V pondělí se otevřely školy pro žáky 9. ročníků ZŠ a maturanty. Jak návrat probíhá?
Mám informace od kolegů a jsem matka deváťačky, takže to vnímám i jako rodič. Na většině míst to probíhá dobře. Zájem je relativně velký, a protože se musíme řídit manuálem ministerstva školství a dodržovat limit patnácti žáků, většinou chodí do školy dva dny v týdnu za účelem přípravy na přijímací zkoušky.

Zmíněný manuál byl kritizován, že obsahoval nelogické požadavky, ale hlavně nebyl závazný, takže si ho ředitelé mohli vykládat po svém. Vnímáte to podobně?
Mluvila jsem o tom s kolegy řediteli v Učitelské platformě, kteří vždy hledají způsob, jak to udělat než důvod, proč to nedělat. Zvládnou tedy i tuto situaci, byť odpovědnost za zdraví učitelů a žáků je obrovská, zvláště když spousta věcí je ponechána na jejich libovůli. Mám na mysli například nošení roušek, kterých se zbavujeme rychleji, než jsme si původně mysleli. S povděkem kvitují fungování telefonní linky ministerstva školství, na niž se dá snadno dovolat a dotazy jsou zodpovídány rychle a pregnantně. Je fajn, že komunikace ze strany ministerstva se během krize zlepšuje.

On-line reportáž ke koronaviru najdete ZDE

U vás maturanti roušky nosí?
My obnovujeme přítomnost žáků od středy, čtvrtý ročník už je ale uzavřený, takže žáci budou chodit jen na dobrovolné konzultace k maturitní zkoušce. Předpokládáme nošení roušek, škola zakoupila stojany na dezinfekci, máme vyhrazené učebny a schválený rozpis pro studenty, aby se jejich skupiny co nejvíce míjely. Naše gymnázium hodně pracovalo online, a tak dětí, které mají potřebu osobní konzultace, není mnoho.

Jak se ředitelé vyrovnali s pasáží v ministerském pokynu ohledně rizikových skupin učitelů, kterým buď měli najít práci, nebo je po domluvě nechat na neplaceném volnu?
V rámci platformy komunikuji se skvělými řediteli, a pokud vím, ti se se svými učiteli domluvili. Neznám ve svém okolí případ, kdy by kolega musel jít na neplacené volno. Na základních školách se to dá hodně kombinovat i s vychovatelkami a asistenty pedagoga, takže učitel, který spadá do rizikové kategorie, může zůstat v režimu učení na dálku. Myslím, že celkově neplacené volno dostali jen jednotlivci tam, kde jim vedení škol nevyšlo vstříc.

Přivítala jste, že českým dětem se školy zpřístupnily už v květnu, nebo byste spíš byla pro italskou cestu, kde se prezenční výuka obnoví až v září?
Máme k dispozici průzkum České školní inspekce mezi řediteli ZŠ, který ukazuje, že část dětí zůstala úplně mimo současný online systém vzdělávání. Je otázka, zda žáci, kteří měli se školou dva a půl měsíce minimální kontakt, budou zrovna ti, kteří teď do ní půjdou.

Proč máte výhrady k prezenční výuce žáků 9. tříd?
Vnímám to jako reakci ministerstva školství na kritiku kvůli jedinému termínu přijímaček na střední školy. Toto rozhodnutí v době velkého rozvolňování restrikcí nedává ještě větší smysl, než nedávalo předtím. Argumenty o epidemiologickém nebezpečí kvůli velkému přesunu dětí nyní už neplatí. Nehledají se cesty, jak to udělat lépe, druhý termín se prostě zrušil. Základní školy ani v běžném provozu žáky na přijímačky příliš nepřipravují, to není podstatou jejich práce. Letos tak mají deváťáci díky specifické přípravě trochu výhodu. Zdůrazňuji však, že zrovna na jednotné přijímací zkoušky se dá výborně připravit na dálku. Učitel pošle test, dítě ho vyplní, odešle a pak se dají konzultovat nejasnosti. K tomu nemusí sedět v lavici.

Platí totéž o maturantech, kteří se nakonec v dostatečném předstihu dověděli, že jejich zkouška začne 1. června?
Platilo by to, kdybychom se bavili jen o gymnáziích, na něž se soustřeďuje největší pozornost. Na nich to proběhne asi bez problémů. Většina dětí ale maturuje na odborných školách, kde je to složitější. U odborných předmětů může výuka a praxe chybět. Profilové maturity tam mohou být pro žáky náročnější.

Může se české školství díky dvěma měsícům netradiční výuky vylepšit, nebo 1. září 2020 bude vše zapomenuto a pojede se postaru?
Toho se bojím. V pondělí jsem dceru vezla do základní školy, která je vedle našeho gymnázia. Když jsem viděla dříve pustou ulici plnou aut, řekla jsem si, že to vypadá jako 1. září. A hned mě přepadla černá myšlenka, že se vůbec nic nezmění. Je to ale hlavně na nás učitelích a také na rodičích, kteří teď blíž poznali, co vzdělávání jejich dětí obnáší. Jako rodič některé věci nechci nechat být, mnohé mi nedávají vůbec smysl. Určitě budou tací, kteří si odechnou a bude je zajímat jen to, co mělo dítě k obědu a jestli nedostalo pětku.

Jakmile skončí „haranténa“ oddechnou si, že děti mohou odložit do školy?
I takoví budou. Mám ale pocit, že jestli se něco na spoustě škol povedlo, tak je to vylepšená komunikace mezi rodinou a školou. Věřím, že když byla v době krize dobře nastavena, tak v době po ní se z toho může jen těžit. Osobně se rozhodně nehodlám vzdát různých online prostředků, které ve výuce budu používat systematičtěji. Budu víc přemýšlet o motivaci studentů, která teď byla hodně prověřena, když nad nimi nebyl bič neomluvených hodin. Budu se víc sama sebe ptát, zda vyučuji dostatečně atraktivně a dokážu dětem vysvětlit, proč to pro ně v životě bude důležité. U každého úkolu se zamyslím, zda jim ho dávám proto, že je smysluplný, nebo jen proto, aby měli práci.

U nás na gymnáziu se pedagogický sbor nesmírně posunul, spousta kolegů přešla do online výuky, hodně se sami naučili. Ukázalo se také, jaké školy mají dobré či špatné vedení, protože na tom velmi záleží. Přála bych si, aby učitelé i do budoucna uměli rodičům vysvětlit, proč je formativní hodnocení lepší než jednička, trojka či pětka a že je důležité učit některé kompetence, jako je seberozvíjení nebo organizace času. Věřím, že nás to všechny posune k lepšímu, ale fakt se bojím, abychom se nevrátili do vyježděných kolejí.