Sleduji čtyřleté a pětileté caparty a nevěřím svým očím. Ocitla jsem se v běžné české mateřské škole, nebo v nějakém sci-fi filmu? Po podlaze se pohybují desítky malých robotických včelek, iPady děti ovládají samozřejměji než tužku, po puzzle skládankách se pohybují ozoboti. Tak to vypadá v Mateřské škole Kytlická v Praze 9. Její ředitelka Kateřina Navarová říká, žeu dětí rozvíjejí „algoritmické myšlení“. Používání technologických vymožeností je tu denním chlebem. Nespadlo to ale z nebe. „Všechno se rozvinulo díky eTwinningu, což je skvělý nástroj pro vzdělávání učitelů,“ vysvětluje Navarová.

Jde o evropský projekt rozvoje pedagogických schopnostía výměny zkušeností, do něhož se zapojilo 800 tisíc učitelů, z toho 10 tisíc českých. „Je to největší online komunita v Evropě, kde si učitelé i žáci zkoušejí nové věci třeba ve virtuální třídě, využívají webinářea bezplatné kurzy,“ vysvětluje Vlaďka Kyselková z Domu zahraniční spolupráce.

Od včerejška třeba běží e-learningový kurz Zelená planeta určený učitelům, kteří chtějí do projektů zařadit aktivity zaměřené na životní prostředí a jeho ochranu.

Zmapování situace

Všechny nabyté dovednosti se zúročují právě letos, kdy se děti ve všech státech Evropské unie část roku učí na dálku. Pokud si s technikou dobře rozumějí onyi jejich pedagogové, není přechod na distanční vzdělávání tak náročný. Nejde jen o schopnost komunikovat prostřednictvím počítače nebo kamery, ale mít také určité návyky. Pokud jsou žáci zvyklí na frontální výklad, kdy sedí v lavicích a zapisují si látku, aniž by se na hodině aktivně podíleli, pak je jejich internetová výuka obdobně nudná.

„Během první vlny koronaviru jsme se plácali po zádech, jak jsme všichni zvládli distanční vyučování, ale podle mě jsme si lhali do kapsy. V mnoha případech mu chyběl obsah, práce se všemi dostupnými nástroji, sdílení dobré praxe. Učit online nejde stejně jako prezenčně,“ zdůrazňuje Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy v Prazea člen týmu připravujícího Strategii vzdělávací politiky 2030+, kterou vláda schválila minulý týden.

Důraz se podle něj zvláště nyní musí klást na kreativitu, kantoři by se neměli bát experimentovat i dělat chyby. Je také zastáncem podrobného zmapování toho, jak na tom školy při vzdálené výuce skutečně jsou.

Třída budoucnosti

Jednodušší to mají učitelé ze škol, kde se učilo inovativněi před pandemií. Třeba v pražské Základní škole Čakovice čtvrtým rokem využívají „třídu budoucnosti“, k níž se inspirovali v Bruselu v rámci projektu iTEC v roce 2012.

Kromě mobilního nábytku, 3D tiskáren či robotických rukou ji charakterizuje především rozdělení na zóny, kde děti v barevně odlišených sekcích pracují na společném úkolu, individuálně bádají, odpočívají nebo hodnotí své výsledky.

„Zpočátku jsem třídu jako nadšenec využívala sama, ale nyní už je její rozvrh plný, rádi do ní chodíi ostatní kolegové,“ říká zástupkyně ředitele Petra Boháčková. Žáci zvyklí na samostatnou práci a sebevzdělávání zkrátka zvládají distanční výuku snáz