Dánský astronom, astrolog a alchymista Tycho Brahe, který byl dvorním astronomem císaře Rudolfa II., zemřel právě před 420 lety, v sobotu 24. října 1601. Bylo mu teprve 54 let a jeho smrt jako by v mnohém kopírovala jeho život – také byla výstřední, zvláštní, nevysvětlená a tajemná. A také zasahovala do těch nejvyšších společenských kruhů.

Výstřední vědec

Málokterá osobnost světové vědy měla pestřejší, výstřednější a pozoruhodnější osud než Tycho de Brahe. V souboji ztratil nos, takže nosil kovovou náhražku, jeho příběh dost možná inspiroval Williama Shakespeara k napsání jeho nejslavnější tragédie Hamlet, a jeho smrt představuje doslova renesanční detektivku, v níž nechybějí ani významní a důležití podezřelí: například Brahův nástupce Johannes Kepler nebo sám dánský král Kristián IV.

Brahův život byl zvláštní už od jeho raného dětství. Když mu byly dva, ukradl ho jeho rodičům jeho strýc, bohatý dánský šlechtic Jørgen Brahe. Proč tak učinil, je dodnes otázkou, skutečností ale zůstává, že se na chlapci nijak nezpronevěřil a podporoval jej v jeho zálibách.

Venkované napadají během třicetileté války rabující žoldnéře
Před 390 lety vtrhli do Čech Sasové. Přivedl je sem masakr spáchaný Habsburky

Když v roce 1560 spatřil šestnáctiletý mladík zatmění Slunce, zatoužil stát se astronomem. Rychle pochopil, že má-li tato věda dosáhnout pokroku, vyžaduje to zejména systematická a přesná pozorování noční oblohy. Jako technicky zdatný zdokonalil za tímto účelem mnohé astronomické přístroje a další přímo vynalezl. Velkou část svého života strávil sestavováním jednoho z největších souborů astronomických dat nejen své doby, ale v celých lidských dějinách.

Přitom nebyl ani zdaleka suchopárný. To dokázal ve svých dvaceti, kdy se pohádal s dalším mladým dánským šlechticem jménem Manderup Parsbjerg (údajně o matematický vzorec) a následoval souboj, v němž astrolog navždy ztratil špičku svého nosu a musel nosit protézu – nejčastěji měděnou, ale pro slavnostní příležitosti měl zřejmě i zlatou a stříbrnou.

Na dvoře Rudolfa II.

Záliba ve výstřednostech neopustila Braha ani v Praze na dvoře císaře Rudolfa II., kam byl pozván poté, co se rozkmotřil s novým dánským králem Kristiánem IV. (zatímco Kristiánův otec, král Frederik II. byl k jeho vědeckým pozorováním nadmíru vstřícný a nechal jej vybudovat observatoře a laboratoře na dánském ostrově Hvern, Kristián tuto náklonnost ani zdaleka nezdědil, a měl k tomu možná důvod – bude o něm ještě řeč).

Brahe tedy v roce 1599 přesídlil do Prahy a brzy se stal výraznou postavou tehdejší společnosti. Bydlel v domě na Novém světě, na cestách i při banketech ho provázel jako jeho osobní šašek trpasličí člověk nazývaný jako Jepp, o němž věřil, že má spirituální schopnosti, a s Rudolfem II. sdílel vášeň pro chov zvířecích mazlíčků.

V roce 1601 zemřel při banketu, přičemž navzdory legendě nešlo o banket pořádaný císařem, kde mu etiketa zakazovala vstát od stolu, ale o slavnost u Petra Voka z Rožmberka, kde prý bujaře popíjel. Začal si však stěžovat na to, že není schopen močit, a po 11 dnech nesnesitelných bolestí zemřel.

Detektivka plná slavných podezřelých

Legenda o Brahově smrti dále tvrdí, že mu močový měchýř nakonec praskl, to ale není možné – lékařská věda později prokázala, že měchýř prasknout nemůže, prostě by se vyprázdnil samovolně (vědec by se počůral).

V roce 1996 byly Brahovy ostatky opakovaně exhumovány a zkoumány, přičemž se našlo jedovaté množství rtuti na jeho knírcích a v koříncích vlasů. Kdyby se rtuť našla v kostech, znamenalo by to, že byl dlouhodobě vystaven jejímu působení – například při svých experimentech. Rtuť v koříncích vlasů však naznačovala spíše to, že jí dostal naráz velkou a smrtelnou dávku; že byl možná úmyslně otráven.

Poprava sedmadvaceti českých pánů dne 21. června 1621
Popravu 27 českých pánů dodnes provázejí mýty, 11 lebek tajemně zmizelo

Kdo mohl mít zájem na jeho vraždě? Vracíme se k Hamletovi a k oné podivné nevraživosti mladého krále Kristiána IV. Podle některých historiků měl totiž charismatický Brahe románek s jeho matkou, a když devatenáctiletý Kristián zasedl po svém zesnulém otci na uprázdněný trůn, musel kvůli jeho hněvu uprchnout. Příběh pak měl inspirovat Shakespeara k sepsání dodnes strhujícího příběhu o princi váhajícím pomstít královraždu.

Dánský panovník však není jediný, kdo mohl mít zájem na Brahově smrti. A také další potenciální pachatel nosí slavné jméno. Ze skonu dánského astrologa totiž nejvíce těžil jeho následník Jan či Johannes Kepler, protože Brahe po sobě nezanechal zákonné dědice. Měl sice více dětí, ale protože se oženil s prostou ženou, nebyly považovány za legitimní dědice jeho majetku. Unikátních Brahových údajů z astronomických pozorování, včetně katalogu více než tisíce popsaných nových hvězd, se tak po jeho smrti zmocnil právě jeho žák Jan Kepler.

Stavovské povstání začalo druhou pražskou defenestrací v květnu 1618
Mučení a smrt. Někteří předáci stavovského povstání měli být zaživa rozčtvrceni

Josua a Anne-Lee Gilderovi ve své knize Nebeská intrika z roku 2004 naznačují, že Kepler ve skutečnosti Braha zavraždil, aby se k těmto datům dostal, ale žádné důkazy nepředkládají.

Nový výzkum Brahových ostatků, provedený v roce 2010 pomocí počítačové tomografie, nakonec zjistil, že o žádnou vraždu nešlo. Rtuti přece jenom nebylo tolik, aby to mohlo způsobit náhlou smrt. Slavný astrolog zemřel v Praze přirozenou smrtí.