petr vasicekIncident už vyšetřuje indonéská policie a kriticky ho popisuje i deník Jakarta Post.
„Vyslýcháme svědky. Jména podezřelých vám neřeknu, ale zjišťujeme, jestli nešlo o kriminální čin,“ řekl pro Jakarta Post mluvčí policie na Bali Antonius Reniban.

Instruktoři ignorovali varování

Podle indonéských úřadů se instruktoři Jeglíkova centra v nejnovějším případě dopustili hrubé nedbalosti.

„Meteorologická agentura varovala, že v oblasti bude během července a srpna rozbouřené moře. Nevím, proč Jeglíkova potápěčská firma ignorovala toto varování a nechápu, na základě čeho usoudili, že je tam bezpečné místo k potápění,“ řekl Putu Suardana ze záchranného týmu.

A ostrými slovy nešetří ani další profesionální potápěči.

„Na takové místo se mohou pouštět lidé, kteří za sebou mají minimálně sto ponorů. Bauerová měla jen čtyřicet. Navíc ji jistil sotva patnáctiletý potápěč,“ dodala manažerka Světového potápěčského klubu Sue Beebová pro Jakarta Post. Podle ní neměl instruktor evidentně o svých svěřencích přehled.

Agentura: konkurence nás chce zlikvidovat

Milan Jeglík pochybení odmítá. „Bauerová se nedržela pravidel, která už dříve stanovil průvodce při instruktáži před potápěním. Při pomalém sestupu se odtrhla od průvodce a nedokázala se dostat ke hraně zlomu, kde na ni ostatní čekali,“ řeklDeníkuuž v neděli Jeglík. Nic nehodlá utajovat.

Po nehodě jsme obeslali všechny klienty a informovali jsme je, co se stalo. Nabízeli jsme jim vrácení peněz, ale zatím se nikdo potápěčské dovolené nezřekl. Jsou to pomluvy. Konkurence mě chce zlikvidovat, ale to se jí nepodaří,“ prohlásil Jeglík.

Bývalý zaměstnanec: Jeglík udělal ostudu

Proti jeho instruktorským znalostem však svědčí také bývalý zaměstnavatel Jiří Hruška z Českých Budějovic. Ten se potápění věnuje třicet let a na Bali působí už od roku 1998. Dosud se žádnému z jeho klientů nic nestalo.

,,Pracoval u mě od roku 2002 a zákazníci s ním byli postupem času nespokojeni,“ tvrdí Hruška. Podle něj je Jeglík typem průvodce, který se spíš snaží ukázat svým klientům krásu podmořského světa, než aby zodpovědně dbal na jejich bezpečnost.

,,Jakmile někoho odnáší od skupiny proud, musí instruktor okamžitě za ním. Hluboce se stydím za to, že jsem takového instruktora vyslal do světa,“ říká otevřeně Jiří Hruška. Jeglík se brání, že od něj odešel kvůli pohledávkám a sporům.

Bývalý zaměstnavatel má však jinou verzi. Jeglík měl způsobil ostudu na svátku Galungan. V době, kdy místní nesmí svítit a rušit klid, uspořádal hlučný večírek. Domorodce, kteří přišli upozornit na nevhodné chování, pak podle svědků zbil. Před pomstou se pak musel skrývat v horách.

Další potápěč se dosud pohřešuje

Jeglíkova firma má přitom za sebou už jeden podobný incident také u ostrova Lembongan. V listopadu minulého roku odnesl ze skupiny potápěčů proud dva muže na širé moře. Shodou okolností byli oba dva z Brna. Po třech dnech našli vyčerpaného Petra Vašíčka rybáři dvě stě padesát kilometrů od břehu.

„Byly to dny a noci hrůzy, po dvaasedmdesáti hodinách jsem začínal přemýšlet o smrti. Byl jsem v agónii,“ vzpomíná dnes Vašíček. Jeho kamarád, Zdirad Žák, je dodnes pohřešovaný.

Nejkrásnější suvenýr, co si dovezl, je život

Kamila Králíková z Brna se dodnes nesmířila se smrtí bratra Zdirada Žáka, který se v listopadu ztratil v indonéských vodách. Odjel se na Bali potápět s Kamiliným manželem Petrem Vašíčkem a už se nevrátil. Jeho sestra stále věří v zázrak, v podobný, jaký prožil její manžel.

Osudného osmého listopadu se Zdirad Žák vypravil na moře se skupinkou potápěčů na severním pobřeží ostrova Lembongan na Bali. Nebyl příliš zkušený, pod vodou ho měl střežit právě Kamilin manžel a především vedoucí ponoru Monika Jeglíková.

Co se dělo v následujících hodinách a dnech, připomíná hrůzy z katastrofického filmu. Žák s Vašíčkem se podle oficiálního protokolu odpojili od skupiny a dostali se na otevřené moře. Pro Žáka se oceán stal zřejmě osudným. Jeho sestra si však bratrovo úmrtí nepřipouští.

Šťastnější z dvojice, Petr Vašíček, včera zavzpomínal na osudné chvíle. ,,Dodnes nechápu, že nás nenašel záchranný člun. Voda nás postupně odnesla až dvě stě padesát kilometrů od nejbližší pevniny. Byly to dny a noci hrůzy, po osmašedesáti hodinách jsem začal přemýšlet o smrti,“ vzpomíná potápěč.petr vasicek

Ze zprávy vyplývá, že se oba potápěči po ponoru pohybovali výš než zbytek skupiny. Žák měl větší spotřebu vzduchu, a silný proud je proto odnesl zhruba o sto padesát metrů dál než zbytek skupiny. Ten pak podle vycházejících bublin vystopoval záchranný člun. Kde jsou ti dva? ptali se kolegové. Hledání však bylo marné.

,,Byli jsme spojeni dekompresní bójí a třetí den, někdy kolem půlnoci, jsem už na sobě nemohl dál snášet žaket. Aniž bych o tom věděl, vysoukal jsem se z něj, a když jsem ráno procitl, Zdirad byl pryč.

Bylo to strašné. Nikdo nikde, jen samá voda. A to jsme ještě první dva dny mávali na skupinku rybářů, ale minuli nás. Mají jinou mentalitu. Život berou ve smyslu Bůh dal, Bůh vzal,“ pokračuje Vašíček. Dodává, že plaval od svítání až do oběda k imaginárnímu bodu na horizontu.

A pak přišel zázrak. Objevili ho jiní rybáři. V touze zachránit kamaráda je přemluvil, aby to ještě zkusili s pátráním. Bezvýsledně. Na otázku, zda si z osudných míst přinesl něco pro štěstí jako symbol druhého narození, jen poznamenává: Svůj život.

Ani Vašíček se ale se Žákovým úmrtím nesmířil. V červenci se s manželkou vrátili z dvouměsíčního pátrání na Bali. Přijel s hořkými pocity. Z neštěstí, kterým prošel, ale přímo nikoho neobviňuje. Prý ho prostě jenom Bůh chtěl zachovat. Tak by mu odpověděli jeho zachránci, indonéští rybáři.