Dali si tam dostaveníčko majitelé českých aut, kterým dnes snad už nikdo neřekne jinak než škodovkáři, a jejich vozům stodvacítka nebo prostě škodovka.
Mezi šestadvaceti přihlášenými vozy s okřídleným šípem ve znaku a motorem za zadními sedačkami nechyběla auta ani ze Slovenska. Soutěžící sbírali body díky svým znalostem, vzhledu automobilu, řidičskému umění a schopnosti orientovat se na neznámé trase.

Jedním z řidičů, který přijel představit svůj opečovávaný vůz, byl i Karel Schneller, jednadvacetiletý mladík z Brna. „První škodovku jsem si pořídil před třemi lety, hned jak jsem dostal řidičák,“ prozradil. Jako student sháněl levné auto. „Ačkoliv nejsem vyučený automechanik, škodovka se stala mým hobby. Je jednoduchá a nenáročná na údržbu,“ vysvětluje.

Jako asi každý majitel těchto aut, i Karel se setkává s názory, proč investuje do starého vozu a nepořídí si něco novějšího či modernějšího. „Jak se mi škodovka stala koníčkem, tak už jiné auto nechci. I když bych za peníze, které jsem do auta vložil, mohl mít třeba novější Felicii. Škodovka se mi líbí vzhledově a taky tím, jak je postavená. V jednoduchosti je krása,“ má jasno mladík.

Současný Karlův vůz je už třetí v pořadí. Předchozí dva kupoval v době, kdy autům teprve začínal rozumět. Až tento poslední je podle jeho slov ve stavu, kdy stojí za to do něj investovat a upravit si ho k obrazu svému. „Neplánuji nějaké zásadní vzhledové úpravy, protože různé plastové spojlery a křídla na kapotách se mi nelíbí,“ tvrdí Karel. Chce raději zachovat sériový vzhled auta, jehož přednosti a síla budou v kvalitním podvozku, brzdách a motoru.

A jak vidí Karel svého koníčka v budoucnu? „Jelikož jsem student, zatím potřebuji, aby mi škodovka dobře sloužila. Časem však plánuji druhé auto, kterým budu vozit rodinu, a tím pádem mi škodovka zůstane jako hobby na hraní,“ plánuje.