Šéf ústavně-právního sněmovního výboru Jeroným Tejc přišel s nápadem vybrat si lídra v celostranickém hlasování. Další účastník lánské schůzky Jiří Zimola vyzývá ke změně a upozadění dienstbierovských témat. Do toho přišlo oficiální setkání Daniela Hermana s dalajlamou, reakce čtyř nejvyšších ústavních činitelů v podobě pročínského stanoviska a Zaorálkovo přirovnání tibetského duchovního vůdce k Henleinovi. Senátoři STAN a KDU-ČSL oznámili, že kvůli souhlasu s prohlášením čtyř nedají Milanu Štěchovi při volbě předsedy horní komory hlas.

Z této šlamastyky, z níž těží nejen Andrej Babiš, ale také lidovci a Gazdíkovi Starostové, logicky nejaktivněji hledá cestu ven Bohuslav Sobotka. „Do voleb zbývá ještě rok a my ho musíme využít k posílení podpory ČSSD. Babiš se dá porazit, ale bude to vyžadovat velké a nové nasazení. Jeho součástí bude i obměna sociálnědemokratického týmu ve vládě. Sejdu se se všemi našimi ministry a pak oznámím, jaké konkrétní změny provedu," sdělil premiér Deníku.

ČSSD má ministra vnitra Milana Chovance, zahraničí Lubomíra Zaorálka, práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou, školství Kateřinu Valachovou, pro lidská práva a rovné příležitosti Jiřího Dienstbiera, průmyslu a obchodu Jana Mládka a zdravotnictví Svatopluka Němečka.
Nejohroženější je Jan Mládek, o jehož odvolání Sobotka uvažoval už loni. Po prohraném senátním duelu Mládek dokonce nabídl svou rezignaci, kterou ovšem ministerský předseda nepřijal. Chovanec svým příklonem k Hradu, těsnými vazbami na Zemanova šéfporadce Martina Nejedlého a opsanými pasážemi z bakalářské práce sice může Sobotkovi ležet 
v žaludku, ale premiér těžko odstřelí nejvýraznějšího Babišova kritika a symbol policejní reorganizace i zásadové migrační politiky.

Naopak Svatopluk Němeček, jehož šéf ANO ostřeluje tři roky, by kabinet opustit mohl. Jeho odchod by eliminoval zbytečné Babišovy výpady před volbami, na jejichž odrážení by musel Sobotka vynaložit příliš mnoho sil. V listu spolustraníkům lídr sociální demokracie píše, že ČSSD potřebuje novou krev, protože trpí únavou 
z vládnutí a slabou schopností soustavně prezentovat výsledky práce strany. Z toho plyne, že do týmu ve Strakově akademii má našlápnuto tajemník pro evropské záležitosti a dlouholetý Sobotkův spolupracovník Tomáš Prouza.

Třiačtyřicetiletý ekonom by mohl vystřídat právě Jana Mládka. Ten na dotaz Deníku připustil, že premiér o jeho odvolání možná znovu uvažuje. Sobotkova rošáda se téměř jistě nebude týkat Michaely Marksové a Kateřiny Valachové, které vládní úkoly plní a u voličů ČSSD mají slušné renomé.

A co Dienstbier?

Vyhazov Jiřího Dienstbiera by neměl logiku, a to nejenom proto, že se po lánském puči jednoznačně a akčně postavil za Sobotku, ale hlavně kvůli tomu, že oslovuje přesně ty vrstvy, na něž se chce předseda ČSSD zaměřit, tedy mladé a vzdělané obyvatele velkých měst.

Sobotkův problém je v tom, že nemá v rukávu desítky charismatických straníků, kteří by „unavené" ministry vystřídali. Mohl by sáhnout po úspěšných krajských osobnostech, Josefu Bernardovi v Plzni nebo Lence Juroškové v Pardubicích, ale je otázka, jak by jejich úprk ze zastupitelstev vnímali voliči.

Ministerské šachy vzbudí zajisté rozruch, ale hlasy sociálním demokratům automaticky nepřinesou. ČSSD totiž nemá potíž jen s přitažlivými tvářemi, ale především se strategií. Její tradiční témata netáhnou a zmatky kolem dalajlamy a pročínského postoje odrazují levicové liberály. V jednom má ale Sobotka plnou pravdu: bude-li ČSSD působit jako rozhádané hejno slepic, skončí hůř než ODS v roce 2013.