Paní učitelka nebo pan učitel už nejsou nepřístupnými dospělými, kteří stojí před tabulí a odříkávají dlouhé věty, jež si děti zapisují do sešitů. Alespoň ne ti, kteří se účastní soutěže Global Teacher Prize Czech Republic pro inovativní pedagogy. Všichni berou kantorskou kariéru jako výzvu a poslání.

S kloboukem v ruce

Ačkoliv se v poslední době na každém kroku zdůrazňují individualita žáků, schopnost prosadit se a uplatnit svoje přednosti, v letošním ročníku soutěže uspěl i Petr Curko, který před „své“ děti na Základní škole Blatenská v Horažďovicích předstupuje už pátý rok s heslem S kloboukem v ruce projdeš celý svět.

„Odcházejí mi deváťáci, takže v září zase začnu jako třídní u šesťáků. Změním skoro celou místnost, ale tohle heslo v ní zůstane. Převzal jsem ho od své třídní učitelky na gymnáziu a budu ho používat asi až do konce své učitelské dráhy,“ svěřuje se Deníku stříbrný medailista Curko. Zajímá mě, jak motto dvanáctiletí žáci chápou. „Občas se ptají, jestli to znamená, že si mají vzít klobouk do ruky, aby jim lidé do něho něco házeli. Nechávám je, aby o tom přemítali. Sami časem přijdou na to, že jde o to, nebýt mistr světa, sundat klobouk, pozdravit, být skromný. Otevírá to brány ke komunikaci, a když jsou slušní, vrátí se jim to,“ říká pětatřicetiletý učitel chemie a přírodopisu, jehož výuková videa jsou hitem sociálních sítí.

Jde zároveň o kantorského nadšence, který ví, že pokud děti nevtáhne do tajů, předností a zákulisí předmětu, zůstanou za branami poznání. Vymyslel si proto detektiva Čmuchala, který pátrá po tom, co je skryto za vzorci a poučkami. „Odmala jsem fanouškem Sherlocka Holmese. Už na vysoké škole jsem přemýšlel, jak výuku chemie a přírodopisu zatraktivnit. V krátkých povídkách s hrdinou Čmuchalem se vždy něco odehraje a žáci mají přijít na pointu příběhu. Někdy je to založeno na logice, jindy na znalostech. Rozvíjíme tím i čtenářskou gramotnost,“ popisuje netradiční přístup.

Curko patří k pedagogům, kteří chtějí, aby žáci probíraný učební obsah pochopili ve škole. „Chemie je velkým strašákem, hlavně názvosloví. Když s ní začínám, snažím se ukázat její největší krásy. Tuto poměrně těžkou látku vysvětluji žákům do úmoru, než to pochopí opravdu každý. Nikdy je nenechám, aby se s ní trápili sami doma, nabízím jim i doučování,“ přiznává s tím, že kvůli škole občas zanedbává i přítelkyni. Také ví, co vždycky zabere: „Klasická odměna jsou pokusy, ty děti chtějí každou hodinu. Experimenty fungují na sto procent,“ směje se muž, jemuž se splnil sen stát se dobrým učitelem.

Vlastní cesta

Letošního ročníku mimořádné soutěže se zúčastnilo 134 kantorů ze základních i středních škol, z nichž dvaatřicet postoupilo do semifinále a jedenáct do finále. Jejich práci zkoumalo v terénu třináct porotců. Hodnocení práce pedagogů bylo v covidovém roce pochopitelně obtížnější než dříve, pomoci musela videa i hodnotitelé. Důraz kladli především na to, jak umějí nominovaní učitelé děti zaujmout, zapojit je do vzdělávacího procesu, podpořit jejich silné stránky a na slabších společně zapracovat.

Ve výše jmenovaném vyniká vítězka letošního ročníku národního kola Global Teacher Prize Barbora Heřmanová, která už osmnáct let působí na Základní škole Mozaika v Rychnově nad Kněžnou. Její hodiny vypadají jako opsané z učebnice pedagogiky, možná z Komenského díla Schola ludus. Každé dítě si v její třídě samo volí metodu, jak nejlépe zvládnout zadání. Po skupinové práci se tak může uchýlit do svého sedacího pytle plného kuliček a vzít si na uši sluchátka. Nebo si procvičovat látku se spolužákem.

Cílem je zjistit, co mu jde, kde dělá chyby, co potřebuje opakovat. Tyto zkušenosti se pak stávají podkladem pro čtvrtletní triády, tedy schůzky s rodiči a učitelkou. „Tam mohou děti ukázat, jak vše zvládají, kde mají mezery, okomentují svoje plusy a minusy. Vede je to k zodpovědnosti,“ říká Heřmanová, který vystudovala speciální pedagogiku.

Do soutěže ji nominovala Iveta Pasáková, ředitelka organizace Step by step, kde se učí podle vzdělávacího programu Začít spolu. Jeho principy jsou pedagogika obrácená směrem k dítěti, respektující přístup, partnerská spolupráce s rodiči a podpora práce v centrech aktivit. „Odbourali jsme známkování i rozvrh, spojujeme témata napříč předměty. Třeba v červnu probíráme cestování. Druháci v centru předmětu Člověk a jeho svět porovnávají výhody a nevýhody používání různých dopravních prostředků. V centru českého jazyka zase mají pohádku o vlaku. Rozstříhaný text musejí seřadit a doplnit ho o vlastní zážitky z jízdy vlakem,“ líčí Heřmanová. Sama je především průvodkyní dětí v jejich cestě za vzděláním a úspěchem.

Sdílet zkušenosti

Podobně svoje poslání vnímá i Pavlína Loňková, která obsadila bronzovou příčku národního kola prestižní mezinárodní soutěže. „Když jsem chodila do školy, ne vždy tam byli učitelé, s nimiž mi bylo dobře. Měla jsem sny, že české školství změním, že bude lepší,“ popisuje svoji motivaci pro učitelskou kariéru pedagožka ze Základní školy Labyrinth v Brně. Dodává, že podle ní pozitivní změny opravdu probíhají. Hlavně oceňuje sdílení zkušeností napříč republikou.

„Můžeme si říct i to, že se něco nepovedlo, a poradit se, jak se toho příště vyvarovat,“ vysvětluje češtinářka, která se nezavírá jen do své učebny, ale stala se uznávanou lektorkou.

„Baví mě pracovat se současnou dětskou literaturou a časopisy. S jejich pomocí se učíme faktické věci i kompetence, kritickou gramotnost, rozlišování mezi fakty a názory či domněnkami,“ prozrazuje detaily z kantorské kuchyně.

Pandemie bylo dost

A jak vnímá rok s covidem, kdy místo kontaktu s dětmi musela vzít zavděk internetovým spojením? „Pandemie změnila nás všechny, vnímám vděčnost žáků, že zase můžeme být spolu a vidět se ve 3D. Dnes více než dříve umějí říct, co potřebují. Třeba že by raději pracovali nad úkolem sami nebo že chtějí čas navíc. V tom se jim snažím vycházet vstříc,“ představila Loňková svoje zkušenosti s distanční výukou a jejími následky.

Též přiznává, že byla doba, kdy odučila látku a šla domů. „Postupem času mi to přestalo stačit. Potřebovala jsem vstřebávat informace a zkušenosti od okolí, inspirovat se. Pak přišla chvíle, kdy jsem to chtěla začít vracet. Pokud se dál nevzděláváte a nesledujete, co se děje okolo vás, ustrnete na jednom místě. Děti se vyvíjejí, svět se vyvíjí, takže my s tím musíme držet krok,“ uzavírá oceněná učitelka.