Uvedl jste, že do Velikonoc bychom se měli dostat na kýženou tisícovku nakažených denně. Podaří se to?
Pravděpodobně ne. Tisícovka by byla ideál, ale když se dostaneme na dva tisíce, bude to dobré.

Co pro to udělat?
Dodržovat platná opatření. Ukazuje se, že nepříjemné zákazy výjezdů za hranice okresů zpomalily šíření vlny britské mutace, která projde. Další podmínkou je masivní testování ve firmách, bez něhož by podniky vůbec neměly fungovat, protože jsou velkým epidemiologickým rizikem. Zasazuji se o to, aby se tam antigeny testovalo co nejčastěji.

Je podniková sféra opravdu tak riziková, když aktuálně vykazuje necelé procento pozitivních záchytů?
Je prokázáno, že pracovní prostředí je největším epidemiologickým rizikem. Nejsme stát, který může skutečně velkou masu zaměstnanců poslat na home office, je tady spousta závodů, kde lidé musejí být v provozu. Proto je testování jediná šance, ale mám obavu, že výsledky testování neodrážejí úplně realitu, zejména používají-li se samoodběrové testy.

Vidím to stejně. V provozech se netestuje nejspolehlivější metodou PCR, což je z finančního hlediska logické…
Myslím, že v tom problém není, dnes už šly ceny PCR testů oproti loňsku dolů, takže by se to třeba i zaplatilo. Problémem je logistika, PCR testy se musejí odvážet do laboratoře, kde se testuje každý vzorek. Navíc jejich prioritou jsou v této době stále pacienti s příznaky nebo lidé po karanténách.

Zkrátka platí, že pro podnikovou sféru se používají antigenní testy, ale i u nich jsou rozdíly ve spolehlivosti. Je známo, že vy preferujete odběry ze zadní části nosohltanu. Proč?
Jsou na to studie a máme v tom dobrou zkušenost z IKEMu. V tom jsem konzistentní už od loňska. Měl by to být vždy stěr z nosu, čím hlouběji, tím lépe. Možná je kombinace výtěru z nosu a úst, jak jsme to podstoupili při cestě v Izraeli. Ale neměl by si to dělat pracovník sám.

Pokud mluvíme o odběru ze zadní části nosu, může ho dělat jen zdravotník?
Dá se to lehce naučit, ideální je zdravotník, ale může to být medik nebo kdokoli, kdo má průpravu. Jedinou podmínku by mělo být, aby nešlo o samoodběr.

Jste zastáncem minimálně dvou antigenních testů na pracovišti během týdne. Co přesně od toho očekáváte?
Čím větší záchyt infikovaných jedinců se podaří, tím méně se nákaza bude šířit a zatěžovat zdravotní systém a samu firmu. Nejhorší je, že bezpříznakoví jedinci přijdou domů a tam nakazí půl rodiny, která to předává dál. Nebo člověk zajásá nad jedním negativním testem a za tři dny je přenašečem, aniž o tom ví. Tento řetězec je třeba přerušit.

Je to ale k něčemu platné, když vlastně nefunguje trasování, protože své kontakty hygieně skoro nikdo nehlásí? Změní se to po přijetí zákona o zvýšení denního příspěvku během infekčních nemocí a karantény na 370 korun?
Jistě, taková motivace je nutná.

Samotestování má také pomoci při návratu žáků do škol. Kdy a za jakých podmínek se tak stane?
U dětí je testování složitější. Na školy má každý stát jiný názor. V USA se například testování žáků nedoporučuje, protože je to zatěžující. Preferují tam výuku na směny a přísné dodržování hygienických opatření. Testují se tam jen učitelé. Ve Velké Británii dělají dětem testy rodiče. Způsobů je tedy několik, osobně na to nemám ucelený názor, je třeba se před otevřením škol dohodnout.

Fakt je, že české děti doplatily na pandemii asi nejvíc, bez prezenčního vyučování jsou nejdéle v Evropě. Vidíte to i vy jako zásadní problém?
Ano. Vzdělání trpí nejvíc. Projeví se to v dlouhodobém horizontu víc než výpadek zisků v podnikatelské sféře. Ušlý čas a kontakt se spolužákya učitelem školákům nenahradíte. Proto se zasazuji o to, aby při rozvolňování byly školy, respektive jejich první stupeň, prioritou. Podmínkou otevření je srazit množství virové nálože v populaci na minimum.

Znamená to, že letošní Velikonoce budou uzamčené, bez pomlázek, koled, chození po sousedech?
Bohužel, bude to tak. Neznamená to ale, že musíme být doma. Naopak všichni bychom se měli snažit být venku, v přírodě. Čili nebýt zavřeni mezi čtyřmi zdmi, ale nepotkávat se.

Jaký recept máte pro městské obyvatelstvo, které třeba žije v panelácích, ale má nějakou zahrádku, chatu či chalupu a chtělo by strávit svátky tam?
To by podle mě šlo. Když vyjedou z města na Velikonoce jednosměrně na svoji chatu a zůstanou tam, policie by to měla umožnit.

Nezkomplikuje situaci to, že si budou muset nakoupit a mohou roznést nákazu do méně zasažených částí republiky?
Obchody s potravinami jsou ale otevřené pořád, musejí se striktně dodržovat hygienická nařízení. Pochopitelně riziko by bylo, kdyby se lidé cestou na chalupu třikrát zastavili na nákup a zvýšili možnost přenosu. Máme čtrnáct dní na to, abychom vše promysleli. Osobně bych opravdu nerad lidem řekl, že musejí být na Velikonoce zavřeni doma. Řešení však po ruce nemám. Museli bychom umět lidem vysvětlit, čeho se mají vystříhat a co dodržovat, aby se situace zase dramaticky nezhoršila. Rozhodně by tomu nepomohlo, kdyby lidé z více nakažených okresů odjeli do těch méně zasažených a setkávali se s přáteli.

Umět to lidem vysvětlit. To je asi jedno z nejbolavějších míst celého roku s koronavirem. Než jste se stal tváří epidemie, jak říká premiér Andrej Babiš…
Toto označení mi trochu vadí. Nechci být žádnou tváří, a už vůbec ne novým Prymulou, jak se občas píše.

Chtěla jsem říct, že ať je tou tváří kdokoliv – ministři Adam Vojtěch, Roman Prymula nebo Jan Blatný – nedaří se veřejnost přesvědčit, že vláda přijímá správná rozhodnutí a nezbytná opatření. Umějí to jinde lépe?
Nepochybně. V úspěšných zemích je tou tváří po celou dobu jedna osoba. Opatření se tam také nemění tak často, takže vysvětlující osoba může být konzistentní a neobhajovat něco, co obhájit nelze. U nás museli noví ministři nebo odborníci hájit rozhodnutí svých předchůdců nebo předsedy vlády, s nimiž vnitřně nesouhlasili. Tady měla být jedna nezpochybnitelná autorita, které by věřila drtivá většina obyvatelstva. Ale to už jsme prošvihli. Každá další tvář vzbuzuje spíše smích, protože lidé si říkají, tak se ukaž, stejně brzy skončíš.

Asi tomu nepomohly ani personální turbulence na ministerstvu zdravotnictví, kde se během roku vystřídali nejen tři šéfové, ale i hlavní hygieničky, náměstci, koordinátoři očkování a další. Jak negativní dopad to na populaci má?
Pozitivní určitě ne. Pokud lidé odcházejí, protože se cítí vyhořelí nebo zklamali, je to dobře, ale pokud schází kontinuita, důvěra lidí jde logicky dolů.

Někteří vyhořeli, ale třeba bývalý koordinátor očkování Zdeněk Blahuta nebo náměstek Aleksi Šedo hovoří o premiérových nekompetentních zásazích a mikromanagementu nebo ministrově neschopnosti komunikovat se svým týmem. Chápete, že lidé s odborným kreditem u toho prostě nechtěli být?
To určitě chápu. Z odborné komunity pochopitelně zaznívá kritika na premiérův mikromanagement. Měli bychom ale každý začít u sebe, a proto musím říct, že mnozí experti poskytovali politikům totálně konfliktní názory. Předseda vlády Babiš má v telefonu tisíce lidí, které žádá o radu. Jenže třeba loni v létě ohledně roušek zřejmě šlo o pohledy ode zdi ke zdi, nebo snad nikdo neměl odvahu se mu postavit?

Není tu odborná instituce, kde by se lidé pohádali, ale pak přinesli jednotný výstup. Je ovšem také fakt, že když se loni na podzim nabídli odborníci s pomocí, brzy odešli s tím, že ministerstvo zdravotnictví jejich doporučení překroutilo a pak je začalo vinit z něčeho, co vůbec nenavrhovali. Když jsem teď vytvořil odborný tým, řada kolegů mi kladla na srdce, že s ministerstvem nechce mít nic společného, protože s ním mají tuto špatnou zkušenost. Občas mám pocit, že už jsem poslední, kdo nad státem nezlomil hůl.

A jste?
Nevím, ale moc mne to netrápí. Skutečně hodně odborníků už se státem spolupracovat nechce. Půlka mi nadává, že jsem se spolčil s Babišem, půlka si myslí, že tento stát nestojí vůbec za to, aby mu pomáhali, neboť je zklamal.

Dost smutné.
Strašně smutné, dobrá vizitka pro stát to není. Jenže on opravdu funkční není. Jestli ale v této zemi chceme žít, neměli bychom nad ním lámat hůl. Bez ohledu na aktuální politickou reprezentaci je to pořád náš stát, budou v něm vyrůstat naše děti.

Koho jste tedy přemluvil k účasti ve svém odborném týmu, který nakonec bude fungovat pod ministerstvem zdravotnictví, neboť jinak Jan Blatný hrozil rezignací?
Je v něm dvanáct lidí, mohu jmenovat například bezkonkurenční hvězdu Jana Kulveita. Jsem rád, že právě on, který působí v Oxfordu, účast přijal. Dále je tam paní doktorka Tachezy, viroložka, imunolog Zdeněk Hel, ale také ústavní právník Jan Kysela nebo ekonom Štěpán Jurajda, dále Rostislav Maďar, René Levínský, Martin Buchtík a další.

Z toho složení vyplývá, že z vašeho pohledu covid zdaleka není jen medicínská záležitost.
Pochopitelně, má dopad do všech společenských struktur.

Evropa tento týden žila otázkou bezpečnosti vakcíny AstraZeneca, řada zemí pozastavila očkování touto látkou, byť Evropská léková agentura neshledala příčinnou souvislost mezi ní a krevními sraženinami způsobujícími úmrtí.
Doufám, že to dobře dopadne a AstraZeneca se znovu vrátí do hry. Nevím, kolik úmrtí bylo celkově, podle mě šlo o jednotky případů, ale nikdy se neodhalila příčinná souvislost mezi vakcinací a krevní sraženinou. Kdyby se kauzalita prokázala, očkování se musí zastavit, ale tomu opravdu nic nenasvědčuje.

Proč tedy některé země očkování pozastavily?
Jsou opatrné a mají dostatek jiných vakcín. Pozastavily to jen na pár dnů do rozhodnutí Evropské lékové agentury. Podle mě krevní sraženiny nemají buď vůbec žádnou příčinnou souvislost, nebo mohlo jít o nějakou znečištěnou šarži. Vezměme v potaz, že touto vakcínou byly bez potíží naočkovány miliony lidí. Navíc je známo, že SARS-CoV-2 způsobuje tromboembolickou nemoc, spousta pacientů s covid-19 zemřela na krevní sraženiny. Je mnoho lidí, kteří se nakazili po aplikaci první dávky a pak zemřeli. Nikoliv ovšem na následky očkování, ale na krevní sraženiny způsobené virem. Avšak mohou být i jiná vysvětlení.

Hovoříte o milionech lidí, kteří byli bez vedlejších účinků naočkováni AstrouZenekou. Nedá se ale totéž říct o Sputniku V, kolem něhož je tolik ostrých sporů?
Osobně si myslím, že Sputnik V je bezpečná a účinná vakcína. Moje pochyby se týkají jiných věcí. Rusové ho schválili pro užívání rychleji, než dovolují standardní postupy. Nevím, proč nepožádali EMA o certifikaci, když chtěli, aby se Sputnikem V očkovalo v Evropě. A proč mlžili kolem žádosti, kterou podle svého tvrzení podali, byť to nebyla pravda. Tyto okolnosti nevzbuzují důvěru.

Navíc jsem si jistý, že ruská vakcína, respektive deset tisíc jejích dávek, by nám nijak nepomohla. Jde o čisté politikum, v jehož důsledku by prezident Putin mohl všude ve světě hlásat, že zachránil Českou republiku. V okamžiku, kdy tu máme statisíce schválených vakcín, by to nebyla pravda, jen čistá propaganda. Rusové mají dobrou vědu, ale jejich dlouhodobým cílem je rozhádat Evropskou unii. My máme úplně jiný problém, a tím je urychlené vyočkování všech dodávek, které budou přicházet.

Nebojíte se, že právě tato logistická operace se může zadrhnout, když se pořád objevují informace o vakcínách, které zbytečně leží ve skladech?
Distribuci nerozumím, ale je jasné, že na tu se musíme soustředit. Mnozí praktici už teď chtějí očkovat, ale nemají dost vakcín, i když v republice jsou. To se musí vyřešit.

Co říkáte rozhodnutí vlády podpořit vývoj české vakcíny 250 miliony korun?
Podpora vědy je dobrá věc, ale v globalizovaném světě určitě stojí za to, jakkoli se zapojit do mezinárodních perspektivních projektů. Čím více se o to budeme snažit, tím lépe. Pochopitelně musí jít o spolupráci s vyspělými státy, jako jsou země EU nebo Izrael. Třeba pro česko-ruskou společnost na vývoj vakcíny bych nebyl.

Ve strategii testování a později očkování je hlavním kritériem věk. Podle profesora Jiřího Berana by ale účinnější cestou byla kombinace věku, obezity, cukrovky a ischemické choroby srdeční. Podle něj se tito lidé měli od počátku sledovat a také očkovat, čímž by se výrazně snížila zátěž nemocnic. Nezní to logicky?
V tom souhlasím jen z části. V odborné komunitě se vedly velké spory, zdali jen věk, či rizikové faktory, nebo obojí. Podle mě bylo důležité do strategie začlenit rizikové skupiny, sám jsem se podílel na jejím vzniku, takže mám spoluzodpovědnost. Věk je pořád nejdůležitější, ale musejí se k němu přidat i další faktory.

V The Economist teď vyšel článek, který potvrzuje, že právě prevence zasažení rizikových skupin, samozřejmě i s ohledem na věk, je zásadní při obsazenosti jednotek intenzivní péče. To, že jsme prosadili zařazení těchto rizikových skupin do registru, pomůže odlehčit nemocnicím. Právě tito pacienti totiž zůstávají v nemocnicích nejdéle. Když je včas a rychle naočkujeme, nemusejí tam být vůbec, proto podporuji i doporučení posunout druhou dávku na 42 dní u mRNA vakcín (Pfeizer, Moderna).

Zúčastnil jste se s premiérem Babišem cesty do Izraele, který je premiantem v očkování a vůbec zvládání pandemie. Jaké největší poučení jste si z ní vzal?
Poučné například je, že izraelský zdravotník nemusí dělat všechno sám, byrokracie jde mimo něj. Asi i díky tomu, že zdravotnictví je tam plně elektronizované, takže při očkování nebo příjmu v nemocnici lékař okamžitě ví, jakého pacienta má před sebou.

Snad nejvíc mě ale zaujalo, že celá ta země je pozitivně naladěná, oni se mezi sebou nehádají. Mají za sebou tak dramatickou historii, že když přijde nějaká katastrofa, semknou se, nekafrají, nepodvádějí, neobcházejí nařízení, jsou mentálně nastaveni na to, že trpělivost přináší ovoce. Zatímco my jsme úplně hotoví z toho, že pár měsíců nemůžeme do posilovny nebo do baru. Líbí se mi i jejich zelené pasy pro naočkované lidi.

Neberou to jako diskriminaci těch, kteří vakcínu odmítají nebo ji dostat nemohou?
Ne. Berou to úplně z opačného konce. Vědí, že prioritně jsou naočkovaní lidé starší nebo z rizikových skupin. A ti už mají život dost komplikovaný nebo jsou na jeho sklonku, a proto si zaslouží nějaké výhody. Mladá a zdravá populace, která přijde na řadu jako poslední, jim to nezávidí, ale přeje. Obávám se, že u nás by to takhle bral málokdo a ozývaly by se hlasy proti zvýhodňování těchto skupin obyvatelstva. Už mi chodí e-maily, že chci, aby tu byli občané druhé kategorie. To je nedorozumění.

Máme vůbec šanci dostat se tam, kde je Izrael, tedy být funkčním státem, který sází na chytrá řešení?
Myslím, že to chce generační obměnu. Musíme se zbavit zátěží, které si neseme z komunismu. Závist, rovnostářství, kafrání, negativita, to jsou vlastnosti, které nás brzdí a jichž bychom se měli chtít zbavit. My se umíme jen opírat do politiků, ale oni nespadli z nebe, jsou naším věrným odrazem. Přestaňme hledat viníka jinde a začněme u sebe. To, že po Babišovi přijde Bartoš nebo Fiala, samo o sobě změnu nepřinese. Dokud to pro nás stále budou „oni“ a budeme na ně přenášet vinu za všechno zlé, nepohneme se dál.

Kdo je MUDr. Petr Smejkal
Narodil se 29. června 1972 v Praze.Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V devadesátých letech minulého století studoval v USA. Má atestaci z interního lékařství na Columbia University. V roce 2010 atestoval v oboru infekčního lékařství. Absolvoval Diplomatickou akademii Ministerstva zahraničí ČR.

V roce 2013 založil v rámci Ústřední vojenské nemocnice Kliniku infekčních nemocí, kde působil do roku 2018 jako primář.

Nyní je hlavním epidemiologem v IKEM Praha, pracuje také jako infektolog, na částečný úvazek působí v Northern Light Maine Coast Hospital v americkém Ellsworthu.

V únoru se stal členem Rady vlády pro zdravotní rizika a v březnu šéfem dvanáctičlenného odborného týmu na zvládání epidemie covid-19.