Zapečená brokolice, hrachová kaše, ryba? Představa takového oběda je pro mnohé školáky noční můrou. Zdravá jídla se v mnohých rodinách „nenosí" a doma získané zlozvyky si děti s sebou přinášejí i do školy. Školní jídelna je tak pro mnohé vůbec prvním místem, kde se s některými jídly setkají.

„Dnes je takovým příkladem třeba rajská omáčka," říká Jitka Krmíčková z ministerstva školství. Podle ní je na vině především to, že se v rodinách kvůli nedostatku času přestávají vařit tradiční jídla a preferují se ta časově nenáročná. Přes týden navíc děti často zapomínají na snídaně, k večeři jí zbytky z víkendu nebo jim stačí jen studená večeře.

Z dlouhodobého hlediska také u dětí vedou spíše nezdravá jídla (sladká a smažená jídla, omáčky), s přijetím těch zdravých (zelenina, ryby a luštěniny) je naopak problém. „Děti jsou od přírody mlsné, takže jejich stravovací návyky ovlivňuje to, v jaké rodině a prostředí vyrůstají," říká expertka na školní stravování po roce 1990 Ludmila Věříšová. I kvůli tomu se podle ní některá jídla z jídelen zcela vytratila, u dětí nejsou zkrátka oblíbená.

„Týká se to například plíček na smetaně, především kvůli zdravotnímu doporučení omezit spotřebu vnitřností u dětí," vysvětluje Věříšová. Problém s jídlem ve školní jídelně mají podle ní například ti, kteří dostávají z domova příliš velké kapesné. „Místo školního oběda jdou pak raději do fastfoodu," dodává Věříšová. Méně kvalitní strava se může týkat i dětí ze sociálně slabších rodin. Ty si většinou nemohou kvalitní potraviny dovolit s ohledem na jejich vyšší cenu.

Snížení dětské obezity

Současným úkolem školních jídelen je proto návrat ke zdravějšímu životnímu stylu a také snížení dětské obezity, která se rok od roku zvyšuje. To bylo i jedním z témat pražské konference Školských odborů k příležitosti výročí vzniku školních jídelen před sedmdesáti lety.
Optimální složení a množství jednotlivých složek potravin na školách určuje vyhláška prostřednictvím takzvaného spotřebního koše. Ten by měl obsahovat všechny skupiny potravin, které do pestré a vyvážené stravy patří, a naopak vyjmenovat nevhodné druhy. Podle odborníků má ale jeho současná podoba jisté rezervy. Navíc jeho plnění dělá problém zaměstnancům jídelen. „Dochází například k záměně množství (kilogram za kusy), chybnému užití přepočtových koeficientů nebo chybnému zařazování potravin do skupin," vysvětluje Krmíčková.

Diskutuje se také o novele vyhlášky o školním stravování, v rámci které mohou školy zahrnout do jídelníčku i dietní jídla, ovšem pod dohledem nutričního terapeuta.

Ne všichni si s tím vědí rady. Aby to v praxi fungovalo, bylo by potřeba zavést dvojí způsob stravování dětí a dorostu – jeden podle spotřebního koše, druhý zohledňující dietní doporučení. „A to by bylo v praxi obtížně realizovatelné," vysvětluje Krmíčková.

Jak jsou na tom školy s kvalitou jídel, zjišťuje v současné době studie Státního zdravotního ústavu zaměřená na základní školy (v rámci školního roku 2015/2016). Jejím cílem je zjistit, zda obědy odpovídají požadovanému množství z denní výživové dávky a také to, jak se na tomto poměru podílejí jednotlivé části oběda. Předmětem zkoumání je také například souvislost mezi používáním instantních směsí a obsahem soli v pokrmech. V rámci studie budou také na vybraných školách odebírány vzorky obědů a hygienici budou zkoumat jejich nutriční složení. „Při chemické analýze vzorků se zaměříme především na přiměřený obsah vápníku, železa, draslíku, hořčíku nebo sodíku. Dále budeme zkoumat i obsah tuku a škodlivých transmastných kyselin," říká vedoucí Centra zdraví, výživy a potravin SZÚ Jiří Ruprich.

Snaha o lepší prestiž je i ze strany samotných škol. Ty se zúčastňují projektů zaměřených na celkové zvýšení kvality pokrmů a celkového provozu jídelen. Jedním z takových je soutěž o nejlepší školní jídelnu, v rámci níž mají školy ukázat, že i ve velkých jídelnách (a za málo peněz) se dá vařit chutně a zdravě.

Soutěž o nejlepší školní oběd

„Mezi nejlepšími třemi se letos umístily jídelna školky ve Vídni u Velkého Meziříčí, školní jídelna v Kojetíně a Českých Budějovicích," říká místopředsedkyně Českomoravského odborového svazu pracovníků školství Markéta Seidlová.

Na dobré jméno školních jídelen chce upozornit i soutěž o nejlepší školní oběd. V rámci ní mají jídelny za úkol sestavit a uvařit kompletní polední menu, které splňuje povinné náležitosti školních obědů, a zároveň je oblíbeným mezi malými strávníky.

Nejlépe se letos podařilo úkolu zhostit kuchařkám 
v Otrokovicích na Zlínsku. Jejich menu se skládalo 
z mrkvovo-dýňového krému 
s čočkou, králičího burgeru 
s rýžovo-pohankovou kaší, salátu z červené řepy a ovocného jogurtu.

Jedním z úkolů pro školní jídelny je i zohlednění sociálně slabších dětí z chudých rodin. V tomto ohledu se v současnosti zapojují především soukromé subjekty, například projekt Obědy pro děti, který za dva roky zaplatil stravu ve škole 2500 dětem. „Chceme se zasadit o to, aby podobnou aktivitu dělal i stát," říká náměstek ministryně školství Stanislav Štech.

Ve světě je Česko a Slovensko v systému školních jídelen považováno za příklad dobré praxe. „Školní jídelny jako máme u nás, nemají ve světě obdoby. Například v Itálii vaří dle našich zjištění třeba celý Řím jedno společné jídlo denně. O tom, co se kdy uvaří, přitom rozhoduje magistrát. A podobně je to v Americe. Zde jídelny, pokud tam vůbec jsou, fungují v rámci celého obvodu a řídí je vždy jeden školský úřad, který také rozhoduje o jídle," vysvětluje Ludmila Věříšová. České a slovenské jídelny inspirují i v Japonsku. Tamní děti jedí přímo ve třídách, kam se uvařené jídlo převeze z kuchyně. Také zde neexistují žádné normy ani jiné regulační mechanismy ohledně jídla. To by ale chtěli změnit.

Obědy dříve a dnes

Lenka Vašková