V tomto případě odvolání pana Staňka vnímal jako svůj ústupek a čekal na podobný z naší strany,“ uvedl Zaorálek. Dodává, že Zeman je bytostný politik, který se nenechá jen tak porážet. „Navíc je dnes v takové pozici, že si to může dovolit,“ míní ministr.

Pružný Babiš

Zdůvodňuje také své rozhodnutí vstoupit do Babišovy vlády, což v době vnitrostranického referenda odmítal. Tehdy byl přesvědčen, že v opozici se sociální demokraté budou moci vůči ANO, které je vnitřně nastaveno spíš pravicově, lépe vymezovat. Když ho ale předseda strany Jan Hamáček požádal o pomoc, neodmítl.

„Platí totiž, že Andrej Babiš je politik, který se dost přizpůsobuje svému partnerovi, protože sám není nijak programově vyhraněný. Jsem si jistý, že kdyby byl ve vládě s ODS, která mu je bližší, dělal by nejen v této oblasti jinou politiku, například při privatizaci veřejných služeb, zdravotnictví, školství či dopravy, což je pro mě jedna z největších hrozeb,“ říká Zaorálek.

Ministr nemá mudrovat

V rozhovoru se také věnuje budoucnosti Národní galerie v Praze a Muzea umění v Olomouci. Zdůrazňuje, že šéf resortu není od toho, aby určoval, co se kde má vybudovat: „Necítím se povolán k tomu, abych jezdil po republice a vysvětloval radním, co mají dělat. Je přece směšné, aby ministr kultury mudroval, co kde mají postavit a že by třeba místo knihovny měli postavit galerii nebo zimní stadion.“

Co by Lubomír Zaorálek doporučoval špatně placeným umělcům a pracovníkům kulturní sféry? Inspiraci našel v denících Franze Kafky. A proč si myslí, že teprve nyní uvádíme do praxe některé marxisticko-leninské poučky?

Dozvíte se v rozhovoru Deníku, který najdete v jeho pátečním tištěném vydání.