V tradiční škole mají žáci podle Nováčkové velmi omezený prostor pro svou aktivitu, pro to, aby mohli mít nějaký vliv na své vlastní vzdělávání. "Dělají jen to, co po nich chce učitel. Tenhle model nevyužívá obrovské potenciály dětí," doplnila k postavení žáků psycholožka.

Zásadní problém vidí také ve fungování školy na základě vnější motivace, tedy odměn a trestů. "Když jde dítě do školy, má motivaci učit se zevnitř, to je jeden ze základních mechanismů přežití. Jakmile dítě začne být za učení odměňováno, tak tu vnitřní motivaci velmi rychle ztrácí a přeorientovává se na získávání odměn nebo vyhnutí se trestu," vysvětlila Nováčková, která od roku 1990 jako lektorka vzdělává pedagogy.

Riziko pro zdravý morální vývoj

Když děti mají strach z trestu například ve formě špatné známky nebo posměchu spolužáků, jejich mozek se zaměřuje na vyrovnání se s ohrožením a v té chvíli opravdu není otevřený učení. "I proto se dneska děti musejí učit také doma," poznamenala psycholožka. Navíc se ve strachu z neúspěchu uchylují děti k různým lžím i podvodům. "Základka tím vytváří riziko pro zdravý morální vývoj. Také systém soutěží učí děti sobectví."

Při snaze o změnu vnímá Nováčková jako zásadní překážku myšlení lidí, které je na srovnávání nastavené. Hlavní obava rodičů prý je, aby jejich dítě nebylo v něčem horší než jiné. Potomkovy kladné stránky, které nejsou předmětem známkování, při tom jdou poněkud stranou.

Vzdělávání v rukou dětí

Líbí se jí model takzvaného unschoolingu, kdy je vzdělávání plně v rukou dětí. Ve Spojených státech tak od roku 1968 funguje škola v Sudbury Valley, jejímž modelem se inspirovalo přes padesát zařízení nejen v USA, ale také například v Dánsku, Japonsku, Izraeli nebo Německu. "Ty děti se stávají experty v tom, k čemu mají dispozice," řekla Nováčková.

Zkušenosti prý ukazují, že pokud se rozhodnou jít na běžnou střední nebo vysokou školu, jsou schopny se naučit na zkoušky během několika týdnů. "Když znají nároky, tak se to naučí velice rychle, protože se umějí učit, umějí se soustředit, vědí, co chtějí, a vědí, proč to dělají," vysvětlila. Uvědomuje si však, že kdyby se obdobný model měl rozšířit i v tuzemsku, znamenalo by to revoluci v myšlení lidí.

Aktuálním trendem je, že rodiče nespokojení s tradiční školou zakládají vlastní školy nebo se rozhodnou pro domácí vzdělávání. To může probíhat také tak, že se u skupinky dětí střídají nebo si najmou učitele. "To je řešení pro jednotlivé děti, ale není to systémové řešení," komentovala tyto aktivity Nováčková.

Kritika ministerstva

Systémové změny tímto směrem se podle ní od současného ministra školství Marcela Chládka (ČSSD) čekat nedají. "Pan ministr oklešťuje domácí vzdělávání a soukromé školy, tím vlastně oklešťuje různorodost. Je to krok zpátky," komentovala jeho dosavadní působení v úřadu. Ministerstvo je proti povolení domácího vzdělávání na druhém stupni základních škol a v případě soukromých a církevních škol uvažovalo, že jim v příštích letech přestane vyplácet příspěvky na provoz.