si totiž uvědomil, že vše, čím prošel – výsměch, urážky, skupinová kyberšikana, ničení osobních věcí i psychický teror – může potkat kohokoliv jiného. Proto se rozhodl o svém případu promluvit veřejně.

Oslovil proto vrstevníka Jana Slámu, aby jeho zkušenost předal jiným.

„Je důležité ukazovat, že šikana není konečná, že se přes ni dá přenést. Oběti vážné šikany si často připadají osamocené, proto je podstatné o ní mluvit a dávat jim najevo, že sami rozhodně nejsou,“ míní Sláma.

Školy se snaží

Se šikanou má zkušenosti i školský ombudsman Ladislav Hrzal. V minulém školním roce dostal 46 stížností na toto téma.

„Jde o šikanu nejen mezi žáky, ale také od nadřízených nebo od učitelů směrem ke studentům,“ sdělil Hrzal Deníku s tím, že tyto otázky řeší každá škola ve svém řádu po svém.

Pomáhá jim v tom Metodický pokyn ministerstva školství k prevenci a řešení šikany z roku 2017, který velmi podrobně charakterizuje různé formy šikany i metody, jak ji rozpoznat, a hlavně jak jí předcházet.

Česká školní inspekce má k dispozici kompletní čísla k této problematice za školní rok 2016/17.

„Téma šikany a rizikových jevů obecně se v posledních letech stalo mnohem větším tématem a školy k této problematice přistupují čím dál zodpovědněji. Možná i proto například v segmentu středního školství klesá meziročně podíl škol, které řeší případy rizikových jevů,“ uvedl pro Deník Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora.

Základem je odhalení

Přesto je zřejmé, že školy a specialisté nedokážou diagnostikovat vše. Šikanované děti se nerady svěřují, protože se bojí ještě horších útoků agresorů. Právě jim jde naproti služba Nenech to být, nad níž má záštitu ministerstvo školství.

Kluci a děvčata se do ní mohou zdarma registrovata aplikace jim pak pomáhá s odhalováním šikany či jejího rizika. Po roce její autoři uvádějí, že fenoménem poslední doby je kyberšikana, která se vyskytuje minimálně v 15 procentech případů. S vysokou četností se vyskytují i problémy se sexuální orientací či sexuálními narážkami. Fyzické útoky nevymizely, objevují se ve 47 procentech případů.

Odborníci se shodují, že odhalit tyto problémy je velmi složité.

„Podstatnou vlastností šikany je skrytost a nepřístupnost. Často všichni přímí, ale i nepřímí účastníci šikany z rozličných důvodů brání jejímu odhalení. A to i oběti. Pro oběť je bolestivé a zraňující mluvit o svém týrání, hrozí jí, že ztratí poslední zbytky sebeúcty. Je to podobná situace jako u oběti znásilnění,“ uvádí specialista na řešení školního násilí a šikanování Michal Kolář.

Další spoluautor Nenech to být Pavel Ihm připomíná, že někteří učitelé nemají zájem či sílu šikanu řešit, což potvrzuje jeden z uživatelů aplikace: „Třídní paní učitelka říká, že dokud neteče krev, ať si to vyřeší děti samy.“ I proto se odborníci, kteří s platformou spolupracují, budou každým vážným případem zabývat individuálně.