Jsem Lucka. Chodím do druháku na gympl. Zatím. Doma jsem poslušná. Co chce máma, to je, a táta to zařídí. Máma chce, aby naše rodina vypadala hezky a nepoznalo se, že je nemocná. Někdy se cítím strašně pod tlakem. Nevím, co mám dělat, proto si řežu ruce. S každou tou kapkou se tlak zmírní, ale jen na chvíli. Když se to vrátí, říkám si, jestli by to nebylo lepší beze mne. Všem akorát přidělávám starosti.

To jsou slova jedné ze studentek, která se svěřila sociálním pracovníkům z České asociace streetwork v rámci zkušebního projektu pražského magistrátu. Tito specialisté působili dva roky na dvaceti pražských školách a snažili se řešit náročné situace v životě některých žáků a tím omezit jejich předčasný odchod ze vzdělávání.

Platy učitelů v Česku se mají zvedat. Ale špatně, stěžují si pedagogové a školské odbory. Ilustrační foto.
Učitelům se zvýší platy. Je to podvod, někdo nedostane nic, kritizují

Když bylo potřeba, propojovali děti i jejich rodiče se specialisty zvenčí – sociálkou, psychology, terapeuty, adiktology. Rodina někdy procházela tak zásadními potížemi, že neměla kapacitu řešit řádnou školní docházku.

Dnešní teenageři již mnohem méně vysedávají s partou venku a po vyučování často mizí v anonymním online prostoru. Sociální pracovníci je tak mohou nejspolehlivěji kontaktovat právě ve škole. „Potřebovali bychom spolupracovat s pedagogy, kteří jsou s dětmi v každodenním kontaktu. Měli by tudíž poznat, že se s nimi něco děje. Nejčastěji se to projevuje prudkým zhoršením prospěchu, změnou chování, špatnou docházkou,“ podotkla šéfka zmíněné asociace Martina Zikmundová.

Asociace proto doporučuje zavádět na školách pozice sociálních pedagogů, kteří by měli na starosti sociální poradenství a prevenci, popřípadě čerpat tyto služby zvenku, například od místního nízkoprahového klubu. „Mezi pedagogickými a sociálními pracovníky však existuje rivalita a spolupracovat není vždy snadné,“ poznamenal poradce ministra práce a sociálních věcí Miloslav Macela.

Poradenská pracoviště zatím vznikají spíše na pražských školách, neboť v Praze je relativní dostatek těchto specialistů – školních psychologů, výchovných poradců, metodiků prevence, speciálních, popřípadě sociálních pedagogů. Hůře na tom jsou regiony se slabší životní úrovní, jako Karlovarský či Ústecký kraj, kde se sice vzdělává nejvíce sociálně ohrožených dětí, zároveň je tu ale největší nouze o jakékoliv specializované vysokoškolské profese.

Duševní zdraví současných dospívajících se v Evropské unii už několik let rapidně zhoršuje a stoupá počet jejich sebevražd. Ilustrační snímek
Středoškoláci bojují s depresemi. Pomoci by mohly další volné dny

Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Laurenčíkové by se mělo změnit financování krajů na základě jejich strukturálního postižení a také financování škol podle toho, s kolika rizikovými žáky pracují. „Pomůže i více peněz do prevence. Pak budou stačit i řadoví sociální pracovníci a nepropracuje se tolik dětí k potřebě psychologů, kterých je v těchto krajích velký nedostatek,“ uvedla.

Ministerský poradce Macela si myslí, že by pomohlo i více podpůrných služeb v online prostoru, kde je jedno, odkud pochází klient.

Duševní potíže i krize v rodině

Pražský projekt představitelé škol podle závěrečné zprávy uvítali. „Pomohl nám, protože jsme mohli našim studentům nabídnout podporu v krizových situacích, na které jsme jako škola nestačili. Velmi příjemná byla zkušenost, že na to nejsme sami. I studenti pomoc vítali,“ citovala jednoho z ředitelů.

Podle koordinátora projektu a sociálního pedagoga Jiřího Horáka se v rámci svého dvouletého působení na školách v metropoli pracovníci nejčastěji setkávali s duševními potížemi, stresem ze školy, s krizovými situacemi v rodině, potížemi s učivem a se vztahy ve třídě.

Školní sociální pedagog – investice, která se škole mnohokrát vrátí:

Zdroj: Youtube

Horákovi nedávno přišla zpráva od studenta, jemuž s dalšími odborníky pomáhal řešit vážné psychické i vzdělávací problémy. „Ahoj, jen bych chtěl, abys věděl, že mám momentálně pár chvil po maturitě. Přes všechny ty brikule, trampoty, dohánění známek a srpnový komisionálky je to konečně úspěšně za mnou. A nikdy by se to nestalo nebýt tebe a všech těch lidí, co jsi mi dohodil do života,“ napsal.

Základem je důvěra 

Během své práce na školách zjistili, že teenageři potřebují individuální přístup, důvěryhodnou osobu, jíž by se svěřili, a ona je v dané situaci nasměrovala na odbornou pomoc.

„Rodiny se často ztrácí v nabídkách pomoci, nevědí třeba, kdy se obrátit na psychologa, kdy na terapeuta či psychiatra,“ popsal Horák.

Duševní napětí děti čím dál častěji řeší sebepoškozováním. Nahromaděné problémy z domova či ze školy a vnitřní pocity způsobí přetlak.
Děti zažívají záchvaty paniky, roste počet sebepoškozování, varují odborníci

Zároveň vypracovali obecné principy, jak by mohla po celé republice probíhat spolupráce místních poskytovatelů sociálních služeb se školami v dané oblasti. Na začátku by měli zjistit potřeby dané školy a podle zjištěných potíží by vytvořili cílenou nabídku pomoci a domluvili se na spolupráci.

Po uzavření smlouvy by poradenské pracoviště školy již seznamovalo sociální pracovníky s konkrétními dětmi a jejich potížemi. Ti by je buď řešili sami, popřípadě by děti či jejich rodiče propojovali s dalšími odborníky. „Někdy je problém se dotelefonovat a probojovat k tomu, co potřebujete. Často narážím na odmítnutí. Pocit, že za vaše dítě je ochotný bojovat i někdo jiný, je ulevující,“ napsala sociálním pracovníkům zapojeným v projektu jedna z matek.