„Je to jeden z nejkrásnějších dárků, které jsem dostala k narozeninám," řekla po vyslechnutí verdiktu Königsmarková, která teď slaví šedesátiny.

Proč její stížnosti soud vyhověl? „Na stěžovatelku byly kladeny poměrně značné nároky, pokud měla z nejasných příznaků odhadovat možnosti vzniku i poměrně vzácného poškození plodu, jakou je hypoxie (nedostatek kyslíku 
v těle, pozn. red.), ke kterému dochází i ve vybavených porodnických zařízeních," uvedla v nálezu soudu soudkyně Ivana Janů. Podle ní by předpokládání všech možností a reakce v předstihu musela vést k vyloučení domácích porodů, což by ale bylo porušením práva na svobodu volby. Předchozí soudy také nectily presumpci neviny 
a nezohlednily, že znalecký posudek není nestranný. Navíc Königsmarkové znemožnily podat vlastní důkazy.

„Rozhodnutí soudu je důležité i pro studentky porodní asistence, které když vyjdou ze školy, bojí se, že mohou být kriminalizovány. Teď mají naději, že budou moci svoje povolání vykonávat svobodně," říká Kateřina Hájková Klíčová z Unie porodních asistentek. Zároveň dodává, že je dnes pro asistentku obtížné vůbec získat povolení k činnosti. „Krajské úřady odmítají udělovat oprávnění v plné šíři, většinou dávají registraci Porodní asistentka – bez vedení porodu. Když už udělí plnou registraci, jsou asistentky ústně zastrašovány, že pokud se úřad dozví o poskytnutí pomoci při domácím porodu, registraci může vzít," dodává Hájková Klíčová.

Ministerstvo řeší pravomoce asistentek

O rozsahu pravomocí porodních asistentek nyní jedná na ministerstvu zdravotnictví pracovní skupina. Ani tady se ale debata neobešla bez problémů a první skupina musela být rozpuštěna. Do té současné už ale porodní asistentky a zastánci lidských práv vůbec nebyli přizváni. Zůstali tu pouze zástupci ministerstva a porodníci, kteří jsou striktními odpůrci porodů mimo zdravotnické zařízení.

„Výsledkem, k němuž se ubíráme, by měla být možnost rodit bez přítomnosti lékaře jen s porodní asistentkou ve zdravotnickém zařízení," řekl před časem šéf pracovní skupiny Ferdinand Polák s tím, že ani porodní domy nejsou na pořadu dne. „Dnes se čtvrtina porodů provádí císařským řezem, z toho polovina je neplánovaných. Jedním z důvodů je vyšší věk rodiček. Když se objeví problémy a žena začne krvácet, je to často otázka sekund," vysvětluje negativní postoj k domácím porodům 
a porodním domům gynekolog Roman Chmel z pražského Motola.

Zatímco v roce 2000 porodilo mimo zdravotnické zařízení 200 žen, v roce 2009 jich bylo už 400. Většinou šlo o případy, kdy žena nestihla dojet do nemocnice a porod mimo ni nebyl zamýšlený. Žen, které před 13 lety skutečně plánovaly rodit doma, bylo pouze 20, v roce 2009 už se ale jejich počet vyšplhal na 150. Pokud se dnes žena rozhodne pro domácí porod, musí podepsat svobodný a informovaný souhlas, že byla seznámena s riziky, jimž se vystavuje. Určitě by si také měla zajít na ultrazvuk, genetické testy a laboratorní vyšetření, které ukážou, zda je dítě v pořádku.

Porodní právnička Adéla Hořejší z Ligy lidských práv: Šikanózní postoj je v posttotalitních zemích běžný

HořejšíSoudy ohledně domácích porodů zdaleka nekončí. Zatímco Ivana Königsmarková se ocitla zpátky na začátku soudního procesu, dvě české ženy, které kvůli státním obstrukcím nemohly porodit doma s asistentkou, čekají na projednání své stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva. V podobném případu už jednou stěžovatelce vyhověl, upozorňuje Adéla Hořejší.

Bude rozhodnutí Ústavního soudu znamenat pro Ivanu Königsmarkovou zproštění viny, nebo nižší trest?
Soudy teď musí zohlednit nález Ústavního soudu, víc bohužel nelze předjímat. Můžu ale říct, že nález je neobvykle rozsáhlý.

Co bude rozsudek znamenat pro porodní asistentky obecně?
Je to pro ně příznivé rozhodnutí, i když se samozřejmě týká jednoho konkrétního případu. Argumentace soudu má ale širší charakter: poukazuje na to, že neexistují profesní standardy porodních asistentek a v případě, že by bylo nutné, jak shledaly předchozí soudy, řídit se standardy lékařskými, tedy pro porod v porodnici, pak je domácí porod fakticky vyloučen. To ústavní soud reflektoval a vyhodnotil, že jde o chybu.

V září se v souvislosti s domácími porody v Česku bude konat soud také ve Štrasburku.
Dosavadní charakter tohoto řízení nasvědčuje, že se tomu velmi vážně věnuje. I skutečnost, že je nařízeno ústní jednání, je vysoce neobvyklá – od doby, kdy ČR přistoupila k evropské úmluvě o lidských právech, bylo asi jen šest ústních jednání, ačkoliv jsou tam desítky tisíc, možná i sta tisíce stížností.

Ve prospěch domácích porodů už soud jednou rozhodl…
V případu Ternovzská proti Maďarsku byla stížnost úspěšná. Podobala se přitom tomu, co předložily české stěžovatelky. Šlo stejně jako 
v našem případě o ženu, která si přála rodit doma s péčí porodní asistentky, ale nemohla toto právo uskutečnit, protože Maďarsko bránilo asistentkám v práci. I u nás je jim znemožňován výkon povolání v plném rozsahu. Soud už tedy judikoval, že součástí práva na soukromý a rodinný život je i právo rozhodnout se 
o okolnostech a způsobu porodu. Do toho patří i to, že by při tom žena měla mít zajištěnu péči. U nás už asistentkám kompetence přiznává i zákon, ale stát obstrukcemi a šikanózním jednáním v tomto brání a ženy u domácího porodu nemají dostupnou péči.

Pokud štrasburský soud rozhodne ve prospěch stěžovatelek, bude potřeba nějaká zákonná úprava?
Nijak zvlášť, šlo by jen 
o drobné změny a hlavně by stát musel respektovat zákony, které již existují. Nyní paternalisticky brání porodním asistentkám v péči.

Ve kterých evropských zemích je situace obdobná jako u nás?
Hranici lze udělat snadno – je mezi zeměmi s ustálenou demokracií a posttotalitními státy. Norsko, Švédsko, Island, Británie, Německo, zkrátka země na západ od nás a další vyspělé státy – USA, Izrael, Austrálie – ty všechny svobodnou volbu umožňují 
a péči porodních asistentek podporují, dokonce někdy jako primární. Státy posttotalitní – ČR, Slovensko, Maďarsko – péči znemožňují. Z toho je jasné, kde je podstata problému: v pochopení moci a v tom, že naše demokracie je příliš raná na to, aby plně respektovala lidská práva.