Pro někoho je ohňostroj pěknou podívanou plnou barevných efektů. Paní Závodná, vy však v něm vidíte toxickou sprchu. Můžete to rozvést?
Je to tak. Zábavní pyrotechnika je jedním z významných zdrojů emisí toxických látek, které se dostávají do životního prostření. Jejím hořením a explozemi se uvolňuje hustý oblak kouře a během krátké doby se hromadí vysoké koncentrace pevných prachových částic a organických i anorganických polutantů. Tedy látek, které mají škodlivý vliv na organismus.

A přitom se stále hovoří hlavně o tom, že pyrotechnika v nepravých rukou může člověku přivodit i velká zranění. Například, že může přijít o prsty.
Přesně tak. Zatímco rizika spojená s používáním zábavní pyrotechniky jsou veřejně známá a lze je efektivně mírnit, například udržováním bezpečné vzdálenosti, toxické účinky ohňostrojů jsou podceňovány. A to i přesto, že mohou mít závažné a někdy i dlouhotrvající následky. I u osob, které se ohňostrojů neúčastní.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Ohňostroje patřily k tradičnímu koloritu silvestrovských oslav. Doba se ale mění: 

Barevná ohňová podívaná ještě donedávna patřila k tradičním koloritům novoročních oslav v českých městech. Oficiální ohňostroje ovšem v posledních letech čím dál víc radnic ruší
Města se loučí s novoročními ohňostroji. Mění je za drony či světelné show

Jaké to jsou?
Například již zmíněné prachové částice, které se vytvoří po detonaci pyrotechniky. Ve většině případů obsahují na svém povrchu toxické kovy. Například kadmium, olovo, chrom, či nikl. Pak jsou tu také polutanty typu polycyklických aromatických uhlovodíků, které jsou prokazatelně identifikovány jako karcinogeny, nebo teratogeny. Tedy látky způsobující vrozené vývojové vady. Mnohdy se také hovoří o tom, že zplodiny z rachejtlí mohou obsahovat i látky narušující hormonální rovnováhu.

Ještě se vrátím k vámi zmiňovanému chemickému koktejlu. Závisí také na barvách, které jsou vidět na obloze po explozi rachejtle?
Ty jsou jeho součástí, respektive jeho hlavní ingrediencí. Požadovaný barevný efekt ohňostroje je totiž dosahován přídavkem konkrétního prvku, který je schopen během hoření uvolnit část své energie ve formě specifického barevného záření.

VIDEO: V čem spočívají rizika zábavní pyrotechniky? 

Zdroj: se svolením Akademie věd České republiky

Například červené barvy se docílí přídavkem stroncia a lithia, oranžové přídavkem vápníku. Sodík propůjčuje ohňostroji žlutou barvu, baryum zelenou a měď modrou. Draslík, cesium a rubidium, případně kombinace mědi a stroncia, poskytují fialový efekt, zatímco hořčík v kombinaci s hliníkem nebo titanem barví ohňostroj do stříbrné a bílé barvy. Většina z těchto kovů se do ohňostroje přidává ve formě, která je pro člověka i životní prostředí vysoce toxická.

Spalováním zábavní pyrotechniky se do ovzduší dostávají také plynné polutanty, jako jsou oxid uhelnatý, oxid siřičitý, oxid dusný, oxid dusičitý a přízemní ozon, které do jisté míry mohou ovlivnit chemii atmosféry i místní klima.

Příznivci ohňostrojů však oponují, že se tato zábava koná jen jednou do roka.
Sice se na ohňostroj často pohlíží jako na jednorázovou záležitost, ale i tak mají mnohem delší dopad. Mnohé chemické látky obsažené v pyrotechnice lze totiž jen těžko odbourat. Kupříkladu těžké kovy. Zůstávají tak v lidském těle i životním prostředí po velmi dlouhou dobu. K dalším nežádoucím účinkům mohou přispět kontaminovaná voda, půda, případně další hromadění v potravním řetězci.

Zuzana Daušová loni založila projekt Psohňostroj, který vybízí k respektu ke zvířatům během novoročních oslav:

Zuzana Daušová ze společnosti Helppes
Ohňostroje ohrožují zvířata. Pozor i na uklidňující léky, říká odpůrkyně petard

Pokud se jedná o „městské“ ohňostroje, radnice je nechávají odpalovat do velké výšky. Domácí ohňostroj se však většinou odehrává jen těsně nad zemí. Je v tom, s ohledem na ten koktejl, rozdíl?
Amatérské ohňostroje představují nesrovnatelně vyšší riziko než ohňostroje profesionální, vedené akreditovanými ohňostrůjci. Zatímco běžná pyrotechnika vybuchuje ve výši 20 až 40 metrů nad zemskou úrovní, u profesionálních raket jde spíše o 100 metrů, kde se škodliviny mohou mnohem efektivněji a rychleji rozptýlit v atmosféře.