Pan Václav se mimo jiné svěřil, proč se k očkování rozhodl: „Jsem z generace, která je na očkování navyklá. Za celý svůj život jsem prodělal nespočet očkování proti různým chorobám a tak jedno očkování navíc mě snad nezabije,“ vtipkoval pan Václav a sdělil i druhou rovinu svého rozhodnutí: „Dělám to i kvůli tomu, že mám tři vnučky a chci si je ještě užívat. I proto jsem do toho šel. A navíc nemám rád ty popírače očkování a konspirační teorie.“

Senior Václav při registraci na očkování.Zdroj: DENÍK/ Petr VaňousZatímco nám pak ukazoval na fotkách vnučky, hodiny ukázaly osmou hodinu a pan Václav se vrhl na rezervaci. „Snad to půjde rychle a systém nespadne. Musím být v devět hodin u lékaře,“ nastiňoval své dnešní plány bývalý dělník z ČKD. Jenže ouha. Jakmile vyplnil políčko s telefonním číslem, kam mu měl dojít aktivační PIN pro další pokračování, všechno se zadrhlo. Kód ne a ne přijít. Po 15 minutách pan Václav sklesle vypnul prohlížeč i počítač a vydal se k doktorovi. Za celou dobu mu však kód nepřišel.

„Tak si to asi nechám na odpoledne. A zavolám synovi, aby mi s tím pomohl. Opravdu se chci nechat očkovat. A to co nejdřív. Ale chápu, že ten systém bude mít ještě nějaké mouchy. Tak uvidíme.“

Zpráva s aktivačním kódem nakonec panu Václavovi přišla až v čekárně u doktora v 9 hodin. „No, to už teď nemá cenu. A to i proto, že tady běžela televize, kde říkali, že systém kolabuje. Tak to nechám na dobu, až vychytají všechny mouchy. Vidím to tak v neděli, či začátkem příštího týdne. Ale očkovat se rozhodně nechám,“ sdělil Václav po absolvování lékařské prohlídky.

Trvalo to dvacet minut, termín nemá

Další zkušenost má šestaosmdesátiletý i Zdeněk Šamal z Jindřichova Hradce, který již v půl osmé na svém počítači otevřel stránku s registrací a čekal, až se vše spustí.

"Nejdříve mi to nabídlo okénko, aby se mohl přihlásit. Ale to začalo fungovat až v osm hodin. Po přihlášení jsem musel počkat, až mi přijde na mobil PIN kód. Trvalo to asi sedm minut. Teprve pak jsem se do systému dostal," popsal.

Podle jeho slov se proklikal až na výběr místa k očkování v Jindřichově Hradci a vše "ztroskotalo" na tom, že jindřichohradecká nemocnice má všechny termíny obsazené.

"Nabídlo mi to takzvaného hlídacího psa, který by mě měl o volném termínu informovat. Tak uvidíme," pokračoval Zdeněk Šamal.

Doplnil na závěr, že z jeho pohledu byla rezervace v systému jednoduchá, ale trochu to komplikovalo čekání na PIN.

Teď jen čekat na termín

Na vnukovi nechala Anna Tybitanclová z Prahy (82), aby ji zaregistroval do systému pro očkování na Covid-19. "Spoléhala jsem, že mi někdo z rodiny pomůže. Pro nás důchodce je to hrozně těžké," řekla Deníku Tybitanclová, která ani nevlastní počítač s internetem. 

Očkovat by se chtěla nechat, protože se koronaviru bojí. "Chtěla bych tady na světě ještě nějakou dobou být. Na očkování chodím celý život, tak proč bych nešla teď." Vzpomínala, že se očkovalo po válce i během ní. A to i ve Francii, kde v té době jako dítě žila se svoji rodinou.
 
"Vůbec nechápu, že lidé o očkování pochybují. Rozhodně nevěřím, co se říká mezi lidmi, jsou to podle mě blbosti. Vždy jsme dostali pozvánku na očkování a prostě jsme šli. I po válce nás očkovali myslím na černý neštovice," vzpomíná Tybitanclová. 

Každé ráno si pouští televizní zpravodajství a sleduje, co se děje, především u nás a podle ní obzvláště v téhle době. "Vždy, když mi někdo řekne, že nemá žádné informace, tak mu řeknu, ať si přeci pustí zprávy. Vždyť to tam běží pořád. I teď vím, že termíny na očkování už došly. Ale jsem ráda, že jsem díky vnukovi alespoň registrovaná. Prý vše běželo bez problému, i PIN mu přišel hned. Jen přesný termín očkování už na mě nevyzbyl," říká Tybitanclová.

 Prarodiče paní Anny byli Češi, i s dětmi odešli do Francie během krize za prací a po válce se její rodina, stejně jako řada dalších Čechů, vrátila po prosbě vládních zmocněnců do Československa. Republice scházeli horníci. Jedenáct dní jeli vlakem, v podobném dobytčáku, v němž odváželi Židy do lágrů. "Koronavirus má spoustu mrtvých, ale myslím, že válka byla horší. Teď jsem schopná se snažit ochránit tím, že si budu mýt ruce a nosit roušku, ale ve válce je vše nepředvídatelné," myslí si paní Anna.

Podle jejích slov ji nejvíce mrzí, že se teď nemůže potkávat se svým pravnukem Matyášem, se kterým pravidelně chodila na procházky do Stromovky. "Sama ven občas chodím, hlavně se projít k Vltavě nebo třeba jen s odpadky. Ale nechodím nikam mezi lidi, nechci být nikde ve velkých davech. I nakupování se snažím co nejvíce urychlit. A vždy nosím roušku," uzavírá paní Tybitanclová.

Druhý PIN nedorazil

Přihlásit se svého 84letého tatínka se pokoušela i Dana Zářecká. A stalo se z toho devadesátiminutové martyrium. „Hned v osm ráno jsem spustila registraci. A první kámen úrazu byl PIN. Nevydržela jsem na něj čekat, protože nepřicházel. Dole byla hláška ‚Poslat znovu PIN‘. Klikla jsem na ni, což byla osudová chyba,“ říká. První PIN, tedy bezpečnostní kód pro přihlášení, přišel asi po dvaceti minutách, ale už byl nefunkční. Druhý nedorazil vůbec. Proto paní Zářecká zahájila registraci znovu, tentokrát s telefonním číslem svého manžela. Po dalších dvaceti minutách bezpečnostní kód konečně v pořádku obdržela a mohla přistoupit k dalšímu kroku.

„V registračním formuláři byly ne úplně přesné formulace. Třeba u čísla pojištěnce nebylo zcela jasné, že jde o rodné číslo. Na kartičce pojištěnce to měla být šestá kolonka, ale tam jich je jen pět,“ dodává. Vyplnila formulář a čekala dalších dvacet minut na druhý PIN, který jí měl umožnit postup k dalšímu bodu.

Na rozdíl od mnoha ostatních měla štěstí, protože se dostala na výběr místa a času rezervace. Jenže tam nastal další problém. Seznam očkovacích míst z registračního formuláře se neshodoval se seznamem rezervačním. „Byla tam jiná místa a bylo jich méně. Rodiče jsou z Vysočiny, z Havlíčskobrodska, ale nejbližší volné místo bylo sto kilometrů daleko. Zajímalo by mě, jak se tam mají ti senioři dostat,“ říká. Přenesla se přes to a snažila se tatínka zaregistrovat do Chrudimi. Ale systém „spadl“ a dál se nehnul.

Rozhodla se proto pro jiné, vzdálenější místo – Hradec Králové. Opět se to zopakovalo. Nakonec se jí objevila možnost vybrat si den a čas v Jičíně. Když klikla na potvrzení času, opět systém „spadl“. Pokoušela se stránku bezvýsledně načítat: „Po čtvrthodině se objevila informace, že jsou všechny termíny plné a ať to zkusíme v následujících dnech.“ A rozuzlení? V mailu nakonec objevila zprávu, že se jí tatínka povedlo rezervovat v Jičíně. Nadšená však kdovíjak není, protože je podle ní pro nejstarší seniory systém příliš složitý a oni se tak budou s registrací spíše trápit.